VA (1) // 4.kapitola 1/3

16. march 2011 at 14:48 | by Kimberly |  Vampire Academy // Vampýrská Akademie
Díkybohuse na nás tentokrát neupřela pozornost všech, jen několik lidí procházejících kolem se zastavilo a zíralo na nás.
"Co si sakra myslíš, že děláš?" vyjekla ta panenka v holčičím vydání a divoce rozšířené modré oči jí plály vztekem. Teď, když jsem byla blíž, mohla jsem si ji pořádně prohléd­nout. Byla stejně štíhlá jako většina Morojů, ale nebyla tak vysoká, což částečně přispívalo k tomu, že působila mladší. Purpurové šatičky, které měla na sobě, byly nádherné a při­pomněly mi, že já mám na sobě laciné oblečení. Při bližším pohledu na její šaty mi ale došlo, že to není žádný kousek od módního návrháře.

Založila jsem si ruce. "Ztratila ses, holčičko? Základní ško­la je za západním kampusem."
Tváře jí okamžitě zrůžověly. "Už na mě nikdy nesahej. Vyjebala jsi se mnou a já ti to vrátím."
No páni, to teda bylo uvítání! Lissino nepatrné zavrtění hlavou mě ale odradilo od toho, abych předvedla parádní comeback. Raději jsem se rozhodla veškerou svou brutalitu vložit do řeči.
"Jestli ještě jednou na některou z nás něco zkusíš, roztrhnu tě vejpůl. Jestli mi nevěříš, zeptej se Dawn Yarrowové, co jsem v devítce udělala s její rukou. Ale tou dobou jsi byla nejspíš ještě mimino."
Incidentem s Dawn jsem se nikdy zrovna nechlubila. Ne­čekala jsem, že jí zlomím kost, když jsem ji přirazila ke stro­mu. Každopádně jsem si díky téhle události vysloužila po­věst nebezpečné dívky. Ta historka se pomalu stala legendou a já si ráda představovala, jak si ji vyprávějí studenti v noci u ohňů v kampusu. Vzhledem k tomu, jak se ta holka tvářila, to tak asi opravdu bylo.
Jeden z personálu, co měl dozor, právě prošel kolem naší skupinky a zpražil nás podezřívavým pohledem. Panenka vycouvala a chytila Aarona za ruku. "Jdeme," pobídla ho.
"Čau, Aarone," pozdravila jsem radostně, jako by mi až teď došlo, že je tady taky. "Ráda tě zase vidím."
Rychle mi kývl na pozdrav a rozpačitě se usmál, ale to už ho ta holka táhla pryč. Aaron byl pořád stejný. Příjemný a milý, ale rozhodně ne agresivní.
Otočila jsem se k Lisse. "V pohodě?" Přikývla. "Tušíš, kdo je ta holka, co jsem ji chtěla zmlátit?"
"To netuším." Chtěla jsem ji odvést do fronty na oběd, ale ona zavrtěla hlavou. "Půjdu se podívat, jestli nenajdu někoho, z koho bych se mohla napít"
Zmocnil se mě zvláštní pocit. Už jsem si tak zvykla, že jsem pro ni hlavním zdrojem krve, že mi pomyšlení na to, že se Lissa vrátí k obvyklým způsobům Morojů, zdálo div­né. Vlastně mě to vždycky štvalo. A nemělo by. Každodenní krmení bylo součástí života Morojů. Když jsme žily na vlastní pěst, tohle jsem jí nemohla nabídnout. Byla to bezvýchodná situace -já byla slabá ve dnech, kdy se krmila, a ona byla sla­bá po všechny dny mezitím. Měla bych být šťastná, že se teď vrátí k normálním způsobům. Přinutila jsem se k úsměvu. "Jasně."
Vešly jsme do jídelny pro vampýry, která se nacházela hned vedle kavárny. Místnost byla rozčleněna do malých kójí, které poskytovaly určité soukromí. U vchodu nás pozdravila tmavovlasá Morojka, která hned začala listovat svými doku­menty v deskách. Jakmile našla, co hledala, napsala si pár po­známek a naznačila Lisse, aby ji následovala. Mně věnovala jen rozpačitý pohled, ale vstoupit mi nezabránila.
Vedla nás k jedné z kójí, kde seděla přitloustlá žena střed­ních let, která listovala v časopisu. Vzhlédla a usmála se na nás. Měla ten zasněný skelný pohled, jaký má většina dárců. Dneska už nejspíš překročila svou denní normu. To jsem usu­zovala z toho, že vypadala jako sjetá.
