Va (3) // 11.kapitola 1/2

15. june 2011 at 16:07 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Vystoupili jsme z letadla do studeného vlhkého vzduchu. Padal na nás zmrzlý déšť, což bylo mnohem horší než to bílé, co padá v Montaně. Teď jsme se nacházeli na východním pobřeží nebo někde poblíž. Královna má dvůr v Pensylvánii, poblíž hor Pocono, což je oblast, o níž mám jen mlhavé povědomí. Věděla jsem, že velká města jako třeba Filadelfie nebo Pittsburgh jsou odtud dost daleko. To jsou ostatně jediná dvě města z toho státu, která znám.

Přistávací dráha, kde jsme stáli, byla majetkem dvora, tudíž už jsme se nacházeli za ochrannými hranicemi. Vypadalo to tam podobně jako na dráze u Akademie. Královský dvůr svým uspořádáním v mnoha směrech připomínal naši školu. Vlastně tvrdili veřejnosti, že tenhle komplex budov je škola. Všechny stavby tam byly krásně zdobené a táhly se do dáli přes pečlivě udržované trávníky zpestřené stromy a květinami. Nebo by je aspoň ty stromy květiny zpestřovaly, kdyby bylo jaro. Stejně jako v Montaně, i tady byla vegetace holá a bez listí.
Potkali jsme skupinku pěti strážců, všichni měli na sobě černé kalhoty a kabáty, zpod nichž jim vykukovaly bílé košile. Nebyly to přímo uniformy, jen formální oblečení pro strážce. My jsme v džínech a tričkách ve srovnání s nimi vypadali jako chudí příbuzní. Nemohla jsem si pomoct a napadlo mě, že kdyby došlo ke střetu se Strigoji, naše oblečení by se ukázalo mnohem praktičtější.
Ti strážci znali Albertu i Dimitrije - ty dva zná snad každý. Po několika formalitách se všichni uvolnili a začali se chovat přátelsky. Nemohli jsme se dočkat, až se konečně dostaneme do tepla. Vedli nás směrem k budovám. Věděla jsem toho o královském dvoře dost na to, abych poznala největší a nejzdobenější budovu, kde se konají všechny morojské oficiální akce. Zvenčí ten dům připomínal nějaký gotický palác, ale předpokládala jsem, že uvnitř to pravděpodobně vypadá jako v jakékoli moderní vládní budově, kterou využívají lidé.
Stejně nás tam nezavedli. Vedli nás do přilehlé stavby, která zvenčí vypadala stejně honosně, ale byla mnohem menší. Jeden ze strážců nám sdělil, že tady bydlí všichni hodnostáři a hosté. K mému údivu každý z nás dostal svůj vlastní pokoj.
Eddie začal protestovat a neústupně opakoval, že musí zůstat s Lissou. Dimitrij se na něj jen usmál a řekl, že to není nutné. Na místě, jako je tohle, se strážci nemusejí držet tak blízko u svých Morojů. Vlastně si spíš většinou dělají svoje. Královský dvůr byl magicky chráněn stejně pečlivě jako Akademie. Když navštíví Akademii Morojové, taky nemají strážce v tak těsném závěsu. Tohle jsme museli dělat jen při terénní praxi. Eddie nakonec neochotně souhlasil a na mě znovu zapůsobila jeho oddanost.
Alberta krátce promluvila, načež se obrátila na nás ostatní. "Tak se tady trochu zabydlete a připravte se na večeři, která bude za čtyři hodiny. Lisso, vás chce za hodinu vidět královna."
Lissou proběhla vlna údivu a obě jsme si vyměnily zmatené pohledy. Když Lissa viděla královnu naposled, Taťána ji urazila a ponížila před celou školou za to, že se mnou utekla. Teď jsme obě uvažovaly, proč chce Lissu vidět.
"Jistě," odpověděla Lissa. "Rose a já se připravíme."
Alberta zavrtěla hlavou. "Rose tam nejde. Královna zvlášť požádala, abyste přišla sama."
No samozřejmě. Proč by se měla královna zajímat o stín Vasilisy Dragomirové? V hlavě se mi ozýval hnusný hlas: Nahraditelná, nahraditelná.
Ta moje přecitlivělost mě trochu překvapila, tak jsem ji odsunula stranou. Zapadla jsem do svého pokoje a ulevilo se mi, když jsem zjistila, že je tam i televize. Pomyšlení na to, že následujících pár hodin strávím jen povalováním u ní, mi připadalo fantastické. I zbytek pokoje byl luxusní a velice moderní. Byly tam lesklé černé stolky a sedací nábytek z bílé kůže. Skoro jsem se až bála si sednout. Ironií bylo, že přestože tohle místo bylo překrásné, určitě nebylo tak vyzdobené jako pokoje na ubytovně v lyžařském areálu, kde jsme strávili zimní prázdniny. Když přijdete ke královskému dvoru, máte asi pro to pracovní důvody a nejedete se sem rekreovat.
