VA (1) // 13.kapitola 1/2

16. march 2011 at 15:39 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
DůsledkyJesseových Ralfových výmyslů byly přesně tak strašné, jak jsem očekávala. Jediný způsob, jak jsem mohla přežít, bylo nevidět a nevnímat nikoho a nic. To mě udržovalo při duševním zdraví - tak tak - ale nesnášela jsem to. Připadalo mi, že neustále brečím. Ztratila jsem chuť k jídlu a špatně jsem spala.
Ať už to bylo jakkoli zlé, nestarala jsem se o sebe tak jako o Lissu. Dodržela svůj slib a některé věci změnila. Zpočátku na to šla pomalu, ale postupně jsem si všímala, jak za ní u obě­da nebo o přestávce přicházeli jeden či dva královští, aby ji pozdravili. Zářivě se na ně usmívala, smála se s nimi a vůbec se k nim chovala, jako by byli nejlepšími přáteli.

Nejdřív jsem nechápala, jak se jí to daří. Pak mi ale pověděla, že používá nátlak, aby královské dostala na svou stra­nu a poštvala je proti Mie. Ale já neviděla, jak to dělá. Docela dobře bylo tedy možné, že je získává na svou stranu i bez nátlaku. Koneckonců byla zábavná, chytrá a milá. Každý by si ji zamiloval. Něco mi ale říkalo, že nezískává kamarády staromódním způsobem, a pak jsem na to konečně přišla.
Používala nátlak, když jsem u toho nebyla. Denně jsme se vídaly jen chvilku, a jelikož Lissa věděla, že to neschvaluju, používala své schopnosti, jen když jsem u toho nebyla.
Po několika dnech tohohle tajného nátlaku mi došlo, co bych měla udělat: musela jsem se jí znovu dostat do hlavy. Záměrně. Už jsem to jednou udělala, takže to klidně můžu udělat znovu.
To jsem si aspoň říkala, když jsem jednoho dne seděla na hodině profesora Stana. Ale nebylo to tak snadné, jak jsem si myslela, částečně taky proto, že jsem byla příliš nervózní, než abych se dokázala uvolnit a otevřít jejím myšlenkám. Taky jsem s tím měla problémy, protože jsem si na to vybrala dobu, kdy byla Lissa relativně v klidu. "Nejhlasitější" byla, když pociťovala silné emoce.
Stejně jsem se ale snažila udělat to, co jsem udělala už jednou, když jsem ji špehovala s Christianem. Taková ta meditace. Pomalé dýchání. Zavřené oči. Duševní soustředění pro mě pořád bylo těžké, ale po delší chvíli se mi to konečně podařilo a já vklouzla do její hlavy a viděla svět jejíma očima. Nacházela se zrovna na hodině americké literatury, kde měj studenti vypracovávat cvičení, ale Lissa, stejně jako většina ostatních, nepracovala. Postávala vedle Camilly Contové, obě se opíraly o zeď vzadu v učebně a šeptem se bavily.
"To je drsný," prohlásila Camille a zamračeně svraštila svůj pěkný obličej. Měla na sobě modrou sukni z látky připomínající samet, která byla tak krátká, že jí všichni civěli na nohy. "Jestli jste to dělaly, nepřekvapuje mě, že začala bejt závislá a udělala to i s Jessem."
"Nedělala to s Jessem," trvala na svém Lissa. "A nezname­ná to, že jsme měly sex. Prostě jsem jenom neměla dárce, to je všechno." Lissa se zadívala na Camillu a usmála se. "O nic nejde. Všichni to zveličujou."
Camille vypadala, že o tom má vážné pochyby, ale pak se její výraz náhle změnil. Čím déle se dívala na Lissu, tím byly její oči rozostřenější. Nakonec měla úplně prázdný pohled.
"Mám pravdu?" dotázala se Lissa hedvábným hlasem. "O nic nejde."
Camille se znovu zamračila. Snažila se vymanit z psychic­kého nátlaku. Bylo neuvěřitelné, že to zašlo až tak daleko. Jak poznamenal Christian, použití nátlaku na Moroje bylo něčím neslýchaným.
Camille, ačkoli měla silnou vůli, tu bitvu prohrála. "Jo," vypravila ze sebe pomalu. "Vážně o nic nejde."
"A Jesse lže."
Přikývla. "Určitě lže."
Lissa byla uvnitř celá napjatá, když se snažila dát příkaz. Stálo ji to spoustu úsilí, a to ještě neskončila.
"Co děláš dneska večer?"
"Carly a já se v jejím pokoji budeme učit na ten Matthesonův test."
"Pozvi mě."
Camille o tom uvažovala. "Hele, ty se s náma chceš učit?"
"Jasně," ujistila ji Lissa s úsměvem. Camille se na ni také usmála.
Lissa přestala vyvíjet psychický nátlak a zaplavila ji vlna malátnosti. Cítila se slabá. Camille se udiveně rozhlížela kolem a po chvíli ze sebe ty podivnosti setřásla. "Takže se uvi­díme po večeři."
"Zatím," zamumlala Lissa a sledovala ji, jak odchází. Jakmile byla Camille pryč, Lissa natáhla ruce, aby si sepnula vla­sy do culíku. Nepodařilo se jí ale prsty pobrat všechny vlasy a navíc se v tu chvíli objevil další pár rukou, který jí přišel na pomoc. Otočila se a uviděla Christianovy ledově modré oči. Odskočila od něj.
"Nedělej to!" vykřikla a zachvěla se při zjištění, že se jí dotýkaly jeho prsty.
Obdařil ji svým pomalým, trochu křivým úsměvem a od­hrnul si z obličeje černé vlasy. "O to mě žádáš, nebo mi to přikazuješ!"
,,Zmlkni." Rozhlédla se, jednak aby se vyhnula jeho po­hledu, a jednak taky proto, aby se ujistila, že je spolu nikdo neuvidí.
,,O co jde? Bojíš se, co si tví otroci pomyslí, když tě uvidí, jak se se mnou bavíš?"
"Jsou to mí kamarádi," opáčila.
"Aha. Jasně, že jsou to kamarádi. Z toho, co jsem viděl, usuzuju, že Camille by pro tebe nejspíš udělala cokoli. Kámošky až za hrob." Založil si ruce, a přestože zuřil, Lissa si nemohla nevšimnout, jak jeho stříbřitě šedá košile zdůrazňuje jeho černé vlasy a modré oči.
"Aspoň není jako ty. Jeden den nepředstírá, že je moje kamarádka, a pak mě bezdůvodně neignoruje."
Zatvářil se trochu zmateně. Poslední týden mezi nimi panovalo napětí a vztek, to od té doby, co jsem Christiana seřvala po královské recepci. Christian mi uvěřil a přestal se s Lissou bavit. Kdykoli s ním začala konverzovat ona, hrubě ji odbyl. Teď se cítila zraněná a zmatená, vzdala už všechny snahy být na něj milá. Celá ta situace se jen zhoršovala.
Jak jsem se tak dívala Lissinýma očima, viděla jsem na Christianovi, že se o ni pořád zajímá a pořád o ni stojí. Jeho hrdost sice utrpěla zranění, ale nedával svou slabost najevo.
"Jo?" zeptal se hlubokým, krutým hlasem. "Já myslel, že takhle by měli jednat všichni královský. Určitě ti to jde skvěle. Anebo jsi na mě použila nátlak, abych si myslel, že jsi mrcha, co to hraje na dvě strany. Možná, že taková nejsi. Ale o tom pochybuju."
Lissa zrudla, když použil slovo nátlak - a znovu se obezřet­ně rozhlédla kolem -, ale nakonec se rozhodla, že mu nedo­přeje to potěšení se s ním hádat Naposled se na něj podívala a vydala se ke skupince královských, shromážděných nad testem.
Vrátila jsem se do své hlavy a nepřítomně se dívala po třídě, zpracovávala jsem to, čeho jsem se právě stala svěd­kem. Někde v hloubi duše jsem trochu, opravdu jen trochu Christiana litovala. Ale bylo to jen trochu, a tak bylo snadné tu lítost ignorovat.

