VA (1) // 22.kapitola 1/2

16. march 2011 at 16:02 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
"Uzdravit Tě?"
Uzdravit ho? Moje myšlenky byly jako ozvěna těch jejích.
"Ty jsi moje jediná možnost," objasnil jí trpělivě. "Jediná možnost, jak vyléčit tuhle chorobu. Sleduju tě už léta, čekal jsem, dokud jsem neměl jistotu."
Lissa zavrtěla hlavou. "Nemůžu..., ne. Nemůžu udělat něco takového."
"Tvoje uzdravovací schopnosti jsou úžasné. Nikdo nemá ponětí, jak moc jsou silné."

"Nevím, o čem mluvíš."
"Ale, Vasiliso. Vím o tom havranovi - Natálie tě viděla. Sledovala tě. A taky vím, jak jsi uzdravila Rose."
Došlo jí, že nemá smysl dál zapírat. "To... to bylo něco jinýho. Rose nebyla nijak moc zraněná. Ale ty... Se syndromem Sandovského nic nezmůžu."
"Nijak moc zraněná?" Rozesmál se. "Nemluvím o jejím kotníku - přestože to bylo působivé. Já mluvím o té autone­hodě. Víš, že máš pravdu? Rose nebyla ,nijak moc zraněná'. Ona zemřela."
Nechal ta slova vyznít.
"To... ne. Žila," vypravila ze sebe nakonec Lissa.
"Ne. Ale vlastně, jak se to vezme. Četl jsem všechny proto­koly Nebyla šance, že by mohla přežít - na to měla příliš mno­ho zranění. Tys ji uzdravila. Přivedlas ji zpátky." Povzdechl, napůl zamyšleně, napůl unaveně. "Už dlouho jsem měl podezření, že takové věci dokážeš. Tolik jsem se snažil, abys to zopakovala..., abych viděl, nakolik to dokážeš ovládat..."
Lisse to došlo a zalapala po dechu. "Ta zvířata. Tos byl ty."
"S Nataliinou pomoci."
"Proč jsi to dělal? Jak jsi mohl?"
"Protože jsem se to musel dovědět. Zbývá mi jenom pár týdnů života, Vasiliso. Pokud opravdu umíš přivést mrtvé zpátky k životu, pak dokážeš vyléčit i syndrom Sandovského. Než jsem tě vzal pryč, chtěl jsem zjistit, že dokážeš léčit z vlastní vůle, a ne jen v záchvatech paniky."
"Proč jsi mě vůbec odvezl?" Roznítily se v ní jiskřičky vzteku. " Vždyť jsi skoro můj strejda. Jestli jsi chtěl, abych to uděla­la - jestli myslíš, že to opravdu umím..." Její hlas i pocity mi napovídaly, že tak docela nevěří, že by ho dokázala uzdravit. "Proč jsi mě teda unesl? Proč jsi mě prostě nepožádal?"
"Protože to není jednorázová záležitost. Trvalo mi dlouho, než jsem zjistil, co jsi zač. Dostal jsem se k některým starým příběhům... ze svitků v morojských muzeích. Když jsem četl, jak funguje ovládající éter..."
"Ovládající co?"
"Éter. Na to se specializuješ."
"Nespecializuju se na nic! Jsi blázen."
"A odkud si myslíš, že máš tyhle svoje schopnosti? Éter je další živel, na který se specializuje jen nemnoho lidí."
Lissa se pořád ještě vzpamatovávala z toho únosu a z mož­nosti, že mě opravdu vzkřísila z mrtvých. "To nedává smysl. I když to není obvyklé, přece bych se doslechla o existenci dalšího elementu! Nebo by ho někdo ovládal."
"O éteru už nikdo nic neví. Byl zapomenut. Když se na něj někdo specializuje, nikdo to nepozná. Všichni si myslí, že dotyčný nemá vůbec žádnou specializaci."
"Podívej, jestli se jenom snažíš, abych se cítila..." Náhle zmlkla. Byla naštvaná a bála se, ale za tím vším uvažovala o tom, co řekl o těch, kdo se specializují na éter. V tu chvíli jí to sepnulo. "Ach, bože. Vladimír a profesorka Karpová."
Obdařil ji vědoucím pohledem. "Celou tu dobu jsi o tom věděla."
"Ne! Přísahám. Jenom Rose něco hledala... Říkala, že byli jako já..." Lissa už se nebála jen trochu, byla naprosto vydě­šená. Ty zprávy pro ni byly příliš šokující.
"Jsoujako ty. V knihách se dokonce píše, že Vladimír byl ,pln ducha' - to je jasná narážka na éter." Viktor to shledával neobyčejně zábavným. Když jsem viděla jeho úsměv, nejradši bych mu jednu vrazila.
"Myslela jsem..." Lissa pořád doufala, že se Viktor mýlí. Kdyby se nespecializovala na nic, bylo by to pro ni přijatelněj­ší, než se specializovat na nějaký děsivý živel. "Myslela jsem, že to znamená něco jako Duch svatý."
"To si myslí všichni, ale není tomu tak. Jde o něco zcela jiného. Ten živel je v nás všech. Je to mistrovský element, kte­rý ti nepřímo dodává schopnost ovládat ostatní." Moje teorie o tom, že se Lissa specializuje na všechny čtyři živly, nakonec nebyla tak daleko od pravdy.
Stálo ji spoustu úsilí, aby se s tím vším nějak vyrovnala a ovládala se. "To ale není odpověď na mou otázku. Nezáleží na tom, jestli mám ducha nebo éter nebo cokoli. Neměl jsi mě unášet."
