VA (2) // 7.kapitola 2/2

10. april 2011 at 10:26 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
"Hele," vyhrkla jsem a dotkla se její ruky. "Jsi v pohodě?"
Na chviličku zavřela oči a pak je zase otevřela. "Jenom to nesnáším."
Intenzita jejích pocitů mi připomněla rozhovor, který jsme vedly, než jsem odjela do domu Badicových. "Pořád máš dojem, že ty prášky už tolik neúčinkujou?"
"Nevím. Možná trochu."
"Zhoršuje se to?"

Zavrtěla hlavou. "Ne. Magii pořád nemůžu používat. Cítím, že se k tomu blížím…, ale pořád to mám zablokovaný."
"A… ty tvoje nálady…"
"Jo, vzpírají se tomu. Ale neboj," snažila se mě uklidnit, když viděla můj výraz. "Nevídám žádný divný věci ani se nepokouším si ublížit."
"Dobře." To jsem ráda slyšela, ale stejně jsem se o ni bála.
I když pořád nemůže používat magii, nelíbí se mi, že je na tom psychicky zase hůř. Zoufale jsem to chtěla napravit. "Jsem tady," připomněla jsem jí tiše s pohledem upřeným do jejích očí. "Kdyby se stalo něco zvláštního…, řekneš mi to, že jo?"
Její pochmurné pocity zmizely. Skrz pouto jsem ucítila podivné chvění. Netušila jsem, co to je, ale bylo to tak silné, až jsem se otřásla. Lissa si ničeho nevšimla. Nálada se jí zase spravila a ona se na mě usmála.
"Díky," řekla. "Jasně, že ti to řeknu."
Usmála jsem se, šťastná, že je zase normální. Zmlkly jsme a já na chviličku zatoužila po tom, abych jí mohla vylít své srdce. Trápilo mě toho tolik: matka, Dimitrij, masakr u Badicových… Svoje pocity jsem dusila v sobě, jenže mě rvaly na kusy. Když jsem si teď po dlouhé době zase připadala s Lissou tak skvěle, konečně jsem se odhodlala se jí svěřit.
Než jsem ale stačila otevřít pusu, její myšlenky se náhle změnily. Začaly být nedočkavé a nervózní. Chtěla mi něco říct, něco, o čem intenzivně uvažovala. Takže žádné vylévání mého srdce. Jestli chce mluvit, rozhodně ji nebudu zatěžovat vlastními problémy. Odsunula jsem je stranou a čekala, až promluví.
"Hledala jsem něco na hodinu profesorky Carmackový. A našla jsem něco divnýho…"
"Co?" vyhrkla jsem zvědavě.
U Morojů se obvykle jejich specializace na určitý živel vyvine během puberty. Potom jsou rozdělováni na vyučování podle jejich elementu. Jenže Lissa jakožto jediná zdejší uživatelka éteru neměla žádnou hodinu, na kterou by mohla chodit. Většina lidí měla za to, že Lissa žádnou specializaci nemá, ale občas se nezávazně scházela s profesorkou Carmackovou - učitelkou živlové magie u svatého Vladimíra - a obě se snažily dovědět o éteru co nejvíc. Probíraly současné a staré záznamy, hledaly vodítka, která by je mohla dovést k dalším uživatelům. Věděly, podle čeho je poznat: neschopnost specializovat se, psychická nevyrovnanost a podobně.
"Neobjevila jsem žádný potvrzený případ někoho, kdo ovládá éter, ale našla jsem… záznamy… o nevysvětlitelným jevu."
Překvapeně jsem zamrkala. "Co jako?" vyptávala jsem se a uvažovala, co se asi u vampýrů může řadit mezi "nevysvětlitelné jevy". Když jsme spolu žily mezi lidmi, za nevysvětlitelný jev by považovalinás.
"Jsou tam různý záznamy…, třeba o klukovi, co uměl udělat, aby všichni viděli věci, který ve skutečnosti neexistovaly. Uměl lidi přimět, aby viděli příšery nebo jiný lidi nebo úplně cokoli."
"To musel bejt nátlak."
"Fakt silnej nátlak. Tohle bych nedokázala, a to jsem v tomhle lepší než kdokoli, koho známe - nebo jsem spíš byla. A tahle schopnost vychází z ovládání éteru…"
"Takže," shrnula jsem to. "Ty myslíš, že tenhle kouzelník taky musel používat éter." Přikývla. "Proč ho teda nekontaktuješ a nezeptáš se ho?"
"Protože v záznamech nejsou žádný další informace! Je to tajný. A jsou i další, stejně divný případy. Jako třeba někdo, kdo dokázal fyzicky vysávat lidi. Ti, co stáli poblíž, najednou zeslábli a ztratili všechnu svou sílu. Omdleli. A někdo další zas uměl zastavit věci v letu, když po něm někdo něco hodil." Nadšení jí projasnilo obličej.
"Mohl se specializovat na vzduch," podotkla jsem.
"Možná," připustila. Cítila jsem z ní zvědavost a vzrušení. Zoufale chtěla uvěřit, že existují i jiní jako ona.
Usmála jsem se. "Kdoví? Morojové mají svou obdobu Roswellu a Oblasti 51. Divím se, že ještě nezkoumají mě, aby přišli na to, jak přesně funguje pouto."
Lissino zadumané rozpoložení se změnilo ve škádlivé. "Někdy si přeju, abych mohla vidět do hlavy já tobě. Ráda bych věděla, co cítíš k Masonovi."
