VA (2) // 8.kapitola 1/2

10. april 2011 at 10:31 | by Kimberly |  VA (2) Frostbite // Mrazivý Polibek
Christian ji líbal, a že to teda byl polibek. Byl dobrý. Líbal ji tak, že tohle by asi neměly vidět děti. Sakra, takový polibek by neměl vidět nikdo - a už vůbec ne skrz psychické pouto.
Jak už jsem se zmínila dřív, tenhle jev - když jsem doslova vtažena do Lissiny hlavy - způsobují její silné pocity. Jenže se to stávalo vždycky, vždycky, kvůli negativním pocitům. Když byla rozrušená nebo naštvaná nebo na dně, zasáhlo mě to. Ale tentokrát? Nebyla naštvaná.

Byla šťastná. Moc, moc šťastná.
Ježíšmarjá, musím se odtud dostat.
Nacházeli se zrovna na půdě školního kostela. Tomu místu jsem říkala jejich hnízdečko lásky. Obvykle se tam scházeli už v dobách, kdy si oba připadali, že nezapadají do zdejší společnosti, a hledali z ní únik. Nakonec se usnesli, že budou svou nespolečenskost sdílet, a jejich vztah se postupně vyvíjel. Když teď spolu chodili veřejně, nevěděla jsem, že se pořád scházejí tady. Možná jen chtěli zavzpomínat na staré časy.
A vskutku to vypadalo na nějakou oslavu. Celé to staré, zaprášené místo bylo osvětleno svíčkami, které jej naplňovaly vůní šeříků. Byla bych trochu nervózní, zapálit tolik svíček na tak malém místě nacpaném hořlavými krabicemi a knihami, ale Christian se zřejmě domníval, že by případný požár dokázal ovládnout.
Konečně přerušili ten šíleně dlouhý polibek, odtáhli se od sebe a jenom na sebe zírali. Leželi na boku na zemi a pod sebou měli několik dek.
Christian sledoval Lissu s otevřeným a něžným výrazem, jeho světle modré oči se rozzářily nějakou vnitřní emocí. Bylo to jiné než to, jak se Mason koukal na mě. Oba se sice dívali zbožně, ale Mason působil spíš, jako by přišel do kostela, padl na kolena a v posvátné bázni uctíval cosi, co moc nechápe. Christian taky zjevně Lissu uctíval, ale v očích měl vědoucí záblesk, který prozrazoval, že ti dva se vzájemně chápou a rozumějí si natolik, že není třeba slov.
"Nemyslíš, že za tohle přijdeme do pekla?" dotázala se Lissa.
Natáhl ruku a prsty jí přejel po tváři a po krku až dolů k její hedvábné košili. Při tom doteku těžce oddechovala. Byl něžný a lehký, přesto však v ní vyvolával silnou vášeň.
"Za tohle?" Pohrával si s horním lemem její košile a jen letmo jí občas zajel prsty pod ni.
"Ne," zasmála se. "Za tohle." Mávla rukou a obsáhla prostor celé půdy. "Jsme v kostele. Tady bychom neměli dělat…, no, takový věci."
"To není tak docela pravda," namítl. Opatrně ji převalil na záda a sklonil se nad ní. "Kostel je dole. Tady je jenom sklad. Bohu to nevadí."
"Vždyť v Boha nevěříš," utahovala si z něj. Pohladila ho přitom po hrudníku. Udělala to stejně lehce a uváženě jako on a zjevně to v něm vznítilo stejné pocity jako v ní.
Šťastně povzdechl, když mu vklouzla rukama pod košili a hladila ho po břiše. "Jen si z tebe dělám srandu."
"Teď bys řekl naprosto cokoli," obvinila ho. Nahmatala spodní okraj jeho košile a vyhrnula mu ji. Nadzvedl se, aby mu ji mohla svléknout, a pak si do půl těla nahý lehl zase na ni.
"Máš pravdu," připustil. Pečlivě jí rozepnul jeden knoflík na košili. Jenom jeden. Pak znovu sklonil hlavu a tvrdě a hluboce ji políbil. Když se pak po chvíli nadzvedl, aby se pořádně nadechl, pokračoval, jako by se nic nestalo. "Řekni mi, co potřebuješ slyšet, a já ti to povím." Rozepnul další knoflík.
"Nepotřebuju slyšet nic," řekla se smíchem. Další knoflík povolil. "Můžeš mi říct, co chceš - a bylo by fajn, kdyby to byla pravda."
"Tak pravdu, jo? Pravdu nechce slyšet nikdo. Pravda není moc sexy. Ale ty…" Rozepnul poslední knoflík a košili jí sundal. "Ty jsi zatraceně moc sexy, aby to mohlo bejt skutečný."
Z jeho slov zazníval obvyklý arogantní podtón, ale jeho oči říkaly něco úplně jiného. Tuhle scénu jsem sledovala Lissinýma očima, ale dovedla jsem si představit, co Christian vidí. Její hebkou bílou pleť. Štíhlý pas a boky. Bílou krajkovou podprsenku. Skrze Lissu jsem cítila, že ta podprsenka trochu škrábe, ale o to se teď nestarala.
V obličeji se Christianovi zračily zamilovanost a touha. Z Lissy jsem cítila, že se jí zrychluje tep i dech. Podobné emoce, jako měl Christian, teď zastřely veškeré její souvislé myšlenky. Přitiskl se k ní celou plochou těla. Našel její rty a začali se líbat nanovo. Uvědomovala jsem si, že odtud musímurychleně vypadnout.