"Éter, jak už víš, dokáže vyléčit psychické problémy. Bo­hužel se dá ale výborně využít pouze na akutní zranění. Jed­norázové záležitosti. Rosin kotník. Poranění při autonehodě. Chronická nemoc - řekněme genetická choroba jako je syn­drom Sandovského - vyžaduje soustavné léčení. Jinak by se vrátila. A přesně to je můj případ. Potřebuju tě, Vasiliso. Potřebuju tě, abys mi pomohla s tím bojovat a udržet nemoc ode mě. Tak budu moct žít."
"To ale stejně nevysvětluje, proč jsi mě unesl," namítla. Pomohla bych ti, kdybys mě o to požádal."
"Nikdy by ti to nedovolili. Škola. Rada. Jakmile by se vzpamatovali z toho šoku, že někdo ovládá éter, trvali by na dodržováni etických zásad. Koneckonců kdo by měl právo rozhodnout, koho vyléčit? Řekli by, že to není fér. Že je to jako hrát si na Boha. A taky by se báli, jakou daň za to budeš muset zaplatit."
Trhla sebou. Přesně věděla, jakou daň má na mysli, jakmile uviděl její vyraz, kývl. "Ano. Nebudu ti lhát. Bude to těžké. Vyčerpá tě to - duševně i fyzicky. Ale musím to udělat. Je mi líto. Poskytnu ti za tvé služby dárce a jiné zábavy."
Vyskočila ze židle. Ben okamžitě přistoupil k ní a zatlačil ji zpátky. "A pak co? Chystáš se mě tady uvěznit? Udělat ze mě svou soukromou ošetřovatelku?"
Opět udělal to rozčilující gesto s rozhozenýma rukama. "Omlouvám se, ale nemám na vybranou."
Doběla rozžhavený vztek přehlušil hrůzu v jejím nitru. Promluvila hlubokým hlasem. "Jistě. Tynemáš na vybranou, protože se tady bavíme o mně."
"Takhle je to pro tebe lepší. Víš, jak dopadli ti druzí. Jak Vladimír strávil své poslední dny bojem s šílenstvím. Jak od­vedli Soňu Karpovou. Trauma, které prožíváš od té autone­hody, nevychází jen z toho, že jsi ztratila rodinu. Je to z po­užívání éteru. Ta nehoda v tobě probudila éter; tvůj strach z toho, že je Rose mrtvá, probudil tvoje schopnosti, které v tu chvíli úplně vytryskly, abys ji mohla uzdravit. Zformovalo to vaše pouto. A jakmile to jednou vyjde ven, už to nemůžeš nacpat zpátky. Je to mocný element - ale také nebezpečný. Ti, kdo se specializují na zemi, získávají své schopnosti ze země, stejně je to i s ostatními živly. Ale éter? Odkud si myslíš, že vychází?"
Provrtávala ho očima.
"Vychází z tebe, z tvé vlastní podstaty. Abys někoho uzdravila, musíš mu dát část sebe samé. Čím víc to děláš, tím víc tě to ničí. Toho už sis musela všimnout. Viděl jsem, jak tě určité věci rozruší, jak jsi křehká."
"Nejsem křehká," vyštěkla Lissa. "A nehodlám se zbláznit. Chci přestat používat éter dřív, než se to zhorší."
Usmál se. "Přestat ho používat? Stejně dobře bys mohla přestat dýchat. Éter má svůj vlastní řád... Vždycky budeš mít potřebu pomáhat a uzdravovat. Je to tvou součástí. Zvířatům jsi odolala, ale když šlo o Rose, vůbec ses nerozmýšlela. Ani od nátlaku si nepomůžeš - to je další schopnost, kterou éter výjimečně posiluje. A tak to bude pořád. Éteru se nemůžeš vyhnout. Lepší bude zůstat tady, v izolaci, daleko od dalších stresů. Kdybys zůstala na Akademii, byla bys tak nevyrov­naná, že by ti dávali léky, po nichž by ses sice cítila lépe, ale utlumily by tvoje schopnosti."
Lissa pocítila klid a důvěru, což bylo něco úplně jiného než její stavy za posledních pár let. "Mám tě ráda, strejdo Viktore, ale to se s tím budu muset vypořádat a rozhodnout, co dě­lat. Ne ty. Nutíš mě, abych se vzdala svého života a vyměnila ho za tvůj. To není fér."
"Je to otázka toho, čí život znamená víc. Taky tě mám rád. Moc. Jenže Morojové upadají. Náš počet neustále klesá, neboť jsme kořistí Strigojů. Dřív jsme je aktivně vyhledávali a bo­jovali s nimi. Teď se Taťána a ostatní vůdci jenom schovávají. Tebe i tvoje vrstevníky izolují. Za dávných časů byste se učili bojovat po boku svých strážců! Naučili byste se užívat ma­gii jako zbraň. To už ale neplatí. Jenom čekáme. Jsme oběti." Zadíval se kamsi do dáli a já i Lissa jsme si uvědomily, jak moc ho ten výklad rozvášnil. "Kdybych byl král, změnil bych to. Rozpoutal bych revoluci, jakou jakživ neviděli Morojové ani Strigojové. měl být Taťánin následník. Už se chystala mě jmenovat, jenže pak mi objevili tu nemoc a ona moje jme­nování kvůli tomu zamítla. Kdybych se uzdravil, mohl bych zaujmout své právoplatné místo..."
Jeho slova v Lisse cosi spustila, náhle si uvědomila současný stav Morojů. Nikdy neuvažovala o tom, co řekl - jak jiné by to mohlo být, kdyby Morojové bojovali po boku svých strážců, aby zbavili svět Strigojů a jejich zla. Připomnělo ji to Christiana a jeho prohlášení o používám magie jakožto zbraně. Ačkoli však oceňovala Viktorovo přesvědčení, ani jedna z nás nemyslela, že to stojí za to, co jí hodlal udělat.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home