"Je to kámoš," prohlásila jsem rozhodným hlasem. Ta náhlá změna tématu mě udivila. "To je všechno."
Zasyčela. "Vždycky jsi flirtovala - a dělala i další věci - s každým klukem, který se ti aspoň trochu líbil."
"Hele!" okřikla jsem ji. "Tak hrozná jsem zase nebyla!"
"Dobře…, možná že ne. Jenže mi přijde, že už se o kluky vůbec nezajímáš."
Já se přece zajímám o kluky - no, vlastně jen o jednoho.
"Mason je vážně fajn," pokračovala. "A je do tebe blázen."
"To jo," souhlasila jsem. Pomyslela jsem na Masona a na tu kratičkou chvilku před Stanovou hodinou, kdy mi připadalo, že je sexy. Navíc je s Masonem sranda a skvěle spolu vycházíme. Vlastně by nemuselo být špatné začít s ním chodit.
"Vy dva jste si tak podobní. Oba děláte to, co byste dělat neměli."
Rozesmála jsem se. To byla taky pravda. Vybavila jsem si Masonovu nedočkavost vyhrnout se na každého Strigoje na světě. Já na to sice nebyla připravená - přestože jsem v tom autě tak vybuchla -, ale i tak jsem to vnímala stejně jako on. Přesto bych mu občas nejradši jednu vrazila. Vtipkovat s ním bylo fajn, jenže… Už je to dlouho, co jsem se s někým naposled líbala. Z Dimitrije se mi svíralo srdce, jenže nic dalšího se mezi námi nedělo.
Lissa mě sledovala schvalujícím pohledem, jako by věděla, na co myslím. O tom s Dimitrijem ale vědět nemohla. "Meredith povídala, že jsi blbá, když si s ním někam nevyrazíš. Říkala, že ho odmítáš proto, že si myslíš, že jsi pro něj moc dobrá."
"Cože?! To není pravda."
"Hele, to neřekla. Každopádně Meredith uvažuje o tom, že ho sbalí."
"Mason a Meredith?" zamračila jsem se. "No to by byla katastrofa. Vždyť nemají nic společnýho."
Bylo to malicherné, ale tak nějak jsem si už zvykla, že mě Mason neustále balí. A pomyšlení, že by s tím přestal, mě naštvalo.
"Jsi moc majetnická," prohlásila Lissa, jako by mi zase četla myšlenky. Už se nedivím, že jí tak leze na nervy, když to dělám já jí.
"Jenom trochu."
Zasmála se. "Rose, měla bys zase začít s někým chodit, i kdyby ne s Masonem. Je tady hafo kluků, co by vraždili, jen aby s tebou mohli něco podniknout. A jsou opravdu fajn."
Když došlo na muže, nevybírala jsem si zrovna nejlíp. Znovu jsem pocítila potřebu vychrlit na ni všechno, co mě trápí. Dlouho jsem váhala, jestli jí povědět o Dimitrijovi, a to tajemství mě spalovalo. Když jsem tu s ní tak seděla, připomněla jsem si, že Lissa je moje nejlepší kamarádka. Můžu jí přece říct cokoli a ona mě za to neodsoudí. Ale stejně jako před chvílí jsem přišla o možnost říct jí, co mě trápí.
Podívala se na budík a okamžitě se zvedla.
"Přijdu pozdě! Mám rande s Christianem!"
Zaplavila ji radost s trochou nervózního očekávání. Láska. Co byste dělali? Polkla jsem žárlivost a zvedla hlavu. Christian mi ji už zase bere. Dneska večer už se asi nesvěřím.
Vyšly jsme s Lissou z pokoje a vyběhly ven. Slíbily jsme si, že si popovídáme zítra. Vrátila jsem se na svou kolej. Na pokoji jsem prošla kolem zrcadla a zaúpěla jsem, když jsem se uviděla. Kolem oka jsem měla tmavorudý monokl. Při rozhovoru s Lissou jsem skoro zapomněla na incident s matkou. Zastavila jsem se a podívala se na svůj odraz pozorněji. Možná to bylo nafoukané, ale uvědomovala jsem si, že normálně vypadám dobře. Mám prsa céčka a postavu, po jaké touží většina vychrtlých holek ze školy. A jak už jsem se zmínila dřív, i v obličeji jsem hezká. Normálně bych za svůj vzhled získala devět bodů z deseti - někdy dokonce i těch deset.
Ale dneska? Jo. Blížila jsem se k minusovým hodnotám. Na lyžáku nejspíš budu vypadat úchvatně.
"Moje máma mě zmlátila," oznámila jsem svému odrazu v zrcadle. Ten obličej mě soucitně pozoroval.
S povzdechem jsem usoudila, že je načase zalézt do postele. Dnes večer už jsem beztak nic na programu neměla a trocha spánku navíc třeba urychlí hojení. Zamířila jsem chodbou do koupelny, abych si opláchla obličej a učesala se. Když jsem se zase vrátila do svého pokoje, oblékla jsem si oblíbené pyžamo, a jak jsem ucítila na těle měkký flanel, trochu mi to spravilo náladu.
Zrovna jsem si balila věci na zítřejší vyučování, když mě najednou zasáhl výbuch emocí, přicházejících skrz pouto. Zastihlo mě to nepřipravenou, takže jsem neměla šanci s tím bojovat. Bylo to, jako by mě smetl hurikán, a najednou už jsem se nedívala na svůj bágl. Byla jsem v Lisse a vnímala svět skrze ni.
A hned to začalo být trapné.
Protože Lissa byla s Christianem.
A situace začínala… nabírat grády.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home