VA (1) // 22.kapitola 2/2

16. march 2011 at 16:03 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
"Promiň," zašeptala. ,,Je mi tě líto. Ale prosím tě, nenuť mě to udělat."
Podívala se mu přímo do očí. "Neudělám to."
Pohlédl kamsi do strany. Někdo z rohu vystoupil vpřed. Další Moroj. Neznala jsem ho. Došel až za Lissu a rozvázal jí ruce.
"To je Kenneth." Viktor natáhl ruce k Lissiným uvolně­ným. "Prosím, Vasiliso. Vezmi mě za ruce. Pošli do mě magii stejně, jako jsi to udělala s Rose."

Zavrtěla hlavou. "Ne."
Když znovu promluvil, jeho hlas už nebyl tak přívětivý.
"Prosím. Tak jako tak mě uzdravíš. Byl bych raději, kdybys to udělala po svém, ne po našem."
Opět zavrtěla hlavou. Učinil nepatrné gesto směrem ke Kennethovi.
A vtom začala ta bolest. Lissa ječela. Já jsem ječela.
V terénním autě Dimitrij za volantem nadskočil leknutím a trochu strhl volant, takže auto prudce uhnulo. Znepokojeně na mě pohlédl a chystal se zabrzdit.
"Ne, ne! Jeď dál!" Přitiskla jsem si dlaně ke spánkům. "Musíme se tam dostat!"
Alberta, která seděla za mnou, mi položila ruku na rame­no. "Rose, co se děje?"
Zamrkala jsem, abych rozehnala slzy. "Mučí ji... vzdu­chem. Ten chlap..., Kenneth..., tlačí do ní vzduch... přímo do hlavy. Ten tlak je šílenej, je to, jako by mi - jí - měla explodo­vat lebka." Začala jsem vzlykat.
Dimitrij na mě pohlédl koutkem oka a ještě víc sešlápl plyn.
Kennethovi nestačilo, že ji mučil fyzickou silou vzduchu. Používal ho také k ovlivnění jejího dechu. Občas ji dusil; pak toho nechal a Lissa jen lapala po dechu. Po prvním náporu - a druhy byl ještě horší - jsem byla přesvědčena, že bych udělala cokoli, co by po mně chtěli.
A Lissa nakonec taky.
Rozbolavělá Lissa se zakalenýma očima uchopila Viktorovy ruce. Nikdy jsem nebyla v její hlavě, když používala magii, takže jsem nevěděla, co očekávat. Nejdřív jsem necítila nic. Jen soustředění. Potom... bylo to jako... Ani netuším, jak to popsat. Barva a světlo a hudba a život a radost a láska..., tolik nádherných věcí, všechny ty překrásné záležitosti, které zlep­šují svět, aby byl místem, na němž stojí za to žít.
Lissa shromáždila všechny tyhle věcí v co největším množ­ství, jakého byla schopna, a poslala je Viktorovi. Magie námi proplouvala oběma, bylo to oslňující a sladké. Bylo to živé. Byl to její život. Bylo to sice nádherné, ale Lissa byla stále slabší a slabší. Jak všechny živly - spoutané záhadným ele­mentem éteru - plynuly do Viktora, byl silnější a silnější.
Ta změna byla překvapivá. Kůže se mu vyhladila, vrásky mu zmizely. Šedé řídké vlasy mu ztmavly a také jich přibylo. Zelené oči - pořád barvy nefritu - znovu zazářily, vypadaly teď bystře a živě.
Stal se Viktorem, jakého jsem si pamatovala z dětství.
Lissa vyčerpáním omdlela.
V autě jsem se pak snažila vylíčit, co se děje. Dimitrij se tvářil čím dál zlověstněji. Spustil proud ruských nadávek, je­jichž význam mi stále ještě neobjasnil.
Když jsme byli čtvrt míle od chatky, Alberta zavolala ze svého mobilu a celý náš konvoj zastavil. Všichni strážci - a že jich bylo přes dvanáct - vystoupili a začali plánovat strategii. Někdo šel napřed na výzvědy a vrátil se s hlášením o počtu osob v chatě i před ní. Jakmile skupina vypadala, že je připravená vrhnout se do akce, začala jsem vystupovat z auta. Dimitrij mě ale zarazil.
"Rozo.Ty zůstaneš tady."
