VA (2) // 14.kapitola 1/2

10. april 2011 at 10:49 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
Dva kluci, které jsem neznala, se spolu rvali. Vypadali tak na dvacet a vůbec si mě nevšimli. Ten, který do mě vrazil, strčil do toho druhého tak tvrdě, až se jeho soupeř zapotácel a couvl.
"Bojíš se!" křičel ten u mě. Měl na sobě zelené plavky a černé vlasy měl úplně mokré. "Všichni se bojíte. Jenom se chcete zahrabat na svých sídlech a nechat strážce, aby za vás udělali špinavou práci. Co budete dělat, až budou všichni mrtví? Kdo vás ochrání pak?"

Druhý kluk si hřbetem ruky setřel krev z obličeje. V tu chvíli jsem ho poznala - díky jeho vlasům odbarveným na blond. Byl to ten královský, který ječel na Tašu kvůli tomu, že chce vést Moroje do bitvy. Oslovila ho Andrewe. Pokusil se zasadit svému soupeři ránu, což se mu nepodařilo. Měl úplně špatnou techniku. "Tohle je nejbezpečnější způsob. Jen poslouchej tu milovnici Strigojů a všichnibudeme mrtví. Ona se snaží vyhladit celou naši rasu!"
"Snaží se nás zachránit!"
"Snaží se nás donutit k černý magii!"
Milovnice Strigojů musela být Taša. A ten nekrálovský kluk byl kromě mých kamarádů jediný, koho jsem slyšela mluvit v Tašin prospěch. Uvažovala jsem, kolik dalších takových tu asi bude. Bouchl Andrewa znovu a moje instinkty - nebo možná ta rána - mě přiměly vrhnout se do akce.
Vyskočila jsem a vyřítila se mezi ty dva. Pořád ještě se mi točila hlava a nohy mě moc neposlouchaly. Kdyby nestáli tak blízko, nejspíš bych upadla. Oba se zarazili, evidentně jsem je vyvedla z míry.
"Padej odtud," vyštěkl Andrew.
Jelikož byli kluci a navíc Morojové, byli vyšší a těžší než já, ale já nejspíš byla silnější než oni. Doufala jsem, že to zvládnu. Každého jsem popadla za paži, přitáhla je k sobě a pak je vší silou odstrčila. Zapotáceli se. Takovou sílu nečekali. Já se taky trochu zapotácela.
Ten nekrálovský na mě koukl a o krok se přiblížil. Počítala jsem s tím, že je staromódně vychovaný a holku neuhodí. "Co to vyvádíš?" zakřičel. Mezitím se tu shromáždilo několik lidí, kteří teď všechno vzrušeně pozorovali.
Zadívala jsem se na něj. "Snažím se vám zabránit v tom, abyste nebyli ještě větší idioti, než už jste! Chceš pomoct? Tak se spolu přestaňte rvát! Když si vzájemně ukopnete hlavy, Moroje to nezachrání. Teda pokud se nepokoušíte vyhladit debilní geny." Ukázala jsem na Andrewa. "Taša Ozerová se nesnaží všechny vybít. Jen vám chce zabránit, abyste byli pořád jen oběti." Obrátila jsem se na toho druhého. "A ty máš před sebou ještě dlouhou cestu, jestli si myslíš, že takhle něco dokážeš. Magie - obranná magie obzvlášť - vyžaduje hodně sebeovládání, a toho jsem si u tebe teda nevšimla. To už i já se umím víc ovládat, a kdybys mě znal, věděl bys, jak je to pro mě šíleně těžký."
Oba na mě ohromeně zírali. Moje řeč zjevně zaúčinkovala. No, aspoň na pár vteřin. Jakmile účinek mých slov pominul, zase se na sebe vrhli. Stála jsem zrovna mezi nimi, takže jsem se snažila rychle uniknout a málem jsem při tom upadla. Zezadu se náhle vynořil Mason, který přispěchal na mou obranu. Praštil prvního kluka, na něhož dosáhl - toho nekrálovského.
Ten odletěl dozadu a spadl do jednoho z bazénků, až to šplouchlo. Vyjekla jsem, protože jsem si okamžitě vybavila, jak jsem se bála, že si rozbiju hlavu. Po chviličce se ale ten kluk vynořil a vytíral si vodu z očí.
Popadla jsem Masona za ruku a pokusila se ho odvést pryč, ale už šel po Andrewovi. Tvrdě do něj strčil, až Andrew narazil do několika Morojů - zřejmě svých kamarádů -, kteří se také pokoušeli tu rvačku zarazit. Kluk vylezl z bazénku a se zuřivým výrazem si to šinul k Andrewovi. Tentokrát jsem mu zastoupila cestu nejen já, ale i Mason. Díval se z jednoho na druhého.
"Nedělej to," varovala jsem ho.
Zaťal ruce v pěsti a zatvářil se, jako by nás mínil všechny sejmout. Ale my se nenechali zastrašit. Navíc se zdálo, že tenhle kluk tady nemá žádnou partu kamarádů jako Andrew - Andrewa zrovna odváděli pryč hulákajícího. Nekrálovský jen zamumlal pár výhrůžek a vycouval.
Jakmile zmizel, obrátila jsem se k Masonovi. "Hráblo ti?"