Na začátku dalšího dne jsem vyrazila ven za Dimitrijem. Tahle naše cvičení teď byla oblíbenou součástí každého mého dne, zčásti proto, že jsem se do něj tak blbě zabouchla, a zčásti proto, žejsem se s nikým jiným moc bavit nesměla.
Začali jsme s běháním jako obvykle. Běhal se mnou, byl tichý a pokyny mi dával skoro až něžně, jako by se obával, abych se z toho nezhroutila. Věděl o těch drbech, co se o mně šířily po Akademii, ale nikdy se o tom ani nezmínil.
Když jsme skončili, pustili jsme se do cvičení útoku a já mohla použít jakoukoli provizorní zbraň a napadnout ho s ní. Kupodivu jsem se zmohla na to, abych mu zasadila pár úderů, ačkoli se zdálo, že mně to ublížilo mnohem víc než jemu. Když se rána odrazila, vždycky jsem se zapotácela, ale Dimitrij se ani nepohnul. Přesto mě to neodradilo a útočila jsem na něj dál, bojovala jsem s téměř slepou zuřivostí. Nevěděla jsem, koho si v tu chvíli představuju: Miu, nebo Jesse, nebo Ralfa. Možná všechny najednou.
Dimitrij konečně vyhlásil pauzu. Posbírali jsme náčiní, které jsme používali k boji, a všechno vrátili do skladu. Když jsme vše odložili, podíval se na mě, jako by si mě všiml až teď
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home