VA (1) // 12.kapitola 1/2

16. march 2011 at 15:29 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
Tunoc jsem vůbec nemohla usnout, dlouho jsem se v posteli jen tak převalovala.
Asi po hodině jsem se v posteli posadila, snažila jsem se uklidnit se a utřídit emoce, které ke mně přicházely. Lissa. Vyděšená a rozrušená. Nevyrovnaná. Jak jsem tak probírala, co ji rozrušilo, hned se mi vrátily události dnešního večera. Královna ji ponížila. Mia. Možná dokonce Christian - třeba se nakonec přece jen sešli.
Jenže... nic z toho teď problém nepředstavovalo. Někde v sobě měla něco dalšího. Něco strašně špatného.

Vylezla jsem z postele, rychle se oblékla a zvažovala svoje možnosti. Ted jsem měla pokoj ve třetím patře - příliš vysoko na to, aby se dalo slézt z okna, obzvlášť když už tu není pro­fesorka Karpová, která by mě pak dala dohromady. Vyplížit se hlavní chodbou se mi nikdy nemůže podařit. Zbývala jen "oficiální" cesta.
"Kam si myslíte, že jdete?"
Jedna z vychovatelek, která měla službu, vzhlédla ze své židle. Seděla na konci chodby, poblíž schodiště. Přes den schody nikdo nehlídal, ale teď v noci to bylo, jako bychom byli ve vězení.
Překřížila jsem si ruce přes prsa. "Musím navštívit Dim... strážce Belikova."
"Už je pozdě."
"Je to naléhavé."
Prohlídla si mě od hlavy k patě. "Vypadáte, že jste v pořádku."
"Zato vy zítra budete v pěkným maléru, až všichni zjistí, že jste mě nepustila nahlásit to, co vím."
"Povězte to mně."
"Je to soukromá záležitost strážců."
Zadívala jsem se na ni tak tvrdým pohledem, jakého jsem jen byla schopná. Muselo to zabrat, protože vychovatelka vstala a vytáhla mobil. Někomu zavolala - doufala jsem, že Dimitrijovi -, ale mluvila tak potichu, že jsem neslyšela, co říká. Po několika minutách se dveře vedoucí na schodiště otevřely. Objevil se Dimitrij, úplně oblečený a bdělý, přestože jsem si byla jistá, že jsme ho určitě vytáhly z postele.
Stačil mu jediný pohled na mě. "Lissa."
Přikývla jsem.
Bez jediného slova se otočil a vydal se po schodišti dolů Následovala jsem ho. Tiše jsme kráčeli přes nádvoří k impozantní morojské koleji. Vampýři měli "noc", což znamenalo, že pro zbytek světa byl den. Zlatým, chladným světlem za nás zalévalo odpolední slunce. Moje lidské geny to vítaly a taktrochu jsem litovala, že morojská citlivost na světlo nás nutí povětšinou žít v temnotě.
Vychovatelka na nás tupě civěla, ale zřejmě měla z Dimitrije hrůzu, tak neodporovala. "Je v koupelně," řekla jsem jim. Když se vychovatelka vydala za mnou, nedovolila jsem jí to. "Je příliš rozrušená. Nechte mě s ní nejdřív promluvit o samotě."
Dimitrij to zvažoval. "Ano. Dejte jim minutku."
Zatlačila jsem do dveří.
"Liss?"
Ozval se tichý zvuk připomínající vzlyknutí. Prošla jsem kolem pěti kabinek a našla jedinou zavřenou. Tiše jsem za­klepala.
"Pusť mě dovnitř," řekla jsem a doufala, že to vyznělo klidně a odhodlaně.
Uslyšela jsem popotáhnutí a o chviličku později se dveře otevřely. Nebyla jsem připravená na to, co jsem uviděla, Lissa stála přede mnou...
…celá od krve.
Vyděsilo mě to. Z hrdla se mi dral křik, málem jsem začala volat o pomoc. Když jsem se podívala pozorněji, zjistila jsem, že ta krev není Lissina. Měla ji po sobě rozmazanou, jako by měla ruce odkrve a přejela si jimi po obličeji. Svezla se k zemi a já si klekla k ní.
"Jsi v pořádku?" zašeptala jsem. "Co se stalo?"
Jen zavrtěla hlavou a rozplakala se nanovo. Vzala jsem ji za ruce.
"Tak pojď. Musíš se umýt..."
Zarazila jsem se. Přece jen krvácela. Přes obě zápěstí se ji táhly dokonalé čáry, které sice nepřetínaly tepny, ale sta­čily k tomu, aby jí zanechaly na kůži mokré červené stopy. Když to udělala,neřízla se do tepen; smrt nebyla jejím cílem, podívala se mi do očí.
