VA (2) // 10.kapitola 2/2

10. april 2011 at 10:41 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
Obezřetně jsem se zastavila, založila si ruce a prohlížela si toho kluka. Byl o něco menší než Dimitrij, ale nebyl tak příšerně vychrtlý jako většina Morojů. Měl na sobě dlouhý tmavý kabát - nejspíš vyrobený z šíleně drahého kašmíru - a kožené boty. Obojí naznačovalo, že má patrně dost peněz. Hnědé vlasy měl pečlivě nagelované tak, aby to vypadalo rozcuchaně. Oči měl buď modré nebo zelené - nevěděla jsem jistě, protože tu nebylo moc světla. V obličeji byl pěkný a tipovala jsem, že je jen o pár let starší než já. Vypadal, jako by právě přijel na nějaký večírek.

"Cože?" zabručela jsem.
Pohledem mi přejel po celém těle. Byla jsem zvyklá na to, že na mě Morojové takhle civí. Obvykle to ale nedělali až tak nápadně. A taky jsem u toho obvykle neměla na sobě zimní bundu a sportovní oblečení a kolem oka monokl.
Pokrčil rameny. "Jen jsem ti chtěl říct ahoj, to je všechno."
Čekala jsem, že řekne něco dalšího, ale jediné, co udělal, bylo, že si nacpal ruce do kapes. Taky jsem pokrčila rameny a o pár kroků popošla.
"Víš, že hezky voníš?" zeptal se mě najednou.
Opět jsem se zastavila a zmateně se na něj zadívala. To způsobilo, že se usmál ještě víc.
"Já… hmm, co?"
"Hezky voníš," zopakoval.
"Děláš si srandu? Celej den se jen potím. Jsem odporná." Chtěla jsem jít dál, ale na tomhle klukovi bylo něco tajemného a podmanivého, a přitom děsivého. Nepřipadal mi nijak zvlášť atraktivní, ale najednou jsem se s ním chtěla bavit.
"Na potu není nic špatnýho," poznamenal, opřel si hlavu o zeď a zamyšleně upřel oči vzhůru. "Při těch nejpříjemnějších věcech v životě se lidi potí. Jasně, když se někdo potí moc a nemeje se, pak je to humus. Ale zpocená krásná žena? Omamné. Kdybys měla čich jako vampýr, věděla bys, o čem mluvím. Většina lidí to nechápe a leje na sebe litry parfémů. Parfémy jsou fajn…, obzvlášť, když máš takový, co se hodí k tvojí vůni. Ale stačí jen troška. Nejlepší je mix dvaceti procent parfému a osmdesáti procent potu… hmmm." Naklonil hlavu na stranu a zadíval se na mě. "Vražedně sexy."
Náhle jsem si vzpomněla na Dimitrije a jeho vodu po holení. Jo. To bylo smrtelně sexy, ale rozhodně jsem o tom nemínila vykládat tomuhle týpkovi.
"No, díky za lekci z hygieny, ale já žádnej parfém nevlastním a teď se jdu osprchovat. Měj se."
Vytáhl krabičku cigaret a nabídl mi. Přiblížil se ke mně jen o krok, ale to mi stačilo, abych z něj ucítila ještě něco. Alkohol. Zavrtěla jsem hlavou, a tak si vytáhl cigaretu sám.
"Strašnej zlozvyk," okomentovala jsem, když si ji zapálil.
"Jeden z mnoha," odvětil a zhluboka vdechl kouř. "Ty jsi tady se svatým Vláďou?"
"Jo."
"Takže z tebe bude strážkyně, až budeš starší."
"Nejspíš."
Vydechl oblak kouře a já pozorovala, jak dým stoupá k nebi. Bez ohledu na jeho dobře vyvinuté vampýrské smysly bylo divu, že vůbec dokáže přes ta oblaka hřebíčku něco ucítit.
"Kdy doděláš školu?" zeptal se. "Možná budu potřebovat strážce."
"Na jaře maturuju. Ale je mi líto, už jsem zadaná."
V očích mu překvapeně blýsklo. "Fakt? Kdo je ten šťastlivec?"