Teď už jsem to chápala. Pochopila jsem, proč se Lissa tak vyfikla a proč bylo jejich hnízdečko lásky osvětlené jako vánoční stromek. Bylo to tady. Nastala ta chvíle. Po měsíci, co spolu chodili, si naplánovali sex. Věděla jsem, že Lissa už to dělala dřív se svým bývalým klukem. O Christianově minulosti jsem nic nevěděla, ale pochybovala jsem, že by jeho drsnému šarmu podlehlo hodně holek.
Z Lissiných pocitů mi ale bylo jasné, že na ničem z toho teď nezáleží. Ne v tuto chvíli. Teď existovali jen oni dva. Přestože Lissa měla v životě mnohem víc starostí než kdokoli jejího věku, byla si absolutně jistá, že to, co teď dělá, je správné. Tohle chtěla. Tohle s ním chtěla dělat už dlouho.
A já neměla právo být toho svědkem.
Ani jsem se na to dívat nechtěla. Nepřináší mi žádnou rozkoš sledovat jiné lidi, jak na to vlítnou, a už vůbec jsem nechtěla prožívat sex s Christianem. To by bylo jako virtuálně přijít o panenství.
Jenže Lissa mi nijak neusnadňovala, abych se dokázala dostat z její hlavy. Nemínila zastavit tyhle svoje pocity a emoce, a čím silnější byly, tím pevněji mě držely na místě. Pokusila jsem se od Lissy vzdálit, takže jsem se soustředila na to, abych se vrátila zpět do sebe. Soustředila jsem se tak silně, jak jsem jen dokázala.
Další oblečení skončilo na podlaze…
No tak, no tak, pobízela jsem se strnule.
Vytáhli kondom… jejda.
Rose, jsi osobnost. Vrať se do svojí hlavy.
S propletenýma rukama a nohama se začali společně pohybovat…
Sakra…
Odtrhla jsem se od ní a vrátila se zas sama do sebe. Zase jsem byla ve svém pokoji, ale balení báglu už mě nějak nebavilo. Celý můj svět jako by byl nějak nakřivo. Připadala jsem si divně a tak nějak násilně - skoro jsem ani nevěděla, jestli jsem Rose, nebo Lissa. Taky jsem opět pocítila odpor k Christianovi. Samozřejmě, že jsem se s Lissou nechtěla milovat, ale stejně jsem cítila takové zklamané bodnutí u srdce z toho, že už nejsem středem jejího světa.
Nechala jsem batoh nedotčený a zalezla rovnou do postele, kde jsem se schoulila do klubíčka a snažila se potlačit bodavou bolest v hrudi.
Usnula jsem vcelku rychle, díky čemuž jsem se probudila brzo. Většinou jsem se nemohla donutit vstát a jít na trénink s Dimitrijem, ale dneska jsem dokonce dorazila do tělocvičny dřív než on. Čekala jsem na něj před budovou, když vtom jsem zahlédla Masona, jak míří na vyučování.
"Hej!" křikla jsem na něj. "Odkdy vstáváš takhle brzo?"
"Od tý doby, co si musím zopakovat písemku z matiky," prohlásil a došel ke mně. Obdařil mě rozpustilým úsměvem.
"Možná by stálo za to se z toho ulejt a namísto písemky něco podniknout s tebou."
Rozesmála jsem se. Vzpomněla jsem si totiž na svůj rozhovor s Lissou. Ano, určitě bych mohla dělat mnohem horší věci než flirtovat s Masonem nebo si s ním něco začít.
"Ani náhodou. Mohl bys z toho mít průšvih a já bych pak neměla s kým měřit síly na sjezdovce."
Obrátil oči v sloup, ale nepřestával se usmívat. "To tam nebudu mít s kým měřit síly, víš?"
"Chceš se o něco vsadit? Nebo se mě pořád bojíš?"
"Dávej si bacha," varoval mě. "Nebo ti nedám dárek, co jsem ti koupil k Vánocům."
"Tys mi koupil dárek?" užasla jsem.
"Jo. Ale jestli budeš dál takhle kecat, klidně ho dám někomu jinýmu."
"Třeba Meredith?" utahovala jsem si z něj.
"Ta nepatří do tvojí ligy a ty to dobře víš."
"Dokonce ani když mám monokla?" ujišťovala jsem se s úšklebkem.
"I kdybys měla dva monokly."
Podíval se na mě tak, že to nebylo škádlivé ani svádivé. Bylo to prostě milé. Milé, přátelské a odrážel se v tom zájem. Jako by mu na mně opravdu záleželo. Po tom vypětí se mi líbilo, že se o mě někdo zajímá. Začínalo mi totiž připadat, že na mě Lissa kašle, takže jsem si teď užívala, že mi někdo věnuje tolik pozornosti.
"Co budeš dělat o Vánocích?" zeptala jsem se.
Pokrčil rameny. "Nic. Máma se sem chystala, ale na poslední chvíli to musela zrušit…, vždyť víš, co všechno se stalo."
Masonova matka nebyla strážkyně. Byla to dhampýrka, která se rozhodla mít vlastní domácnost a děti. Věděla jsem, že jí to Mason tak trochu zazlívá. Ironií bylo, že moje máma přijela, ale z úplně jiných důvodů než kvůli mně, takže mohla klidně být někde docela jinde.
"Tak budem spolu," vyhrkla jsem, aniž bych si to předem rozmyslela. "Já budu s Lissou, Christianem a jeho tetou. Bude sranda."
"Fakt?"
"Jo, děsná sranda."
"Na to jsem se neptal."
Ušklíbla jsem se. "Já vím. Jenom buď s náma."
Vysekl mi jednu ze svých galantních poklon. "Rozhodně."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home