VA (2) // 16.kapitola 2/2

10. april 2011 at 11:20 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
"To není žádná sebevražda," vykřikl ten mladší. "Je to správná věc. Musíme se naučit postarat se o sebe sami. Naučit se bojovat a používat v boji magii. To je naše největší výhoda, kromě strážců samozřejmě."
"Ano, ale když máme strážce, další výhody nepotřebujeme," prohlásil ten prošedivělý. "Naslouchal jste nekrálovským. Ti nemají žádné svoje strážce, takže není divu, že jsou tak vyděšení. To ale není důvod, proč bychom měli vytáhnout do boje a riskovat svoje životy."

"Tak to nedělejte," ozvala se náhle Lissa. Promluvila tiše, ale všichni v té malé skupince zmlkli a zadívali se na ni. "Když se bavíte o tom, že by se Morojové měli naučit bojovat, zní to, jako byste tím mínili buď všechno, nebo nic. Tak to ale není. Když nechcete bojovat, tak nemusíte. Naprosto to chápu." Ten chlap se zatvářil, že se mu trochu ulevilo. "Jenže to jde jen proto, že se můžete spolehnout na svoje strážce. To spousta Morojů nemůže. A pokud se chtějí učit sebeobranu, pak nevidím důvod, proč jim v tom bránit."
Mladší z mužů se zatvářil vítězoslavně. "Vidíte?"
"To není tak jednoduché," bránil se dál šedovlasý. "Kdyby šlo jenom o to, že se vás pár bláznů chce nechat zabít, tak dobrá. Běžte a udělejte to. Ale kde se chcete naučit těm takzvaným bojovým dovednostem?"
"Magii se učíme ovládat sami. A fyzickému boji nás můžou naučit strážci."
"Opravdu? Teď už chápu, kam tím míříte. My, co se nezúčastníme vaší sebevražedné mise, budeme oloupeni o své strážce, protože je budete potřebovat, aby vycvičili tu vaši pochybnou armádu."
Mladík se zamračil nad slovem pochybná a já uvažovala, jestli tu budou svištět vzduchem pěsti. "Dlužíte nám to."
"Ne, nedluží," prohlásila Lissa.
Opět se k ní stočily zmatené pohledy. Tentokrát na ni triumfálně pohlédl ten šedovlasý. Ten mladší byl vzteky celý rudý.
"Strážci jsou tím nejlepším, co k boji máme."
"To ano," souhlasila. "Ale to vám nedává právo odvést je od jejich povinností." Šedovlasý už zuřil.
"Tak jak se máme naučit bojovat?" chtěl vědět mladík.
"Stejně jako strážci," oznámila mu Lissa. "Jestli se chcete naučit bojovat, běžte na akademie. Učte se a trénujte stejně jako novicové. Takhle byste nemuseli brát strážce z aktivní ochrany. Na akademiích je bezpečno a strážci se tam beztak zaměřují na výuku studentů." Zamyšleně se odmlčela. "Můžete začít s výukou sebeobrany i u Morojů, kteří už studují."
Upřely se na ni ohromené pohledy, včetně toho mého. Bylo to elegantní řešení a všichni si to uvědomovali. Sice by se to asi nesetkalo se stoprocentním souhlasem, ale většina by jistě byla pro, neboť toto řešení by neuškodilo žádné straně. Bylo to jednoduše geniální. Morojové na ni zírali s fascinací a úžasem.
Najednou začali mluvit všichni najednou, nadšení tím nápadem. Zatáhli Lissu do vášnivé debaty o jejím plánu. Nenápadně jsem se přesouvala na kraj té debatující skupinky, což mi vyhovovalo. Pak jsem se dala na ústup a přesunula se do kouta ke dveřím.
Cestou jsem prošla kolem servírky s podnosem plným lahůdek. Pořád jsem měla hlad, a tak jsem si pokrmy podezíravě prohlížela. Nic tam ale nevypadalo jako paštika ze včerejška. Ukázala jsem na cosi, co vypadalo jako dušené maso.
"Nejsou to husí játra?" zeptala jsem se.
Servírka jen zavrtěla hlavou. "Pankreas."
To znělo zajímavě. Natáhla jsem se pro kousek.
"Je to slinivka," ozval se za mnou hlas. Nadskočila jsem.
"Co?" vyjekla jsem. Servírka považovala moje zděšení za odmítnutí, a tak se vydala nabízet dál.
Adrian Ivaškov na mě koukal, evidentně potěšen sám sebou.
"Děláš si srandu?" zeptala jsem se. "Pankreas je slinivka?" Nevím, proč mě to vlastně šokovalo. Morojové konzumují krev, tak proč ne vnitřnosti? Znechuceně jsem se otřásla.
Adrian pokrčil rameny. "Je to vážně delikatesa."
S výrazem odporu jsem zavrtěla hlavou. "No jo. Boháči vymýšlejí kraviny."
Zatvářil se pobaveně. "Co tady vůbec děláš, malá dhampýrko? Sleduješ mě?"
"Jasně že ne," zamračila jsem se. Jako vždycky byl dokonale oblečen. "Po tom maléru, do kterýho jsi nás ráno dostal, bych tě asi těžko sledovala."
Obdařil mě jedním ze svých provinilých úsměvů. Ačkoli mi ten kluk lezl na nervy, přesto mě k němu cosi táhlo. Co to jenom je?
