VA (2) // 11.kapitola 1/2

10. april 2011 at 10:42 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
Lissa vstala a odešla dřív, než jsem vůbec otevřela oči, což znamenalo, že jsem měla celou koupelnu pro sebe. Tu koupelnu miluju. Je ohromná. Klidně by se do ní vešla i moje obrovská postel. Probrala mě až horká sprcha, kterou jsem si pustila hned na několik různých trysek, což pomohlo mým svalům, namoženým ze včerejška. Když jsem stála před velkým zrcadlem a česala se, zklamaně jsem zaznamenala, že monokl je tam pořád. Byl ale o dost světlejší a začínal žloutnout. Make-up a pudr to skoro celé zakryly.

Zamířila jsem dolů poohlédnout se po něčem k snědku. V jídelně právě končili s podáváním snídaní, ale jedna servírka mi dala s sebou dva broskvové marcipánové vdolky. Při chůzi jsem jeden okusovala a snažila se napínat smysly, abych zjistila, kde je Lissa. Po chvíli jsem ji vycítila na druhé straně ubytovny, daleko od pokojů studentů. Vydala jsem se po té stopě, až jsem došla ke dveřím ve třetím patře. Zaklepala jsem.
Otevřel Christian. "Šípková Růženka dorazila. Pojď dál."
Postrčil mě dovnitř. Lissa seděla na posteli s překříženýma nohama, a jakmile mě spatřila, usmála se. Pokoj byl stejně luxusní jako ten náš, jen nábytek byl odtažen ke stěnám, aby byl pokoj prostornější. Stála tam Taša.
"Dobré ráno," pozdravila.
"Ahoj," odpověděla jsem. To jsem se jí teda moc nevyhnula.
Lissa poklepala na místo vedle sebe. "Tohle musíš vidět."
"Co se tu děje?" Sedla jsem si na postel a dojedla druhý vdolek.
"Hrozný věci," vysvětlila rozpustile. "Dáš mi za pravdu."
Christian přešel do otevřeného prostoru a postavil se čelem k Taše. Dívali se na sebe, jako bychom tam já a Lissa nebyly. Zjevně jsem je z něčeho vyrušila.
"Tak proč nemůžu prostě použít pohlcující kouzlo?" dotázal se Christian.
"Protože na to je potřeba hodně energie," odvětila mu. I v džínách a culíku - a s jizvami - vypadala moc hezky. "Navíc to pravděpodobně zabije tvého protivníka."
Zamračil se. "Proč bych neměl chtít zabít Strigoje?"
"Ne vždy budeš bojovat se Strigoji. Nebo od nich třeba budeš potřebovat nějakou informaci. Každopádně bys měl být připraven."
Došlo mi, že cvičí obrannou magii. Mrzutost rázem vystřídal zájem a nadšení. Taša si mě získala. Lissa měla pravdu, že se tu dějí hrozné věci. Vždycky jsem tak nějak předpokládala, že trénují obrannou magii, ale… teda! Uvažovat o tom a opravdu to vidět jsou dvě různé věci. Používání magie jakožto zbraně je zakázáno. A trestá se pokáráním. Kdyby s tím experimentoval student, vyvázl by s pokáráním a bylo by mu odpuštěno, ale když tenhle obor vyučuje dospělý nezletilého…, to je něco. Taša by mohla mít pořádný problém. Na půl vteřiny mě napadlo, že bych se o to mohla postarat. Ale okamžitě jsem to zase pustila z hlavy. Můžu ji nenávidět za to, že si chce Dimitrije zabrat pro sebe, ale stejně věřím, že to, co provozuje s Christianem, je správné.
"Skoro stejně užitečné je rozptylující kouzlo," pokračovala.
V jejích modrých očích se zračilo intenzivní soustředění, které jsem často viděla u Morojů praktikujících magii. Mávla pěstí proti sobě a z ruky jí vyšlehl plamen, který těsně minul Christianův obličej. Plamen se ho ani nedotkl, ale podle toho, jak Christian ucukl, jsem usoudila, že při té blízkosti jeho žár cítil.
"Zkus to," navrhla mu.
Christian na chviličku zaváhal a pak udělal stejný pohyb jako ona. Vyšlehl plamen, ale nebyl tak kontrolovaný jako ten Tašin. Taky nemířil tak dobře jako ona. Vyšlehl jí přímo do obličeje, ale než ji stačil zasáhnout, rozprostřel se kolem ní, jako by měla nějaký neviditelný štít. Odrazila ho svým kouzlem.
"To nebylo špatné, když odhlédneme od toho, že bys mi spálil obličej."
Ani já nechtěla, aby měla spálený obličej. Ale její vlasy… to jo. Bez své havraní hřívy už by asi tak krásná nebyla.
Ona a Christian ještě chvíli trénovali. Postupem času se zlepšoval, ale do Tašiny zkušenosti měl stejně ještě daleko. Jak jsem je sledovala, zajímalo mě to čím dál víc a začala jsem uvažovat, jaké různé možnosti může tenhle druh magie skýtat.
Lekci ukončili, když Taša prohlásila, že už musí jít. Christian povzdechl, evidentně zklamaný, že nedokázal to kouzlo dovést k dokonalosti během hodiny. Měl téměř tak soutěživou povahu jako já.
"Stejně myslím, že by bylo lehčí spálit je úplně," namítl.
Taša si s úsměvem předělala culík. Jo. Bez vlasů by rozhodně nevypadala tak dobře, zvlášť když se Dimitrijovi dlouhé vlasy tak líbí.