"Promiň... Nechtěla jsem... Prosím tě, neříkej jim to..." Vzlykla. "Když jsem to uviděla, vyděsila jsem se." Kývla smě­rem ke svým zápěstím. "Stalo se to dřív, než jsem to stačila zarazit. Byla jsem rozrušená..."
"To je v pořádku," automaticky jsem ji uklidňovala a uva­žovala, co myslela tím to. "Tak jdeme."
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Rose?"
"Vteřinku," zakřičela jsem.
Odvedla jsem ji k umyvadlu a omyla jí zakrvácená zápěs­tí. V lékárničce jsem našla obvazy, tak jsem jí rány ovázala. Krvácení už se ale stejně zastavovalo.
"Jdeme dovnitř," ozvala se vychovatelka.
Rychle jsem si svlékla tričko a podala ho Lisse. Když vstou­pil Dimitrij s vychovatelkou, zrovna si ho oblékala. Dimitrij byl vmžiku u nás a mně došlo, že jak jsem se snažila schovat Lissina poraněná zápěstí, úplně jsem zapomněla, že má celý obličej od krve.
"Ta není moje," vysvětlila urychleně, když viděla jeho výraz. "Je... je to králičí krev..."
Dimitrij si ji prohlížel a já jen doufala, že si nevšimne ovázaných zápěstí. Spokojil se s tím, že na ní nespatřil žádné otevřeně krvácející rány. "Kde je jaký králík?" zeptal se a já uvažovala o tomtéž.
Roztřesenýma rukama ukázala na koš na odpadky. "Uklidila jsem to. Aby to neviděla Natálie."
Dimitrij a já jsme došli ke koši a podívali se do něj. Okamžitě jsem odskočila a ze všech sil se snažila nepozvracet. Netušila jsem, jak Lissa ví, že to byl králík. Jediné, co jsem viděla, byla krev. Krev a krví nasáklé papírové ručníky. Všude kolem kapky krve. Ten puch byl odporný.
Dimitrij přistoupil k Lisse a sklonil se k ní, takže se jejich oči ocitly ve stejné úrovni. "Pověz mi, co se stalo." Podal jí pár papírových kapesníčků.
"Vrátila jsem se na pokoj asi před hodinou. A už tam byl. Ležel na podlaze, přímo uprostřed. Úplně roztrhaný. Bylo to, jako kdyby... explodoval." Popotáhla. "Nechtěla jsem, aby toviděla Natálie, nechtěla jsem ji vyděsit..., tak jsem to uklidila. Ale pak jsem se nedokázala vrátit zpátky..." Dala se do pláče a ramena se jí roztřásla.
Dokázala jsem si domyslet zbytek - tu část, kterou Dimitrijovi nevykládala. Našla králíka, uklidila tu spoušť a pak se zhroutila. Pořezala si zápěstí, což byl její dost divný způ­sob, jak se vyrovnávat s věcmi, které ji rozrušovaly.
"Do těchhle prostor by se neměl nikdo dostat!" vykřikla vychovatelka. Jak se to mohlo stát?"
"Víš, kdo to udělal?" Dimitrijův hlas zněl až něžně.
Lissa sáhla do kapsy od pyžama a vytáhla zmačkaný pa­pírek. Byl tak nasáklý krví, že písmo bylo sotva čitelné, když Dimitrij papírek rozložil
Vím, co jsi zač. Tady nepřežiješ. O to se postarám. Hned vypadni. To je jediná možnost, jak můžeš přežít.
Vychovatelčin šokovaný výraz se změnil v odhodlaný. Zamířila ke dveřím. "Dojdu pro Ellen." Vteřinu mi trvalo, než jsme si uvědomila, že je to křestní jméno Kirové.
"Řekněte ji, že budeme na klinice," prohlásil Dimitrij. Když vychovatelka odešla, obrátil se k Lisse. "Měla by sis lehnout."
Ani se nepohnula, a tak jsem ji podepřela. "Pojď, Liss. Vypadneme odtud."
Pomalu posouvala jednu nohu před druhou a nechala nás, abychom ji odvedli na školní kliniku. Obvykle tam bývali dva doktoři, ale takhle v noci měla službu jen jediná sestra. Nabídla se, že vzbudí jednoho z doktorů, ale Dimitrij odmítl. "Potřebuje si jenom odpočinout."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Pussy Pussy | Web | 16. march 2011 at 15:34 | React

Ahoj nádherný blog a design! :-)

2 Nika Lutz Nika Lutz | 16. march 2011 at 15:38 | React

Ahoj :)úžasné.. počuj,nemohla by si mi zahlasovať na SONB?Prosíííím veľmi,prosím,ja ti to oplatím,keď budeš chcieť.Hlasuj prosím ťa za Niku Lutz.Ďakujem pekne.
http://miley-cyrus-is-the-best-forever.blog.cz/1103/sonb-1-kolo

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home