"No já nevím," utahoval si ze mě. Teď se choval docela normálně, po divném chování, které předvedl ráno ve svém pokoji, už nebylo ani stopy. A navíc ve smokingu vypadal mnohem líp než kterýkoli jiný chlap široko daleko. "Potkáváme se totiž docela často, že? Teď je to, tuším, popátý? Začíná to vypadat podezřele. Ale neboj. Tvému příteli to nepovím. Žádnému z nich."
Otevřela jsem pusu, abych začala protestovat, ale vtom mi došlo, že mě předtím viděl s Dimitrijem. Odmítala jsem zčervenat. "Mám jenom jednoho. Ten je něco jako přítel. No, možná už ne. A stejně není co komu povídat. Ani se mi nelíbíš."
"Ne?" podivil se Adrian a nepřestával se usmívat. "Tak proč ses navoněla parfémem ode mě?"
Tentokrát už jsem opravdu zčervenala. O krok jsem couvla. "Nenavoněla."
Rozesmál se. "Samozřejmě, že ano. Když jsi odešla, spočítal jsem ty krabičky. Navíc ho teď na tobě cítím. Je to hezká vůně. Ostrá…, ale přesto sladká - ty jsi v hloubi duše určitě taky taková. A víš, žes ten parfém použila správně? Jen trošku, ale ne tolik, aby přehlušil tvou přirozenou vůni." Způsob, jakým pronesl slovo "vůni", mi připadal až obscénní.
Královští Morojové mě občas znervózňovali, ale chytráci, co se do mě trefují, nikdy. S takovými jsem se vypořádávala denně. Setřásla jsem svou plachost a vzpomněla si, kdo jsem.
"Hele," prohlásila jsem a hodila si vlasy dozadu. "Měla jsem právo si jeden nechat. Nabízels mi je. Ale pleteš se v tom, když si myslíš, že to něco znamená. Neznamená. Tak akorát, že by sis měl dávat bacha na to, abys nerozfofroval všechny svý prachy."
"Lidi, Rose Hathawayová si zahrává." Odmlčel se a od procházejícího číšníka si vzal sklenku šampaňského. "Dáš si taky?"
"Já nepiju."
"Správně." Adrian mi stejně vrazil do ruky skleničku, vzal si druhou pro sebe a mávl na číšníka, aby odešel. Měla jsem ten dojem, že to asi ten večer nebude jeho první sklenička. "Tak. Vypadá to, že naše milá Vasilisa zahnala mýho tátu do kouta."
"Tvýho…" Ohlédla jsem se po skupince, kterou jsem před chvilkou opustila. Šedovlasý tam pořád stál a divoce gestikuloval. "To je tvůj táta?"
"Aspoň máma to tvrdí."
"A ty s ním souhlasíš? Taky myslíš, že když budou Morojové bojovat, bude to pro ně sebevražda?"
Adrian pokrčil rameny a znovu se napil. "Vlastně na to žádný názor nemám."
"To snad není možný. Jak to, že se k něčemu nepřikloníš?"
"Nevím, neuvažuju o tom. Mám na práci lepší věci."
"Jako lepit se na mě a na Lissu," zabručela jsem. Pořád jsem chtěla zjistit, co vlastně dělala u něj v pokoji.
Opět se usmál. "Říkám ti, že to ty sleduješ mě."
"Jasně, jasně, potkali jsme se pětkrát…" Zarazila jsem se. "Pětkrát?"
Přikývl.
"Ne, viděli jsme se jen čtyřikrát." Volnou rukou jsem začala naše setkání počítat. "Ten první večer, pak v lázních, potom, když jsem přišla za tebou na pokoj, a teď."
Tajnůstkářsky se na mě usmál. "Když to říkáš."
"To teda říkám…" Hlas mi selhal. Skutečně jsem s Adrianem mluvila ještě jednou. Tak trochu. "Nemůžeš přece myslet…"
"Co?" V očích mu blýsklo zvědavostí. Působilo to spíš nadějně než drze.
Polkla jsem, když jsem si vybavila svůj sen. "Nic." Aniž bych o tom uvažovala, napila jsem se šampaňského. Přes celou místnost jsem zachytila Lissiny pocity. Klidné a spokojené. Dobře.
"Proč se usmíváš?" otázal se Adrian.
"Protože Lissa zpracovává ten dav."
"To mě nepřekvapuje. Ona patří k těm lidem, co okouzlí, koho chtějí, teda pokud se snaží. Zabírá to dokonce i na lidi, co ji nesnášejí."
Křivě jsem na něj pohlédla. "Tenhle pocit mám, když se bavím s tebou."
"Ale nedá se říct, že bys mě nesnášela," poznamenal a dopil svou sklenku. "To rozhodně ne."
"Ale ani tě nemám ráda."
"Tak to říkej dál." Přistoupil ke mně, ale nebylo v tom nic výhrůžného, jen byl teď prostor mezi námi intimnější. "Já to přežiju."
"Rose!"
Vzduch prořízl pronikavý hlas mojí matky. Několik lidí v doslechu pohlédlo jejím směrem. Moje matka se vmžiku ocitla u nás a tyčila se tam v celé své výši sto padesáti centimetrů. Zuřila.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home