"Co?" podivil se.
"Vrhnout se doprostřed něčeho takovýho!"
"Ty ses do toho taky vrhla," připomněl mi.
Už jsem se s ním chtěla začít hádat, ale vtom mi došlo, že má pravdu. "To je něco jinýho," zavrčela jsem.
Naklonil se ke mně. "Jseš vožralá?"
"Ne. Jasně že ne. Jenom ti chci zabránit, abys udělal nějakou pitomost. Jen proto, že si myslíš, že dokážeš zabít Strigoje, nemusíš svůj vztek obracet proti každýmu."
"Cože?" dotázal se strnule.
Vtom se mi začal zvedat žaludek. Hlava se mi točila a já se vydala k postranní místnosti a jenom jsem doufala, že přitom neupadnu.
Když jsem tam ale došla, zjistila jsem, že to není žádná místnost s občerstvením. Aspoň ne s takovým, jak jsem se domnívala. Byla to místnost s dárci. Na saténových pohovkách tam polehávalo několik lidí a u nich se krčili Morojové. Ve vzduchu se vznášela vůně jasmínu ze zapálené vonné tyčinky. Ohromeně a fascinovaně jsem sledovala, jak se blonďatý Moroj sklonil a zakousl se do hrdla moc hezké rusovlásky. Uvědomila jsem si, že všichni dárci v téhle místnosti jsou výjimečně pohlední. Jako herečky nebo modelky. Pro královské jen to nejlepší.
Ten kluk pil dlouho a zhluboka. Dárkyně zavřela oči a pootevřela pusu, ve tváři měla výraz čiré rozkoše, jak se jí endorfiny rozproudily krevním řečištěm. Zachvěla jsem se, když jsem si připomněla, že i já kdysi zažívala tutéž euforii. V mé mysli zastřené alkoholem mi celá ta věc najednou připadala hrozně erotická. Vlastně jsem si připadala jako šmírák - jako bych pozorovala dva lidi při sexu. Když Moroj skončil a olízal poslední zbytky krve, lehce tu dívku políbil na tvář.
"Hlásíš se dobrovolně?"
Na krku jsem ucítila lehký dotyk něčích prstů a nadskočila jsem. Otočila jsem se a uviděla Adrianovy zelené oči a vědoucí úšklebek.
"Tohle nedělej," řekla jsem a setřásla jeho ruku.
"Tak co tady děláš?" zeptal se.
Rozhodila jsem rukama. "Ztratila jsem se."
Zadíval se na mě. "Jsi opilá?"
"Ne. Jasně že ne…, ale…" Nevolnost trochu přešla, ale stejně jsem se necítila tak úplně dobře. "Asi bych si měla sednout."
Vzal mě za předloktí. "Hlavně ne tady. Někdo by si to mohl špatně vyložit. Pojď někam, kde je klid."
Vedl mě do jiné místnosti a já se zvědavě rozhlížela kolem. Bylo to místo pro masáže. Na stolech leželo několik Morojů a zdejší personál jim masíroval záda nebo nohy. Masážní olej voněl po rozmarýnu a levanduli. Za jiných okolností by mi připadalo jako bezva nápad dát si masáž, ale teď mi bylo špatně už při pomyšlení, že bych si měla lehnout na břicho.
Sedla jsem si na koberec a opřela se o zeď. Adrian odešel a po chvíli se vrátil se sklenicí vody. Taky se posadil a podal mi sklenici.
"Vypij to, udělá se ti líp."
"Říkala jsem ti, že nejsem opilá," zamumlala jsem. Ale vodu jsem neodmítla.
"Aha." Usmál se na mě. "Tu rvačku jsi vyřídila skvěle. Kdo byl ten kluk, co ti pomohl?"
"Můj přítel," prohlásila jsem. "Něco na ten způsob."
"Mia měla pravdu. Fakt se kolem tebe motá spousta kluků."
"Tak to vůbec není."
"Fajn." Pořád se usmíval. "Kde je Vasilisa? Myslel jsem, že se na tebe bude neustále lepit."
"Je se svým přítelem." Pozorovala jsem ho.
"Co je to za tón? Žárlíš? Chceš ho pro sebe?"
"Bože, ne. Prostě ho jenom nemám ráda."
"Chová se k ní hnusně?" dotázal se.
"Ne," uznala jsem. "Zbožňuje ji. Ale je to děsnej kretén."
Adrian si ten rozhovor zjevně užíval. "Aha, takže opravdu žárlíš. Tráví s ním víc času než s tebou?"
Rozhodla jsem se to ignorovat. "Proč se na ni pořád vyptáváš? Chceš ji snad sbalit?"
Rozesmál se. "V klídku. Nemám o ni stejný zájem jako o tebe."
"Takže o ni nějaký zájem máš."
"Jenom si s ní chci promluvit."
Odešel mi pro další vodu. "Už je ti líp?" zeptal se, když mi podával druhou sklenici. Byla z broušeného křišťálu. Připadala mi moc přepychová na obyčejnou vodu.
"Jo… Nemyslela jsem, že ty drinky budou tak silný."
"V tom právě spočívá jejich krása," uchechtl se. "A když už je řeč o kráse - máš nádhernou barvu."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home