VA (1) // 10.kapitola 1/2

16. march 2011 at 15:24 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
Promiňte, profesore Nagy, ale nemůžu se soustředit, když si tady Lissa s Rose neustále posílají vzkazy."
Mia se pokoušela odvést pozornost od toho, že nedokáže profesorovi správně odpovědět na otázku. Úplně mi to po­kazilo den, který začal celkem slibně. Sice ještě kolovaly řeči o lišce, ale mnohem víc lidí teď rozebíralo, jak Christian napadl Ralfa. Pořád ještě jsem nebyla tak docela přesvědčená, že tu lišku nezabil Christian - je dost velký psychopat, aby to udělal kvůli Lisse -, ale ať už byly jeho motivy jakékoli, po­dařilo se mu, že Lissa teď nebyla středem pozornosti, přesně, jak řekl.

Profesor Nagy, legendárně proslulý svou schopností po­nižovat studenty tím, že nahlas četl jejich psaníčka, se k nám přiřítil jako neřízená střela. Popadl papírek a celá třída nadše­ně očekávala, co přečte. Potlačila jsem zaúpění a snažila se vy­padat tak bezvýrazně a nezaujatě, jak jen to bylo možné. Lissa vedle mě vypadala, jako by se každou chvíli chystala umřít.
"Páni," prohlásil, když přelétl vzkaz. "Kdyby se tak stu­denti takhle rozepisovali při esejích. Jedna z vás má podstatně horší rukopis, takže mi odpusťte, jestli něco přečtu špatně." Odkašlal si. ",Tak jsem se včera v noci sešla s J.' začíná osoba s tím příšerným rukopisem, na což ta druhá odpovídá: ,Co se stalo' a za tím nejméně pět otazníků. Pochopitelně, protože jeden otazník nebo čtyři by tolik nevystihovaly naléha­vost otázky." Celá třída se rozesmála a Mia po mně střelila obzvlášť zlým úsměvem. "První dívka odpovídá: ,Co myslíš, že se stalo? Zalezli jsme si do jedný prázdný společenský místnosti.'"
Profesor Nagy vzhlédl když uslyšel další chichotání. Jeho britský přízvuk jen přidával celé situaci na komičnosti.
"Podle téhle reakce soudím, že ,zalézt si někam' je současným označením řekněme pohlavní aktivity. To je nějaký nový výraz, který se teď používá?"
Mezi studenty se ozvaly další salvy smíchu. Narovnala jsem se a drze prohlásila: "Ano, pane profesore. Tak je to správně." Několik lidí vyprsklo smíchy.
"Děkuji za potvrzení, slečno Hathawayová. Tak, kde jsem skončil? Aha, druhá dívka se ptá: 'Jaký to bylo?' Odpověď zní: ,Dobrý,' a následuje šmajlík, aby pisatelka zdůraznila, jak moc dobré to bylo. Nu, předpokládám, že ta chvála patří záhadnému neznámému J., hmmm? ,A jak daleko jste se dostali?' Ach, dámy," pravil profesor Nagy, "jen doufám, že to nepřekročí všechny meze. ,Moc ne. Byli jsme přistiženi.' A opět se nám zde prezentuje vážnost celé situace, tentokrát použitím ne­šťastného šmajlíka. ,Co se stalo?' ,Přišel Dimitrij. Vyhodil Jesse a mě sprdnul.'"
Třída byla vzhůru nohama. Jednak proto, že všichni slyše­li, jak profesor Nagy řekl "sprdnul", a jednak taky proto, že konečně zaznělo konkrétní jméno.
"Pane Zeklosi, jste oním zmiňovaným J.? To vy jste si vy­sloužil šmajlíka od pisatelky s příšerným rukopisem?" Jesse byl celý rudý, ale netvářil se, že by mu bylo dvakrát nepříjem­né, že se kamarádi dozvěděli o jeho pozoruhodném výkonu. On si všechno, co se stalo, nechal pro sebe - včetně našeho hovoru o krvi -, protože jsem předpokládala, že ho Dimitrij pěkně vyděsil. "Tleskám této nešťastné náhodě, jak jen může tleskat profesor, jehož čas přišel naprosto nazmar. V budouc­nu prosím připomeňte svým ,kamarádům', že moje hodiny nejsou chatovací místnosti." Hodil papírek zpátky na Lissinu lavici. "Slečno Hathawayová, zdá se, že neexistuje vhodný způsob, jak vás potrestat, jelikož už máte postihů až až. Tudíž vy, slečno Dragomirová, namísto jedné hodiny zůstanete po škole hned dvě, to za vaši kamarádku. Po zvonění tady zůstaňte prosím."

