VA (2) // 12.kapitola 2/2

10. april 2011 at 10:43 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
Schůzka se konala v obrovském tanečním sále ubytovny, kde bylo pódium a hodně sedadel. Přestože tu panovala pracovní atmosféra, bylo jasné, že tahle místnost nebyla postavena k tomu účelu, aby se v ní debatovalo o masakrech a obraně. Koberec byl jako ze sametu, protkaný květinovými motivy v odstínech stříbrné a černé. Židle byly vyrobeny z černého lakovaného dřeva a měly vysoká opěradla jako u nějaké luxusní večeře. Stěny zdobily obrazy královských Morojů, kteří už dávno zemřeli. Krátce jsem se zadívala na obraz královny, jejíž jméno jsem neznala. Měla na sobě staromódní šaty - na můj vkus příliš těžké a krajkové - a měla světlé vlasy jako Lissa.

Nějaký chlápek, kterého jsem taky neznala, se ujal funkce moderátora a postával na pódiu. Většina královských Morojů se shromáždila v přední části místnosti. Všichni ostatní včetně studentů si posedali, kam se dalo. Christian a Mason našli mě s Lissou a všichni jsme se hrnuli k židlím vzadu. Lissa ale najednou zavrtěla hlavou.
"Sednu si dopředu."
My tři na ni jen zírali. Bylo to ohromující.
"Koukni." Ukázala tím směrem. "Královští tam sedí i se svými rodinami."
Bylo to tak. Členové stejných klanů se shromáždili u sebe: Badicovi, Ivaškovi, Zeklosovi a další. Taša tam taky seděla, ale ta byla sama. Christian byl jediný další Ozera široko daleko.
"Musím tam jít," oznámila Lissa.
"Nikdo nečeká, že tam budeš," pověděla jsem jí.
"Musím reprezentovat Dragomirovy."
Christian se zamračil. "Je to jen halda královskejch hovadin."
Zatvářila se odhodlaně. "Musím tam jít."
Otevřela jsem se jejím pocitům a výsledek mě potěšil. Většinu dne strávila mlčky a v obavách, podobně jako když jsme zjistily to o Miině mámě. Ten strach byl v Lisse pořád, ale mnohem silnější bylo její odhodlání a neochvějné přesvědčení. Uvědomovala si, že patří k vládnoucím morojským rodům, a ačkoli ji děsilo pomyšlení na to, že se někde potlouká banda Strigojů, chtěla sehrát svou roli.
"To bys měla," poznamenala jsem tiše. Taky se mi zamlouvalo, že neposlouchá Christiana.
Lissa se mi podívala do očí a usmála se. Věděla, co jsem z ní vycítila. Pak se obrátila na Christiana. "A ty by ses měl přidat k tetě."
Christian otevřel pusu k protestu. Kdyby ta situace nebyla tak hrozivá, bylo by zábavné sledovat, jak mu Lissa poroučí. Vždycky byl tvrdohlavý a neústupný. Ti, kteří se ho snažili k něčemu dotlačit, neuspěli. Jak jsem tak sledovala jeho výraz, došlo mi, že zřejmě dospěl ke stejnému závěru jako já. Taky byl rád, že je Lissa silná. Semkl rty.
"Dobře." Vzal ji za ruku a oba pak vykročili dopředu.
Mason a já jsme si sedli. Než to začalo, z druhé strany se vedle mě usadil Dimitrij. Vlasy měl stažené do culíku a na sobě jako vždy kožený kabát. Překvapeně jsem se na něj podívala, ale nic jsem neřekla. Mezi shromážděnými bylo jen pár strážců, jelikož většina hlídala okolí. A já tady seděla mezi oběma svými muži.
Schůzka netrvala dlouho. Každý se hlásil o slovo, aby mohl promluvit o tom, jak by se podle něj Morojové měli zachránit, ale většinu pozornosti přitáhly dvě teorie.
"Odpověď máme na dosah," pravil jeden královský, jakmile mu bylo uděleno slovo. "Tady.V místech, jako je tento rekreační areál nebo Akademie svatého Vladimíra. Posíláme své děti na bezpečná místa, kde je jich mnoho pohromadě a mohou být snadno chráněny. A podívejte, kolik je nás tady - dětí i dospělých. Proč takhle nežijeme pořád?"
"Spousta z nás už tak žije," vykřikl kdosi z davu.