Jakmile poznala Lissu, usmála se ještě víc. "Vítejte zpátky, princezno."
Uvaděčka nás opustila a Lissa usedla na židli vedle té ženy. Vycítila jsem z Lissy nepříjemné pocity, které byly tro­chu jiné než ty moje. Pro ni to taky bylo divné; bylo to už dlouho. Dárkyně ale žádný problém neměla. V obličeji se jí mihl nedočkavý výraz - jako když feťák kouká na svou dáv­ku, kterou si už už chce dát.
Znechutilo mě to. Byl to starý instinkt, který se vyvíjel celé roky. Dárci byli nezbytnou součástí života Morojů. Byli to lidé, kteří se dobrovolně rozhodli být zdrojem krve, lidé na okraji společnosti, kteří zasvětili své životy utajenému světu Morojů. Bylo o ně dobře postaráno a požívali veške­rých výhod, kterých se jim zachtělo. Ve skutečnosti to ale byli narkomani závislí na morojských slinách a na rauši, který ty­hle sliny vyvolávaly při každém kousnutí. Morojové i jejich strážci na tuhle závislost vždycky pohlíželi spatra, přestože by Morojové jinak nepřežili, leda by používali na své oběti násilí. Pokrytectví největší.
Dárkyně naklonila hlavu na stranu, aby měla Lissa dobrý přístup k jejímu hrdlu. Kůži na krku měla plnou jizev za léta každodenních kousání. Na mně se Lissa nekrmila nijak čas­to a kousance se mi vždycky zahojily tak za den, takže jsem měla krk čistý.
Lissa se naklonila dopředu a zabořila tesáky do tučného masa dárkyně. Žena zavřela oči a tiše vydechla rozkoší. Polkla jsem a sledovala Lissu, jak pije. Neviděla jsem žádnou krev, ale dovedla jsem si to představit. Vzedmula se ve mně vlna pocitů: Touha. Žárlivost. Odvrátila jsem zrak a zadívala se na podlahu. V duchu jsem si nadávala.
Co je s tebou? Proč by ti to mělo chybět? Dělalas to jen jednou za den. Nejsi závislá, ne takhle. A nechceš být závislá.
Ale nemohla jsem si pomoct, nedokázala jsem cítit nic jiného, když jsem si vybavila to blaho, tu rozkoš z upířího kousnutí.
Když Lissa skončila, vrátily jsme se do jídelny a stouply si do fronty. Byla krátká, protože zbývala už poslední čtvrthodina. Postupovala jsem dál a začala si na talíř nakládat hranolky a nějaké kulaté věci tak na jedno kousnutí, které neurčitě připomínaly kuřecí nugety. Lissa si vzala jen jogurt. Morojové potřebují jídlo stejně jako dhampýři a lidi, ale po pití krve na něj nemívají chuť. "Tak jak to jde na vyučování?" zeptala jsem se.
Pokrčila rameny. V obličeji už měla zdravou barvu a vypa­dala plná života. "V pohodě. Jen všichni čumí. Strašně čumí. Furt se vyptávají, kde jsme byly. Šeptají si."
"Totéž," přisvědčila jsem. Obsluha si nás odškrtla a my se vydaly ke stolu. Po straně jsem na Lissu dlouze pohlédla. Jsi s tím srovnaná? Neopruzujou tě, nebo jo?"
"Ne - je to fajn." Pocity, které jsem z ní vycítila přes naše pouto, ale jejím slovům odporovaly. Jelikož věděla, že to mů­žu cítit, pokusila se změnit téma a podala mi svůj rozvrh. Podívala jsem se na něj.

1.hodina: Ruština 2
2.hodina: Americká koloniální literatura
3.hodina: Základy ovládání živlů
4.hodina: Stará poezie
- Oběd -
5.hodina: Chování a fyziologie zvířat
6.hodina: Rozšířené výpočetní metody
7.hodina: Morojská kultura 4
8.hodina: Slovanské umění

"Ty vole," prohlásila jsem. "Jestli máš tu samou blbou ma­tiku jako já, máme stejný odpolední rozvrh." Zastavila jsem se. "Proč chodíš na základy ovládání živlů? To je až pro druháky."
Probodla mě pohledem. "Protože pokročilí mají speciali­zovaný předměty."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home