"Šťastlivkyně. Vasilisa Dragomirová."
"Aha." Po tváři se mu rozlil široký úsměv. "Hned jak jsem tě uviděl, věděl jsem, že jsi potížistka. Ty jsi dcera Janine Hathawayový."
"Jsem Rose Hathawayová," opravila jsem ho, jelikož jsem nechtěla, aby se o mně mluvilo jen jako o dceři slavné strážkyně.
"Rád tě poznávám, Rose Hathawayová." Natáhl ke mně ruku v rukavici a já ji váhavě přijala. "Adrian Ivaškov."
"A to tvrdíš, že jsem potížistka," zabrblala jsem. Rodina Ivaškových patřila ke královským a byla jednou z nejbohatších a nejmocnějších. Byl to přesně ten druh lidí, co si myslí, že mohou mít, cokoli se jim zamane, a jdou si za svým i přes mrtvoly. Nebylo divu, že je tak arogantní.
Zasmál se. Smál se hezky, sytě a melodicky. Připomínalo mi to táhnoucí se karamel. "Dobrý, co? Oba nás předchází naše pověst."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nic o mně nevíš. A já znám jenom tvou rodinu. O tobě taky nevím vůbec nic."
"A chtěla bys?" dotázal se škádlivě.
"Promiň, do starších kluků nedělám."
"Je mi jednadvacet. Nejsem zas o tolik starší."
"Mám přítele." Byla to jen malá lež. S Masonem jsem sice zatím nechodila, ale doufala jsem, že mě Adrian nechá na pokoji, když si bude myslet, že jsem zadaná.
"Zvláštní, že ses o tom nezmínila hned," houkl Adrian. "Ale toho monokla ti neudělal on, že ne?"
Cítila jsem, jak se i v té zimě červenám. Doufala jsem, že si toho oka nevšimne, což byla samozřejmě blbost. S tím svým vampýřím zrakem si toho nejspíš všiml už v momentě, kdy jsem vešla na terasu.
"Kdyby to udělal, tak už by bylo po něm. Přišla jsem k tomu… při tréninku. Učím se bojovat jako strážkyně a naše hodiny jsou vždycky drsný."
"To mě rajcuje," prohlásil. Zahodil svou druhou cigaretu a zašlápl ji.
"Bouchání do oka?"
"To zrovna ne. Rajcuje mě, když si představím, jak bychom to spolu dělali drsně. Mám rád kontaktní sporty."
"To jistě," poznamenala jsem suše. Byl arogantní a troufalý, ale přesto jsem se nedokázala přinutit odejít.
Za sebou jsem zaslechla kroky, tak jsem se otočila. Po cestičce ke schodům se blížila Mia. Jakmile si nás všimla, hned se zastavila.
"Čau, Mio."
Dívala se z jednoho na druhého.
"Dalšíkluk?" podivila se. Z jejího tónu byste nabyli dojmu, že jich mám celý harém.
Adrian na mě pohlédl tázavě a zároveň pobaveně. Zaťala jsem zuby a rozhodla se, že se nesnížím k tomu, abych na to odpovídala. Namísto toho jsem se uchýlila k netypické zdvořilosti.
"Mio, tohle je Adrian Ivaškov."
Adrian použil tentýž šarm jako na mě. Potřásli si rukama. "Vždy je mi potěšením setkat se s Rosinou kamarádkou, obzvlášť s tak hezkou." Mluvil, jako bychom se spolu znali už od malička.
"Nejsme kámošky," uvedla jsem věc na pravou míru. Zdvořilostí už bylo až až.
"Rose se tahá jen s chlapama a psychopatama," pravila Mia. Z jejího hlasu zaznívalo typické opovržení, ale na Adriana se dívala tak, že bylo jasné, že ji zaujal.
"Aha," prohlásil radostně. "No, já jsem chlap i psychopat, takže to vysvětluje, proč jsme s Rose tak výborný kámoši."
"My dva taky nejsme kámoši," oznámila jsem mu.
Rozesmál se. "Pořád si hraješ na tvrďačku, co?"
