VA (1) // 24.kapitola 1/2

16. march 2011 at 16:09 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
Přestožejsem trénovala a učila se o zvyklostech Strigojů a o tom, jak se jim bránit, ve skutečnosti jsem nikdy žádného neviděla. Bylo to děsivější, než jsem čekala.
Když se na mě vrhla tentokrát, už jsem byla připravená. Tak trochu. Couvla jsem a uhnula z jejího dosahu, při čemž jsem uvažovala, jakou mám asi šanci. Vzpomněla jsem si na Dimitrijovo vtipkováni o Strigojích v nákupním centru. Žád­ný stříbrný kůl. Nic, čím bych jí mohla useknout hlavu. Žádný způsob, jak ji zapálit. Útěk se nakonec skutečně zdál jako ta nejlepší možnost, jenže ona mi blokovala cestu.

Připadala jsem si k ničemu, jen jsem couvala chodbou, za­tímco ona postupovala proti mně a její pohyby byly mnohem ladnější než za života.
Potom, také rychleji, než jak se pohybovala zaživa, vysko­čila, popadla mě a třískla mi hlavou o zeď. V lebce mi explodo­vala bolest a uvědomila jsem si, že to, co cítím vzadu v puse, je krev. Zběsile jsem s Natálií bojovala a snažila se nějak brá­nit, ale bylo to jako být na cracku a bojovat s Dimitrijem.
"Má drahá," zamumlal Viktor, "snaž se ji nezabít, pokud nebudeš muset. Možná ji budeme později ještě potřebovat."
Natálie přerušila svůj útok, čímž mi poskytla chviličku na další vycouvání, ale nespouštěla mě přitom z očí. "Pokusímse ji nezabít." Z jejího hlasu zazníval skeptický tón. "Teď běž odtud. Sejdu se s tebou, až tady budu hotová."
"Nemůžu tomu uvěřit!" křičela jsem za ním. "Z vlastní dcery jsi udělal Strigojku?"
"Poslední možnost. Nezbytná oběť pro mnohem větší dobro. Natálie to chápe." Odešel.
"Vážně to chápeš?" Doufala jsem, že ji dokážu zastavit tím, že s ní budu mluvit, přesně jako ve filmech. A taky jsem doufala, že moje otázka zamaskuje to, jak strašně jsem vydě­šená. "Chápeš? Bože, Natálie. Ty... ty ses změnila. Jen proto, že ti to řekl?"
"Můj otec je vynikající muž," odpověděla. "On zachrání Moroje před Strigoji."
"Zbláznila ses?" vyjekla jsem. Zase jsem couvala a náhle jsem narazila zády do zdi. Zaryla jsem do ní nehty, jako bych se tudy mohla prokopat ven. ,,Teď jsi Strigojka ty."
Pokrčila rameny a vypadala skoro jako ta stará Natálie. "Musela jsem to udělat, abych ho odtud dostala, než přijdou ti druzí. Jeden Strigoj kvůli záchraně všech Morojů. To za to stojí, stojí to za to vzdát se slunce a magie."
"Ale budeš chtít Moroje zabíjet! Nedokážeš si pomoct."
,,On mi pomůže, abych se ovládala. A když ne, pak mě budou muset zabít." Natáhla ruce a chytila mě za ramena. Zachvěla jsem se, s jakou lehkostí mluvila o vlastní smrti. Bylo to skoro stejně snadné a obyčejné, jako když uvažovala o mojísmrti.
"Jsi šílená. Tolik ho mít ráda nemůžeš. Nemůžeš vážně..."
Znovu mě hodila proti zdi, a když jsem se tentokrát sesula k zemi, měla jsem dojem, že už nevstanu.Viktor jí řekl, aby mě nezabila..., ale dívala se na mě tak, že mi bylo jasné, že by mě zabila s největší radostí. Chtěla ze mě pít; ten hlad byl v ní. To už byl způsob Strigojů. Uvědomila jsem si, že jsem s ní ne­měla mluvit. Zaváhala jsem, přesně jak mě Dimitrij varoval.
A pak najednou byl tady, běžel chodbou jako Smrt v kov­bojském kabátu.
Natálie se prudce otočila. Byla rychlá, strašně rychlá. Ale Dimitrij byl taky rychlý a vyhnul se jejímu útoku. Vyzařovala z něj síla a moc. S hrůznou fascinací jsem je sledovala, jak se pohybují, krouží kolem sebe jako partneři při smrtícím tanci. Byla silnější než on, to bylo jasné, jenže se stala Strigojkou teprve nedávno. Když získáte superschopnosti, ještě to ne­znamená, že je umíte používat.
Dimitrij ale svoje schopnosti používat rozhodně uměl. Poté, co oba zasadili a schytali několik zběsilých ran, přistou­pil k dalšímu kroku. Stříbrný kůl se v jeho ruce zatřpytil jako blesk a pak se vyrazil vpřed - do jejího srdce. Dimitrij ho z ní vytáhl a s netečným výrazem odstoupil, zatímco Natálie je­čela a hroutila se. Po několika děsivých okamžicích se přestala hýbat
Pak rychle přistoupil ke mně, sklonil se a popadl mě do náruče. Vstal a nesl mě, jako když jsem si poranila kotník.
"Soudruhu," vypravila jsem ze sebe unaveným a ospalým hlasem. "Ohledně Strigojů jsi měl pravdu." Svět začal zhasí­nat a víčka mi klesla.
"Rose. Rozo. Otevři oči." Nikdy jsem z jeho hlasu neslyše­la takové napětí, takové zoufalství. "Neusni mi tu. Ještě ne." Zamžourala jsem na něj, jak mě vynášel z budovy a skoro až běžel na kliniku. "Měl pravdu?"
"Kdo?"