Řečník to odmávl. "Jen pár rodin tu a tam. Nebo městečko s morojskou populací. Ale nedrží při sobě. Většina z nich nevyužívá svých zdrojů - strážců a magie. Kdybychom napodobili tenhle model…" Široce rozhodil rukama. "Nikdy už bychom se nemuseli Strigojů bát."
"A Morojové by už nikdy nebyli v kontaktu se zbytkem světa," zamumlala jsem. "Teda dokud by lidi neobjevili, že se v divočině rozrůstají tajná vampýrská města. Pak by bylo vzájemného kontaktu až moc."
Další teorie, jak chránit Moroje, by vyžadovala menší problémy s přesuny než ta předchozí, ale zas by měla ohromný osobní dopad - konkrétně na mě.
"Problém spočívá v tom, že máme málo strážců." Zastáncem téhle teorie byla jakási žena z klanu Szelskych. "A řešení je přitom tak prosté: získat jich víc.Drozdovi měli pět strážců, a ani to nestačilo. Ani šest jich neochrání dvanáct Morojů! To je nepřijatelné. Pak není divu, že dochází k takovým věcem."
"Kde chcete vzít víc strážců?" dotázal se chlápek, který byl zastáncem toho, že by měli Morojové žít všichni pohromadě. "Zdroje jsou omezené."
Ukázala k místu, kde jsem seděla já a další novicové. "Už jich máme hodně. Sledovala jsem je při tréninku. Jsou šikovní. Proč čekáme, až jim bude osmnáct? Pokud urychlíme tréninkový program a více se zaměříme na nácvik boje než na studování knih, můžeme mít nové strážce už v šestnácti letech."
Dimitrij vydal hluboký hrdelní zvuk, který nezněl příliš nadšeně. Naklonil se dopředu, lokty si opřel o kolena, podepřel si bradu dlaněmi a zamyšleně přimhouřil oči.
"A nejen to. Máme přece spoustu potenciálních strážců, kteří zůstávají nevyužiti. Kde jsou všechny ty dhampýrky? Naše rasy jsou propleteny. Morojové pomáhají dhampýrům přežít. Proč nepomáhají i dhampýrky? Proč tady nejsou?"
Odpovědí byl dlouhý smích. Všechny oči se upřely na Tašu Ozerovou. Zatímco mnoho královských se na tuto příležitost vystrojilo, ona byla oblečená normálně. Měla na sobě jako obvykle džíny, bílé tílko, které jí trochu odhalovalo břicho, a modrý rozepínací svetr až ke kolenům.
Podívala se na moderátora a dotázala se: "Můžu?"
Kývl. Žena z rodu Szelských se posadila a Taša vstala. Na rozdíl od jiných mluvčích vykročila rovnou na pódium, aby ji všichni viděli. Lesklé černé vlasy měla stažené do culíku, což úplně odhalovalo její jizvy. Podezírala jsem ji, že to byl záměr. Tvářila se odhodlaně a vzdorovitě. Krása.
"Ty ženy tady nejsou, Moniko, protože jim všechen čas zabere péče o děti - o ty, které chceš poslat do boje, sotva se naučí chodit. A prosím tě, neurážej nás všechny a netvař se, že Morojové prokazují dhampýrům ohromnou laskavost tím, že jim pomáhají se rozmnožovat. V tvojí rodině to možná chodí jinak, ale pro nás ostatní je sex zábava. Když to dělají Morojové s dhampýrkami, řekla bych, že se tím nijak zvlášť neobětují."
Dimitrij se narovnal a už se netvářil tak naštvaně. Patrně ho nadchlo, že se jeho nová přítelkyně zmínila o sexu. Naštvala jsem se a jenom jsem doufala, že o mém vražedném pohledu budou všichni myslet, že je adresován Strigojům, a ne Taše.
Najednou jsem si všimla, že trochu dál za Dimitrijem sedí Mia. Předtím jsem ji tu vůbec nezaznamenala. Byla úplně sesunutá v židli. Oči měla červené a v obličeji byla ještě bledší než normálně. Hrudník se mi sevřel bolestí. Nečekala bych, že s ní budu takhle soucítit.
"A důvodem, proč čekáme, až těmhle strážcům bude osmnáct, je to, abychom jim mohli poskytnout aspoň náznak radostí opravdového života, než je donutíme žít až do smrti v neustálém nebezpečí. Tyhle roky potřebují, aby se vyvinuli jak fyzicky, tak psychicky. Seber je, než budou připraveni, jednej s nimi jako s vojáky a jediné, co vytvoříš, bude žrádlo pro Strigoje."