Po hodině za mnou hned přiběhl Jesse a tvářil se dost roz­čileně. "Hele, to s tím vzkazem..., já s tím nemám nic společnýho. Jestli na to Belikov přijde..., řekneš mu to? Myslím, jestli mu řekneš, že nic nebylo a..."
"Jo, jo," přerušila jsem ho. "V klídku, nic ti nehrozí."
Lissa, která stála vedle mě, ho sledovala, jak odchází z učebny. Když jsem pomyslela na to, jak ho Dimitrij včera vyhodil - a jak se teď Jesse chová jako zbabělec -, nemohla jsem se ubránit poznámce. "Víš, Jesse už mi najednou nepřipadá tak sexy jako dřív."
Jen se zasmála. "Radši bys měla jít. Musím mejt lavice."
Opustila jsem ji a zamířila na svou kolej. Před budovou postávalo několik hloučků studentů. Toužebně jsem na ně koukala a přála si, abych měla chvilku času na společenské vyžití.
"Ne, je to pravda," zaslechla jsem sebejistý hlas. Camille Contová. Krásná a oblíbená, z jedné z nejprestižnějších rodin z klanu Contů. Před naším útěkem s ní Lissa tak trochu ka­marádila, ale bylo to, jako když na sebe narazí dvě silné jed­notky které se vzájemně neustále sledují. "Oni jako uklízejí záchody nebo tak."
"Ach, můj bože," povzdechla jedna její kamarádka. "Kdybych byla Miou, umřela bych."
Usmála jsem se. Jesse už evidentně rozšířil historky, které jsem mu včera v noci povyprávěla. Následující rozhovor ale bohužel mým vítězstvím otřásl.
"... slyšel, že byla pořád živá. Svíjela se jí na posteli."
"To je drsný. Proč by ji tam někdo nechával?"
"Netuším. Hlavně proč ji vůbec zabili?"
Myslíš, že má Ralf pravdu? Že to udělala ona a Rose, aby je vykopli..."
Všimli si mě a zmlkli. Zamračila jsem se a obešla ten hlouček. Pořád živá. Pořád živá.
Odmítala jsem se s Lissou bavit o tom, co má společného incident s liškou a to, co se přihodilo před dvěma roky. Nevěřila jsem, že to má nějakou spojitost, a nechtěla jsem, aby tomu věřila ona.
Přesto jsem na to ale nedokázala přestat myslet, nejen proto, že to bylo hrůzostrašné, ale i proto, že mi to dost připomínalo to, co se teď stalo v jejím pokoji.
Tehdy v noci jsme utekly z poslední hodiny a vyrazily jsme do lesa u kampusu. Zrovna jsem vyměnila s Abby Badicovou pěkné kožené sandály za flašku broskvové vodky - zoufalý počin, ale v Montaně děláte to, co je nutné. Lissa jen nesou­hlasně vrtěla hlavou, když jsem navrhla, že s sebou vezmeme broušené skleničky, ale stejně šla se mnou. Jako vždycky.
Usadily jsme se na starém padlém kmenu u odporně ze­leného močálu. Svítil půlměsíc, což stačilo vampýrům i polovampýrům, aby krásně viděli. Podávaly jsme si láhev a já se rozhodla Lissu trochu podusit kvůli Aaronovi. Vyklopila mi totiž, že se spolu minulý víkend vyspali. A já najednou začala nesmyslně žárlit, že ona měla sex jako první.
"Tak jaký to bylo?"
Pokrčila rameny a napila se. "Nevím. Bylo to nijaký."
"Co tím myslíš, že to bylo nijaký? Země se nepohnula, pla­nety se neseřadily jinak nebo tak něco?"
"Ne," odpověděla a dusila se smíchy. "Jasně, že ne."
Moc mi nedocházelo, proč by to měla být taková sranda, ale bylo mi jasné, že se jí o tom moc mluvit nechce. Bylo to v době, kdy se naše pouto teprve formovalo, a mě čas od času vyděsily její emoce, které jsem začínala cítit. Pozvedla jsem láhev a zadívala se na ni.
"Tahle věc teda moc nefunguje."
"Protože v tom není skoro žádný alkohol..."
Nedaleko nás se z křoví ozval zvuk, jako by se tam něco hýbalo. Okamžitě jsem vyskočila a stoupla si mezi Lissu a ten zvuk.
"To je jen zvíře," uklidňovala mě, když jsme tam tiše stály asi minutu.
To ovšem neznamenalo, že nemůže být nebezpečné. Školní ochranka chránila Akademii před Strigoji, ale často se stávalo, že se do okrajových částí kampusu zatoulala nějaká divoká zvířata, která byla také hrozbou. Medvědi. Pumy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home