VA (1) // 13.kapitola 2/2

16. march 2011 at 15:39 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
"Tvoje ruce." Pronesl několik nadávek v ruštině. Teď už jsem poznala, že jsou to nadávky, ale odmítal mě naučit jejich význam. "Kde máš rukavice?"
Podívala jsem se na svoje ruce. Trpěly už celé týdny a dneska to bylo ještě horší. V té zimě se mi úplně vysušila a popraskala kůže, místy mi ruce dokonce trochu krvácely. Měla jsem puchýře. "Žádný nemám. V Portlandu jsem je nikdy nepotřebovala."
Znovu zanadával a naznačil mi, abych si sedla na židli. Sám došel pro lékárničku. Vlhkou gázou mi otřel z rukou krev a zavrčel: "Nějaké ti seženem."

Dívala jsem se na svoje zničené ruce, když mi je ošetřoval. "Tohle je jenom začátek, že jo?"
"Začátek čeho?"
"Mého příštího já. Budu jako Alberta. Ona... a ostatní strážkyně. Jsou pevný a vypracovaný. Bojujou a trénujou a pořád lítají po venku - už nejsou moc hezký." Odmlčela jsem se. "To... to je život. Ničí je to. Myslím jejich vizáž."
Na chviličku zaváhal a pohlédl na mé. Díval se na mě těma svýma žhavýma hnědýma očima a v hrudi se mi cosi sevřelo. Zatraceně. Tyhle svoje city vůči němu budu muset zarazit. "Tobě se to nestane. Ty jsi příliš..." Hledal to nejvýstižnější slovo a já už v duchu doplňovala jako bohyně. Strašně sexy. Dimitrij to ale vzdal a jenom řekl: "Tobě se to nestane."
Obrátil pozornost zase k mým rukám. Myslí si..myslí si, že jsem hezká? Věděla jsem, jaké reakce vzbuzuju u kluků svého věku, ale s ním... nevěděla jsem. Svírání v hrudi jen vzrůstalo.
"Mojí mamě se to stalo. Bývala krásná. Asi pořád ještě je, tak trochu. Ale ne tak, jak bývala." Hořce jsem dodala: "Už jsem ji dlouho neviděla. Co já vím, třeba teď vypadá úplně jinak."
"Ty svoji matku nemáš ráda," poznamenal.
"Všiml sis toho, co?"
"Sotva ji znáš."
"V tom to právě vězí. Opustila mě. Nechala mě na Aka­demii, aby mě tu vychovali."
Když skončil s čištěním mých otevřených ran, vytáhl ná­dobku s mastí, kterou mi začal vtírat do drsné kůže na rukou. Tak trochu jsem se ztrácela ve vlastních pocitech z toho, jak mi masíroval ruce.
"To říkáš ty..., ale co jiného měla dělat? Vím, že se chceš stát strážkyní. Vím, co to pro tebe znamená. Myslíš, že ona to vnímá jinak? Myslíš, že tě měla odtud vzít, když už jsi tu stejně strávila většinu života?"
Nelíbilo se mi, když po mně házel tak rozumnými argu­menty. "Tvrdíš, že jsem pokrytec?"
"Jen říkám, že bys na ni možná neměla být tak tvrdá. Je to velice uznávaná dhampýrka. Vyslala tě na cestu, aby z tebe bylo totéž."
"Taky by ji nezabilo, kdyby za mnou občas zajela na návštěvu," zadrmolila jsem. "Ale asi máš pravdu. V něčem. Mohlo bejt hůř. Mohli mě taky třeba vychovávat jako krvavou děvku."
Dimitrij na mě pohlédl. "Já vyrůstal v dhampýrské komuně. Nejsou tak zlé, jak si myslíš."
"Aha." Najednou jsem si připadala hloupě. "Nemyslela jsem…"
"To je v pořádku." Zase se soustředil jen na moje ruce.
"Takže ty jsi tam měl rodinu? Vyrůstal jsi s nima?"
Přikývl. "Matku a dvě sestry. Od té doby, co jsem nastou­pil do školy, jsem je moc neviděl, ale pořád jsme v kontaktu. Tahle společenství jsou hlavně o rodinách. Ať už jsi slyšela cokoli, všichni se tam mají rádi."
Moje zahořklost se vrátila. Dimitrij měl se svou ostudnou matkou a příbuznými mnohem šťastnější rodinný život než já se svou "respektovanou" matkou strážkyní. Taky svou matku určitě znal líp než já tu svou.
"]o, ale... není to divný? Nejezdí tam spousta Morojů navštěvovat... no, vždyť víš."
Krouživými pohyby mi maskoval ruce. "Občas."
Z jeho tónu zaznívalo cosi nebezpečného, cosi, co mi napovědělo, ze tohle téma mu není zrovna příjemné. "O-omlouvám se. Nechtěla jsem rozebírat nic špatnýho…"
"Nejspíš... sis nemyslela, že narazíme na něco špatného." prohlásil asi po minutě. Rty se mu zvlnily do přikrčeného úsměvu. "Ty asi neznáš svého otce, nebo jo?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. jediný, co o něm vím, je, že musel mít pěkný vlasy."