Několik lidí zalapalo po dechu nad Tašinou necitlivou volbou slov, ale podařilo se jí všechny zaujmout.
"A ještě víc žrádla vyrobíš, když se pokusíš předělat všechny dhampýrky na strážkyně. Nemůžeš je nutit, aby žily život, o jaký nestojí. Celý ten tvůj plán, který spočívá v předhazování dětí a těch, kteří o to nestojí, Strigojům, by způsobil pouze to, že bychom - možná - byli krok před nepřítelem. Řekla bych, že je to ten nejhloupější nápad, co jsem kdy slyšela, kdybych ovšem předtím neslyšela ten jeho."
Ukázala na prvního řečníka, který chtěl nahnat všechny Moroje dohromady. Bylo vidět, že je mu trapně.
"Tak nás pouč, Natašo," vybídl ji. "Pověz nám, co myslíš, že bychom měli dělat. Vidíme, že se Strigoji máš zkušenosti."
Taša se nepatrně usmála, ale na tu urážku nereagovala. "Co si myslím?" Přešla až ke kraji pódia a všechny přejela pohledem. "Myslím, že bychom měli přestat vymýšlet plány, které spočívají v tom, že se budeme spoléhat na někoho, kdo nás ochrání. Myslíte, že strážců je málo? To není problém. Problém je, že Strigojů je mnoho. A my je necháme, aby se dál množili a sílili, protože s nimi nic neděláme, až na tyhle stupidní řeči. Utíkáme a schováváme se mezi dhampýry a Strigoje vůbec nekontrolujeme. Je to naše chyba. My jsme tím důvodem, proč Drozdovi zemřeli. Chcete armádu? Dobrá, tady jsme. Dhampýři přece nejsou jediní, kdo se může naučit bojovat. Otázkou není, kde jsou v tomhle boji dhampýrky. Otázkou je, kde jsme my?"
Taša už křičela a samým úsilím jí zrůžovělý tváře. Oči se jí leskly plamennými pocity. V kombinaci s jejími hezkými rysy - dokonce i s jizvami - to z ní dělalo ohromující postavu. Většina přítomných od ní nedokázala odtrhnout zrak. Lissa ji sledovala s údivem, její slova ji inspirovala. Mason vypadal jako zhypnotizovaný. Na Dimitrije Tašina slova evidentně zapůsobila. A za ním…
Za ním byla Mia. Už se nekrčila na židli. Seděla vzpřímeně, jako by měla za zády pravítko, a oči měla tak vykulené, jak jen to šlo. Zírala na Tašu, jako kdyby jedině ona znala odpovědi na všechny otázky týkající se života a smrti.
Monika Szelská také koukala na Tašu, ale netvářila se tak nadšeně. "Určitě ale nenavrhuješ, aby Morojové bojovali po boku strážců, až se objeví Strigojové."
Taša ji obdařila vyrovnaným pohledem. "Ne. Navrhuju, aby Morojové bojovali spolu se strážci dřív, než se objeví Strigojové."
Náhle se zvedl nějaký asi dvacetiletý kluk, který vypadal jako model Ralpha Laurena. Vsadila bych všechny prachy, že je královský. Nikdo jiný by se s takovou samozřejmostí nehrnul do středu zájmu. Rozepnul si drahý svetr, který měl kolem pasu, a přehodil ho přes opěradlo židle. "Aha," prohlásil výsměšně. "Takže nám chceš dát klacky a kůly a poslat nás do bitvy?"
Taša pokrčila rameny. "Když to bude nutné, Andrewe, pak jistě." Na rtech se jí objevil tajnůstkářský úsměv. "Ale existují i jiné zbraně, které se můžeme naučit používat. Takové, které strážci používat nemohou."
Jeho výraz naznačoval, že tenhle nápad mu připadá naprosto šílený. Obrátil oči v sloup. "Vážně? Jako co třeba?"
Mávla rukou a svetr, který ten kluk odložil na opěradlo židle, náhle vzplanul.
Překvapeně vyjekl, shodil hořící svetr na zem a zběsile po něm šlapal.
Všichni svorně zalapali po dechu. A potom… vypukl chaos.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home