"Ta není žádná tvrďačka," vložila se do toho Mia, kterou evidentně naštvalo, že Adrian věnuje víc pozornosti mně. "Jen se zeptej poloviny kluků od nás ze školy."
"Jo," přisvědčila jsem. "A tý druhý poloviny se můžeš zeptat na Miu. Když se obětuješ a uděláš jí laskavost, ona ti pak udělá spoustu laskavostí." Když Mia mně a Lisse vyhlásila válku, pár kluků ze školy přesvědčila, aby rozšiřovali pomluvy, že jsem s nimi dělala dost odporné věci. Ironií ale bylo, že je přinutila takhle lhát tak, že se s nimi vyspala.
Obličejem se jí mihl zahanbený výraz, ale ustála to.
"No," pravila, "aspoň jsem to s nima nedělala jen tak pro nic za nic."
Adrian zaprskal jako kočka.
"Skončilas?" zeptala jsem se. "Už bys měla dávno bejt v posteli a dospělí by si rádi promluvili." Mia vypadala mladě, což bylo častým zdrojem jejího trápení, a já se samozřejmě vyžívala v tom, že jsem si z ní kvůli tomu utahovala.
"Jasně," řekla odměřeně. Tváře jí zrůžovělý, takže teď vypadala ještě víc jako porcelánová panenka. "Stejně mám na práci lepší věci." Vydala se ke dveřím, ale zarazila se s rukou na klice. Podívala se na Adriana. "Toho monokla jí udělala její máma."
Vešla dovnitř. Nádherné prosklené dveře se za ní zabouchly.
S Adrianem jsme tam stáli a mlčeli. Nakonec zase vytáhl cigára a zapálil si další. "Tvoje máma?"
"Buď ticho."
"Ty zřejmě patříš k těm lidem, co si je ostatní buď oblíbí, nebo je nenávidí. Ale nic mezi tím, co? Ty a Vasilisa jste nejspíš jako ségry."
"Asi."
"Jak se má?"
"Co?"
Pokrčil rameny a působilo to, jako by se ze všech sil snažil chovat se nenuceně. "Vím, že jste vy dvě utekly…, a pak tu taky byla ta věc s její rodinou a s Viktorem Daškovem…"
Při zmínce o Viktorovi jsem strnula. "No a?"
"Co já vím. Domyslel jsem si, že toho na ni asi bude trochu moc."
Pozorně jsem ho studovala a uvažovala, co se snaží zjistit. Lissa sice ve svém křehkém psychickém stavu prodělala otřes, ale vyřešily to prášky. Většina lidí na to buď zapomněla, nebo měla za to, že je to lež.
"Musím jít." Dospěla jsem k závěru, že právě teď bude nejlepší taktikou odchod.
"Určitě?" Znělo to jen středně zklamaně. Jinak působil stejně nafoukaně a arogantně jako před chvílí. Něco mě na něm pořád okouzlovalo, ale ne natolik, abych riskla probírat s ním Lissiny záležitosti. "Myslel jsem, že je čas na dospělácký řeči. A je toho hodně, o čem bych se s tebou rád pobavil."
"Už je pozdě, jsem unavená a z těch tvejch cigár mě bolí hlava," zavrčela jsem.
"Tak to jo." Potáhl z cigarety a vydechl kouř. "Některý ženský říkají, že jim s cígem přijdu víc sexy."
"Já myslím, že kouříš jen proto, abys měl co dělat, než vymyslíš další moudrou větu."
Rozkašlal se, protože se při nádechu začal smát. "Rose Hathawayová, nemůžu se dočkat, až tě zase uvidím. Jestli jsi takhle okouzlující, když jsi utahaná a zpruzená, a takhle nádherná, když jsi zraněná a v hadrech na lyže, musíš bejt jinak úplně zničující."
"Pokud tím 'zničující' míníš, že by ses měl bát o život, tak jo, máš pravdu." Otevřela jsem dveře. "Dobrou, Adriane."
"Brzo se uvidíme."
"To asi ne. Už jsem ti řekla, že do starších kluků nedělám."
Vešla jsem do ubytovny. Přes zavřené dveře jsem ho sotva slyšela, jak za mnou ještě zakřičel: "Jasně, že ne."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home