"K čertu s tím. Musím jí jít pomoct."
Vzal mi bradu do dlaní a zadíval se mi do očí. "Už jsi jí pomohla. Svou práci jsi odvedla. Zvládlas to skvěle. Ale tohle není místo pro tebe. Ona i já, oba potřebujeme, abys zůstala v bezpečí."
Uvědomila jsem si, že když se s ním budu dohadovat, jen se tím odloží její záchrana, a tak jsem radši zmlkla. Polkla jsem veškeré protesty a kývla. Taky přikývl a připojil se k ostatním. Všichni proklouzli do lesa, kde splynuli se stromy.
S povzdechem jsem si sklopila sedadlo a lehla si. Byla jsem tak unavená. Ikdyž okýnky pronikalo do auta sluneční svět­lo, pro mě byla noc. Většinu noci jsem byla vzhůru, a že se bě­hem té doby stalo nemálo věcí! Kvůli adrenalinu z toho všeho a vyčerpáním z Lissiny bolesti jsem docela dobře mohla taky omdlít jako ona.
Až na to, že už se probrala.
Její vnímání pomalu překrylo moje vlastní. Ležela na gauči v chatce. Jeden z Viktorových stoupenců ji tam musel odnést, když omdlela. Viktor - díky zneužití Lissy živý a zdravý - stál v kuchyni s ostatními a všichni tiše probírali plány. U Lissy stál jen jeden, který ji hlídal. Toho vyřídí snadno, až Dimitrij a jeho skupinka vpadnou dovnitř.
Lissa si prohlížela osamělého strážce a pak se podívala z okna vedle gauče. Pořád byla zesláblá z toho uzdravování, ale podařilo se jí posadit se. Strážce se otočil a varovně ji sle­doval. Setkala se s jeho pohledem a usmála se.
"Budeš zticha, ať udělám cokoli," oznámila mu. "Nepři­voláš nikoho na pomoc ani nikomu neoznámíš, až odtud vypadnu. Rozumíš?"
Podvolil se nátlaku. Souhlasně přikývl.
Přesunula se k oknu, odjistila ho a vytáhla sklo nahoru. Během toho jí v mysli vířila spousta úvah. Byla slabá. Nevěděla, jak daleko od Akademie - ani od čehokoli jiného - se zrovna nachází. Neměla ponětí, jak daleko se může dostat, než si někdo všimne, že zmizela.
Ale také si uvědomovala, že druhá šance na útěk se jí nemusela naskytnout. Neměla v úmyslu strávit zbytek života v téhle chatě v lesích.
Jindy bych ji v její odvaze povzbuzovala, ale teď ne. Ne, když se ji tolik strážců chystalo zachránit. Musela zůstat uvnitř. Moji radu ale bohužel neslyšela.
Lissa vylezla z okna a já hlasitě nadávala.
"Co? Cos viděla?" zeptal se hlas za mnou.
Vyskočila jsem ze své vodorovné polohy, až jsem narazila hlavou do stropu. Ohlédla jsem se a spatřila Christiana, který vykukoval ze zavazadlového prostoru za posledními sedadly.
"Co tady děláš?" dotázala jsem se.
"Co bys asi tak myslela? Schovávám se tu."
"Nemáš otřes mozku nebo tak něco?"
Pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo. Byli s Lissou skvělý pár. Ani jeden z nich se nebál ztřeštěných akcí, i když byli vážně raněni. Kdyby mi Kirová nedovolila jet za Lissou, teď bych se schovávala v zavazadlovém prostoru spolu s ním.
"Co se děje?" vyptával se. "Vidělas něco novýho?"
Rychle jsem mu všechno vypověděla. Během mluvení jsem vystoupila z auta a on mě následoval.
"Ona neví, že pro ni už jdou naši chlapi. Jdu za ní, než umře vyčerpáním."
"A co strážci? Myslím ty školní. Řekneš jim, že zdrhla?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Nejspíš už tam dorazili. Jdu za ní." Byla někde na pravé straně chatky. Mohla jsem zamířit tím směrem, ale nedokázala jsem odhadnout přesně, kde se Lissa nachází, to až se k ní přiblížím víc. Stejně to bylo jedno. Musela jsem ji najít. Jak jsem viděla Christianův výraz, neodolala jsem suchému úsměvu. "Jo, já vím. Jdeš se mnou."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home