"Viktor... Říkal, že by to nefungovalo. Ten náhrdelník." Začala jsem zase odplouvat, ztrácela jsem se v černotě vlastní mysli. Ale Dimitrij mě přivedl zpátky k vědomí.
"Co myslíš?"
"To kouzlo. Viktor říkal, žes mě musel chtít..., žes musel mít o mě zájem..., aby to fungovalo." Když na to nic neřekl, pokusila jsem se ho chytit za košili, ale prsty jsem měla příliš slabé. "Chtěl jsi mě?"
Promluvil zastřeným hlasem. "Ano, Rozo. Opravdu jsem tě chtěl. A chci tě pořád. Přál bych si..., abychom mohli být spolu."
"Tak proč jsi mi potom lhal?"
Došli jsme na kliniku a jemu se podařilo otevřít dveře, aniž by mě postavil na zem. Jakmile vešel dovnitř, začal křičet, aby mi někdo pomohl.
"Proč jsi lhal?" zeptala jsem se znovu.
Pořád mě držel v náručí a díval se na mě. Slyšela jsem, jak se k nám blíží kroky a hlasy.
"Protože spolu nemůžem být."
"Kvůli tomu věkovýmu rozdílu, jo?" dotázala jsem se. "Nebo proto, že jsi můj učitel?"
Jedním prstem mi něžně otřel slzu, která mi stékala po tvá­ři. "To taky," řekl. "Ale navíc... ty a já... jednou budeme oba Lissinými strážci. Musím ji chránit, ať to stojí, co to stojí. Jestli přijde banda Strigojů, musím Lissu chránit vlastním tělem."
"To vím. Tohle samozřejmě musíš udělat." Před očima se mi roztančily černé jiskřičky. Zase jsem omdlévala.
"Ne. Kdybych si dovolil milovat tě, nechránil bych ji vlast­ním tělem, tím bych totiž chránil tebe."
Lékařský tým dorazil a sebral mě z jeho náruče.
A tak jsem dva dny po svém propuštění skončila zpát­ky na klinice. Už potřetí během dvou měsíců, co jsme byly zpátky na Akademii. To musel být nějaký rekord. Určitě jsem měla otřes mozku a patrně i vnitřní krvácení, ale to se nikdy nezjistilo. Když je vaše nejlepší kamarádka zatraceně dobrá léčitelka, tak nějak se o tyhle věci nemusíte starat.
Přesto jsem tam ale musela pár dní zůstat. Ale Lissa a její nový přítel Christian byli u mě skoro pořád, když zrovna neměli vyučování. Díky nim ke mně pronikaly útržky světa venku. Dimitrij zjistil, že je v kampusu Strigoj, když objevili Nataliinu oběť mrtvou a úplně bez krve; ze všech lidí to byl právě profesor Nagy. Byla to překvapivá volba, ale jelikož byl starší, nemusela s ním tolik bojovat. Už nás nečekalo žádné Slovanské umění. Strážci ve vazbě byli sice zranění, ale ne mrtví. Prostě je jen pomlátila, stejně jako mě.
Viktora našli a znovu zadrželi, když se pokoušel uniknout z kampusu. Byla jsem ráda, i když to znamenalo, že Natálie se obětovala pro nic za nic. Povídalo se, že Viktor vůbec nevy­padal vyděšeně, když pro něj přišli královští strážci, kteří ho odvedli pryč. Celou dobu se jen usmíval, jako by znalnějaké tajemství, které všem ostatním uniká.
Potom se život vrátil jakž takž do normálu. Lissa už se přestala řezat. Doktorka jí předepsala antidepresiva nebo léky proti úzkosti, teď si nepamatuju, co z toho, ale každopádně se po tom cítila líp. O takových prášcích jsem nikdy nic nevědě­la. Myslela jsem, že jsou po nich lidi oblblí a šťastní. Ale byly to prášky jako každé jiné, které měly něco napravit. Lissa po nich byla normální a vyrovnaná.
To bylo dobré, protože se teď musela vyrovnávat s dalšími věcmi. Jako třeba s Andrem. Nakonec uvěřila Christianově historce a pochopila, že Andre možná nebyl takový hrdina, jak si o něm vždycky myslela. Bylo to pro ni těžké, ale na­konec přijala, že měl své dobré i špatné stránky, jako máme všichni. To, co provedl Mie, ji trápilo, ale nezměnilo to nic na tom, že byl dobrým bratrem, který ji měl moc rád. A co bylo nejdůležitější, konečně se zbavila dojmu, že by měla být jako on, aby na ni mohla být její rodina pyšná. Mohla být sama sebou - což dokazovala denně ve vztahu s Christianem.
Škola se z toho všeho pořád nemohla vzpamatovat. Lisse to bylo jedno. Smála se tomu a ignorovala šokované a nevě­řícné pohledy královských, kteří nemohli uvěřit, že chodí s někým z tak potupné rodiny. Ale ne všichni to brali takhle. Někteří, kteří ji poznali během její krátké společenské smršti, si ji oblíbili pro ni samotnou, žádný nátlak nebyl třeba. Líbila se jim její upřímnost a otevřenost a dávali jim přednost před těmi hrami, které hrála většina královských.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Miss.Celebs ^^ Miss.Celebs ^^ | Web | 16. march 2011 at 16:11 | React

prosím dáš mi hlas tu ? http://modelky-a-celebrity.blog.cz/1103/finale-o-nej-design#komentare ďakujem rada oplatím :) nechcem prehrať je to finále ... :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home