Dimitrij se na mě podíval a jeho pohled mě úplně smetl. "Ano. To musel." Sklopil zrak zas na moje ruce a opatrně řekl "já svého otce znám."
Zarazila jsem se. "Fakt? Většina Morojů nezůstane - totiž některý jo, ale víš, jak to chodí. Většinou jenom…"
"Měl moji matku rád." Slovo "rád" nevyslovil zrovna hezkým tónem. "A často ji navštěvoval. Je otcem i mých sester. Ale když přicházel..., no, nezacházel s matkou zrovna dobře. Dělal strašné věci."
"Třeba..." Zaváhala jsem. Bavili jsme se o Dimitrijově matce. Netušila jsem, jak daleko můžu zajít "Chtěl po ní věci, co dělají krvavý děvky?"
"Mlátil ji," odpověděl nevýrazně. Ovázal mi ruce obinadly, ale pořád je svíral ve svých. Ani jsem nevěděla, jestli si to uvědomuje. Já tedy ano. Měl teplé a velké ruce s dlouhými ladnými prsty. Ty prsty by mohly hrát na piano, kdyby jejich vlastník vedl jiný život. "Ach, bože," povzdechla jsem. Připadalo mi to strašné. Stiskla jsem mu ruce. Opětoval můj stisk. "To je hrůza. A ona... nechala si to líbit?"
"Nechala." Jeden koutek úst se mu zdvihl ve zlomyslný a zároveň smutném úsměvu. "Ale já ne."
Zaplavilo mě nadšení. "Řekni mi, tys toho hajzla zmlátil?"
Usmál se ještě víc. "Jo."
"Páni." Myslela jsem, že Dimitrij už nemůže být drsnější, ale to jsem se pletla. "Tys zmlátil svýho tátu. To je fakt hrozný..., to, co se stalo. Teda! Ty jsi vážně bůh."
Zamrkal. "Co?"
"Ale nic." Rychle jsem se pokusila změnit téma. "Kolik ti bylo?"
Pořád se tvářil, že ho ta poznámka o bohu vyvedla z míry. "Třináct."
No teda! Rozhodně bůh. "Tys ve třinácti zmlátil svýho tátu?"
"Nebylo to tak těžké. Měl jsem větší sílu než on a byl jsem skoro stejně vysoký. Nemohl jsem ho nechat, aby v tom po­kračoval. Musel pochopit, že být královský Moroj nezname­ná, že si může dělat, co chce, a ubližovat jiným - i když se jedná o krvavou děvku."
Jen jsem zírala. Nemohla jsem uvěřit, že tohle právě řekl o své matce. "Omlouvám se."
"To je v pořádku."
Jednotlivé dílky skládačky zapadly na své místo. "Tak proto tě tak rozlítil Jesse? Byl to jen další královský, co chtěl dokázat svou převahu dhampýrce."
Dimitrij odvrátil zrak. "Naštvalo mě to z mnoha důvodů. Koneckonců jsi porušila pravidla a..."
Nedopověděl to, ale díval se mi do očí takovým způsobem, že mě to rozpalovalo.
Jak jsem si vzpomněla na Jesse, bohužel mi to hned zkazilo náladu. Sklopila jsem oči. "Vím, že jsi slyšel, co o mně lidi povídají. Že jsem..."
"Vím, že to není pravda," skočil mi do řeči.
Ta jeho okamžitá a neochvějná odpověď mě překvapila. Hloupě jsem se ho začala vyptávat. "Jo, ale jak můžeš vědět…"
"Protože tě znám," odvětil zpříma. "Znám tvoji povahu. Vím, že z tebe bude skvělá strážkyně."
Díky jeho důvěře se mi zas vrátil ten hřejivý pocit. "To jsem ráda, že aspoň někdo. Všichni ostatní si myslí, že jsem totálně nezodpovědná."
"Když se staráš o Lissu víc než o sebe..." Zavrtěl hlavou. "Ne. Chápeš svou zodpovědnost mnohem víc než strážci dvakrát tak staří jako ty. Uděláš všechno, co je třeba, abys uspěla."
Uvažovala jsem o tom. "Nevím, jestli dokážu udělat všech­no, co je třeba." Tázavě pozvedl obočí. "Nechci si ostříhat vlasy," objasnila jsem.
Zatvářil se nechápavě. "Nemusíš si ostříhat vlasy. To není nutné."
"Všechny strážkyně mají vlasy nakrátko. Aby byla vidět jejich tetování."
Nečekaně pustil moje ruce a naklonil se dopředu. Pomalu zvedl ruku a zamyšleně si obtočil pramen mých vlasů kolem prstu. Strnula jsem. V tu chvíli na světě neexistovalo nic kromě Dimitrije a jeho doteku. Pak mi vlasy pustil a zatvářil se trochu udiveně - a zahanbeně - z toho, co udělal.
"Nestříhej si je," pravil drsně.
Konečně jsem se vzpamatovala a vzpomněla si, jak zase promluvil. "Ale když si je neostříhám, nikdo neuvidí moje tetování."
Obrátil se ke dveřím a na rtech mu hrál úsměv. "Vyčeš si je nahoru."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 ..::GirL WiTh SmiLe =):.. ..::GirL WiTh SmiLe =):.. | Web | 16. march 2011 at 15:46 | React

wow..super blog =)
vampýrska akademie je skvelá! =)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home