Rozvalila jsem se na kožené sedačce a zapnula telku, když vtom jsem v mysli ucítila Lissu. Pojď si promluvit, řekla. Posadila jsem se, překvapená jak samotným vzkazem, tak jeho obsahem. Poutem jsem vnímala většinou jen dojmy a pocity. Takovéhle specifické požadavky byly dost vzácné.
Vstala jsem a vyšla z pokoje. Vedlejší dveře hned otevřela Lissa.
"Tos za mnou nemohla přijít ty?" zeptala jsem se.
"Promiň," řekla a zatvářila se omluvně. Je těžké být nevrlá na někoho, kdo je tak milý. "Jenom jsem neměla čas. Snažím se rozhodnout, co si mám vzít na sebe."
Kufr už měla otevřený na posteli a věci pověšené ve skříni. Na rozdíl ode mě byla připravená na každou příležitost - jak formální, tak obyčejnou. Svalila jsem se na sedačku. Ona ji měla hebkou a sametovou, ne koženou.
"Obleč si tu vzorkovanou halenku a černý kalhoty," oznámila jsem jí. "Šaty ne."
"Proč ne šaty?"
"Přece nechceš vypadat jako patolízalka."
"Tohle je královna, Rose. Pěkně se oblíknout je známka úcty, ne patolízalství."
"Když to říkáš."
Ale Lissa si stejně oblékla, co jsem jí poradila. Jak se chystala, bavila se se mnou a já se závistí pozorovala, jak se líčí. Ani jsem si neuvědomovala, jak moc mi chybí kosmetika. Když jsme s Lissou žily mezi lidmi, parádila jsem se každý den. Teď jsem na to ale neměla čas - anebo jsem to nedělala z jiného důvodu. Neustále jsem se s někým rvala, takže make-up by beztak utrpěl újmu. Jediné, co jsem pro sebe dělala, bylo, že jsem si nanášela na obličej hydratační krém. Ráno mi vždycky připadalo, že jsem si ho tam napatlala tolik, že vypadám jako v masce. Po dni v mrazivém nepříznivém počasí jsem ale vždycky ocenila, že se vše vsáklo a pleť mám hebkou.
Pocítila jsem menší bodnutí lítosti při pomyšlení, že k těmhle věcem budu mít po zbytek života jen málo příležitostí. Lissa bude většinu času trávit převlékáním a čančáním, aby reprezentovala královské. Mě si nikdo ani nevšimne. To je zvláštní vzhledem k tomu, že až do letoška jsem to z nás dvou byla já, koho si okolí všímalo nejvíc.
"Proč myslíš, že mě chce vidět?" zeptala se Lissa.
"Možná ti chce vysvětlit, proč jsme tady."
"Možná."
Přestože Lissa působila navenek klidně, byla pěkně nervózní. Pořád ještě se docela nevzpamatovala z toho, jak ji na podzim královna brutálně ponížila. Moje malicherná žárlivost a nabručená nálada mi najednou připadaly jako úplná hloupost ve srovnání s tím, čím si bude muset projít Lissa. V duchu jsem si dala facku a připomněla si, že nejsem jen její neviditelná strážkyně, ale taky její nejlepší kamarádka. I když poslední dobou jsme si ale nepokecaly.
"Nemáš se čeho bát, Liss. Neudělalas nic špatnýho. Vlastně jsi všechno udělala správně. Máš dobrý známky. Tvoje chování je dokonalý. Vzpomeň si na všechny ty lidi, cos na ně udělala dojem na lyžáku. Ta kráva na tebe nic nemá."
"Tohle bys neměla říkat," zastala se jí automaticky Lissa. Zrovna si nanášela řasenku. Pečlivě si prohlídla řasy a rozhodla se přidat ještě jednu vrstvu.
"Když mi někdo přijde jako kráva, tak mu tak říkám. Jestli tě potrápí, pak to udělá jen proto, že se tě bojí."
Lissa se rozesmála. "Proč by se mě měla bát?"
"Protože lidi to k tobě táhne. A někdo jako královna nemá rád, když ho ostatní připravujou o pozornost." Trochu mě samotnou překvapilo, jak moudře můj proslov vyzněl. "Navíc jsi poslední z rodu Dragomirů. Ty budeš vždycky v záři reflektorů. Kdo je ona? Jen další Ivašková. Těch jsou kvanta. Nejspíš proto, že všichni kluci jsou jako Adrian a mají hafo nemanželskejch dětí."
"Adrian žádné děti nemá."
"Žádný, o kterých bychom věděly," řekla jsem tajemně.
Zachichotala se a odstoupila od zrcadla, už byla se svým zevnějškem spokojená. "Proč jsi pořád na Adriana tak hnusná?"