"Lehčí, protože to nevyžaduje tolik soustředění. To je lajdácká práce. Tvoje magické schopnosti zesílí, když se naučíš tohle. A jak už jsem řekla, má to svoje využití."
Nechtěla jsem se s ní hádat, jenže jsem si nemohla pomoct.
"Kdybys bojovala se strážcem, bylo by to určitě užitečný," vložila jsem se do toho zapáleně. "Hlavně když vyžaduje tolik energie spálit Strigoje úplně. Takhle ho vlastně jenom odlákáš. To stoprocentně, když tolik nesnášejí oheň. V tom momentě ho může strážce probodnout kůlem. Takhle by se dala sejmout celá banda Strigojů."
Taša se na mě usmála. Někteří Morojové - jako třeba Lissa a Adrian - se usmívají, aniž by u toho ukázali zuby. Taša vždycky ukazovala všechny zuby včetně špičáků.
"Přesně tak. Ty a já spolu jednou pobijeme fůru Strigojů," utahovala si ze mě.
"To asi těžko," odpověděla jsem.
Ta slova sama o sobě nebyla zas tak zlá, ale tón, jakým jsem je pronesla, určitě ano. Chladně. Nepřátelsky. Taša se zatvářila ohromeně nad mým náhlým nepřátelstvím, ale odmávla to. Z Lissy jsem skrz pouto ucítila její šok.
Taša ale nevypadala, že by se tím nějak trápila. Ještě chvíli si s námi povídala a domluvila se s Christianem, že spolu zajdou na večeři. Lissa mě zpražila příkrým pohledem a pak jsme se my dvě a Christian vydali dolů po točitém schodišti vedoucím do haly.
"Co to mělo bejt?" zeptala se.
"Co co mělo bejt?" dotázala jsem se nevinně.
"Rose," okřikla mě. Je těžké dělat ze sebe blbce před někým, kdo ví, že mu čtete myšlenky. Věděla jsem přesně, o čem mluví. "Bylas hnusná na Tašu."
"Nebyla jsem zas tak hnusná."
"Byla jsi hrubá," vykřikla a ustoupila z cesty, jelikož mezi námi právě probíhal houf morojských dětí. Všechny byly navlečené v zimních bundách a za nimi se ploužil unavený instruktor.
Dala jsem si ruce v bok. "Podívej, jsem jenom zpruzená, jasný? Moc jsem se nevyspala. A navíc nejsem jako ty. Já nemusím bejt furt slušná."
Stejně jako poslední dobou už několikrát, ani teď jsem nemohla uvěřit, co jsem to vypustila z pusy. Lissa na mě zírala spíš ohromeně než ublíženě. Christian vypadal, že se na mě každou chvíli vrhne, ale naštěstí se objevil Mason. Nepotřeboval sice sádru, ale trochu kulhal.
"Nazdárek," řekla jsem a dala mu ruku.
Christian držel svůj vztek na uzdě a obrátil se na Masona. "Je to pravda, že tě tvý sebevražedný manévry konečně dostaly?"
Mason se zadíval na mě. "Je pravda, žes byla venku s Adrianem Ivaškovem?"
"Já… Co?"
"Slyšel jsem, že jste se v noci pořádně spařili."
"Opravdu?" podivila se Lissa.
Dívala jsem se z jednoho na druhého. "Ne, samozřejmě, že ne! Sotva ho znám."
"Ale znáš ho," tlačil na mě Mason.
"Trochu."
"Má špatnou pověst," varovala mě Lissa.
"Jo," přisadil si Christian. "Má hafo holek."
Nemohla jsem tomu uvěřit. "Jste padlí na hlavu? Mluvila jsem s ním sotva pět minut! A to jenom proto, že stál ve dveřích a já nemohla dovnitř. Kde jste přišli na tohle?" Okamžitě jsem si na to ale odpověděla sama. "Mia."
Mason přikývl a pokusil se zatvářit zahanbeně.
"Odkdy se s ní bavíte?" chtěla jsem vědět.
"Jen jsem ji náhodou potkal," odpověděl.
"A tys jí to uvěřil? Vždyť víš, že lže skoro neustále."
"Jo, ale v těch jejích lžích je často zrnko pravdy. A ty jsi s ním opravdu mluvila."
"Ano. Mluvila. To je vše."
Vážně jsem přemýšlela nad tím, že bych začala s Masonem chodit, takže se mi teď vůbec nelíbilo, že mi nevěří. Už dřív mi pomohl odhalit některé Miiny lži, takže mě teď překvapovalo, že jim věří. Je ale možné, že jeho city ke mně zesílily a on je teď náchylnější k žárlivosti.
Kupodivu to byl Christian, kdo mě zachránil a změnil téma. "Dneska se asi lyžovat nebude, co?" Ukázal na Masonův kotník, což ihned vyvolalo bouřlivou reakci.
"Myslíš, že mě něco takovýho rozhodí?" nevycházel z údivu Mason.
Už nezuřil, namísto toho chtěl dokázat, jak je dobrý. To jsme ostatně chtěli oba. Lissa s Christianem na něj koukali jako na blázna, ale já věděla, že ho nic nezastaví.
"Děcka, chcete jít s náma?" zeptala jsem se Lissy a Christiana.
Lissa zavrtěla hlavou. "Nemůžeme. Musíme jít na ten oběd, co pořádají Contovi."
Christian zaúpěl. "Ty tam musíš."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home