Obdařila jsem ji výsměšně ohromeným pohledem. "Teď jsi na jeho straně? Co se stalo od doby, kdys mě varovala, abych se od něj držela dál? Když jsi mě s ním viděla prvně, málem jsi mi ukousla hlavu. A to jsem ho potkala náhodou."
Vyndala z kufru tenký zlatý řetízek a pokoušela se zapnout si ho kolem krku. "No jo… Tenkrát jsem ho moc neznala. Není tak špatný. Pravdou je, že není žádný vzor hodný následování. Ale myslím, že ty historky o něm a o spoustě jeho holek jsou dost přehnaný."
"Já si to nemyslím," namítla jsem a vyskočila. Pořád ještě se jí nepovedlo zapnout si ten řetízek, tak jsem jí pomohla.
"Dík," řekla a řetízek si srovnala. "Mám dojem, že Adrian tě má opravdu rád. A myslí to s tebou vážně."
Zavrtěla jsem hlavou a o krok ustoupila. "Ani náhodou. Má mě rád takovým způsobem, že by ze mě nejradši strhal hadry."
"Tomu nevěřím."
"To proto, že máš o každým jen to nejlepší mínění."
Zatvářila se skepticky a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. "O tom nic nevím. Ale mám za to, že Adrian není tak špatný, jak si myslíš. Vím, že to není zas tak dlouho, co Mason… Ale měla bys uvažovat o tom, že zase začneš s někým chodit."
"Vyčeš si vlasy nahoru." Z kufru jsem jí podala sponku. "S Masonem jsme spolu nikdy doopravdy nechodili. To přece víš."
"Jo. O důvod víc, proč začít uvažovat o tom, že bys s někým chodila. Střední školu jsme ještě neskončily. Takže by sis taky měla užít nějakou zábavu."
Zábava. To je ironie. Před pár měsíci jsem se dohadovala s Dimitrijem o tom, jak je nefér, že si jakožto strážce ve výcviku musím hlídat svou pověst a nechovat se jako blázen. Připustil, že je skutečně nefér, že nemůžu dělat věci, které holky mého věku dělají běžně, ale to je cena, kterou musím platit za svou budoucnost. Štvalo mě to, ale po té záležitosti s Viktorem jsem začala chápat, jak to Dimitrij myslel. A teď po Spokane jsem si připadala jako úplně jiná holka než ta, která se na podzim bavila s Dimitrijem o zábavě. Do maturity mi zbývá jen pár měsíců. Středoškolské záležitosti…, diskotéky…, chození s kluky…, co na tom záleží z celkového hlediska? Všechno na Akademii mi připadá tak triviální - až na to, že se mě tam snaží naučit, jak být lepší strážkyní.
"Nemyslím, že potřebuju kluka, abych si doplnila středoškolský zkušenosti," oznámila jsem jí.
"Tak jsem to nemyslela," namítla a narovnala si culík. "Ale dřív jsi občas s někým flirtovala a chodila. Prostě mi přijde, že by ti prospělo, kdyby sis taky trochu užila. To přece neznamená, že musíš hned začít na vážno chodit s Adrianem."
"Proti tomu by určitě nic nenamítal. Řekla bych, že něco vážnýho je to poslední, o co by stál. A to je ten problém."
"Podle toho, co se povídá, bych řekla, že to myslí hodně vážně. Tuhle se ke mně doneslo, že jste se zasnoubili. A někdo dokonce povídal, že ho vydědili, protože řekl svýmu tátovi, že nikdy nebude milovat žádnou jinou."
"Ježíšmarjá!" Na tyhle přihlouplé drby se nic jiného odpovědět nedalo. "A nejstrašnější na tom je, že se tyhle kecy šíří dokonce i v nižším kampusu." Zadívala jsem se do stropu. "Proč se mi pořád dějou takový věci?"
Přešla k pohovce a zadívala se na mě. "Protože jsi úžasná a všichni tě zbožňujou."
"Ne, to tebe všichni zbožňujou."
"V tom případě jsme asi obě úžasný a pomilováníhodný. A teď tady…," v očích jí rozpustile zajiskřilo, "… najdeme kluka, kterýho bys mohla milovat."
"Dej si pohov. Na ničem z toho nezáleží. Aspoň ne teď. To o tebe si dělám starosti. Čeká nás maturita a ty pak půjdeš na vejšku, což je skvělý. Už žádný pravidla, jen my na vlastní pěst."
"To mě trochu děsí," broukla. "Pomyšlení, že se o sebe budu starat sama. Ale ty budeš se mnou. A Dimitrij taky." Povzdechla. "Nedovedu si představit, že bych tě neměla u sebe. Vlastně si ani nevzpomenu, kdy jsem tě neměla."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home