Va (3) // 13.kapitola 2/2

17. june 2011 at 16:42 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Nesnášela jsem pomyšlení, že bych po něm měla něco chtít. Obracelo mi to žaludek naruby. Ale polkla jsem svou pýchu a zeptala se: "Co je svět mrtvých? Je to nebe, nebo peklo?"
"Ani jedno," odpověděl.
"Co tam je?" vykřikla jsem. "Duchové? Vrátím se tam? Může odtamtud někdo vyjít?"
Přesně jak jsem se obávala, Viktor si nesmírně vychutnával, že z něj tahám informace. Ten jeho úsměšek byl ještě intenzivnější.

"Někdo odtamtud zjevně vyjít může, když tady před námi stojíš."
"Hraje si s tebou," řekl mi Dimitrij. "Nech toho."
Viktor na něj upřel příkrý pohled. "Já jí pomáhám." Pak se otočil zase ke mně. "Upřímně? Tolik toho o něm zase nevím. To tys tam byla, Rose. Já ne. Zatím ještě ne. Jednou o tom třeba budeš poučovat ty mě. Jsem si jist, že čím víc se zabýváš smrtí, tím blíž se jí ocitáš."
"Tak to by stačilo," pravil drsně Dimitrij. "Odcházíme."
"Počkat, počkat," ozval se přátelským tónem Viktor. "Ani jste mi nepověděli o Vasilise."
Znovu jsem se k němu přiblížila. "Drž se od ní dál. Ona s tímhle nemá nic společnýho."
Viktor na mě suše pohlédl. "Vzhledem k tomu, že jsem tu zavřený, nemám jinou možnost než se od ní držet dál, má drahá. A navíc se mýlíš - Vasilisa má něco společného se vším."
"To je ono," řekla jsem, když mi to došlo. "Proto jsi poslal ten vzkaz. Chtěl jsi, abych za tebou přišla, aby ses o ní něco dozvěděl, když je ti jasný, že sama by za tebou nikdy nepřišla. Nemáš na ni nic, čím bys ji mohl vydírat."
"Vydírání je škaredé slovo."
"V žádným případě ji neuvidíš - jedině v soudní síni. Nikdy tě neuzdraví. Říkala jsem ti, že zase onemocníš a umřeš. To ty mi budeš posílat pohlednice z druhýho břehu."
"Myslíš, že to dělám kvůli tomuhle? Vážně myslíš, že mám tak malicherné tužby?" Výsměšný tón byl pryč a teď ho nahradil horečný a skoro až fanatický pohled jeho zelených očí. Semkl rty tak pevně, až se mu napjala kůže na obličeji, a já si všimla, jak od našeho posledního setkání zhubl. Možná že to vězení je přece jen krutější, než jsem si myslela. "Zapomnělas, proč jsem udělal to, co jsem udělal. Jsi tak krátkozraká, že ti uniká celkový obraz."
Probírala jsem se svou myslí a vzpomínala na ty podzimní události. Měl pravdu. Zaměřila jsem se jen na špatnosti, které provedl Lisse a mně. Zapomněla jsem na náš rozhovor, při němž mi objasnil svůj šílený plán.
"Chtěl jsi vyvolat revoluci - a chceš to pořád. To je na palici. Nikdy k tomu nedojde," oznámila jsem mu.
"Už to odstartovalo. Myslíš, že nevím, co se děje ve světě? Pořád mám svoje kontakty. Lidi si můžeš koupit. Jak jinak bych ti asi mohl poslat ten vzkaz? Vím, že to mezi Moroji vře. Vím o tom, že Taša Ozerová se snaží zasadit o to, aby Morojové bojovali po boku strážců. Ty stojíš při ní a pomlouváš mě, Rosemarie, ale na podzim jsem se pokoušel o totéž. Na ni ale pohlížíš úplně jinak."
"Taša Ozerová na tom pracuje trochu jinak, než ses o to pokoušel ty," poznamenal Dimitrij.
"A proto se nikam nedostane," opáčil Viktor. "Taťána a její rádci lpějí na prastarých tradicích. Dokud nám budou vládnout tihle, nic se nezmění. Nikdy se nenaučíme bojovat. Nekrálovští Morojové nikdy nebudou mít právo do toho mluvit. A dhampýři jako vy budou pořád vysíláni do bojů."
"Tomu jsme zasvětili své životy," řekl Dimitrij. Vycítila jsem, že je čím dál napjatější. Projevoval sice víc sebeovládání než já, ale já věděla, že ho to rozčiluje stejně jako mě.
"A proto taky přicházíte o život. Jste jako otroci a přitom si to ani neuvědomujete. A kvůli čemu? Proč nás chráníte?"
"Protože… vás potřebujeme." Zaváhala jsem. "Aby naše rasa přežila."
"Kvůli tomu se přece nemusíte vrhat do bitev. Dělání dětí není tak složité."
Ignorovala jsem ten rýpanec. "A protože Morojové… Morojové a jejich magie jsou důležití. Dokážou s ní úžasný věci."
Viktor zoufale rozhodil rukama. "Dělávali jsme úžasné věci. Lidé nás uctívali jako bohy, ale časem jsme zlenivěli. S příchodem nových technologií se naše magie jevila zastaralá. Teď děláme jen salónní triky."
"Když máš tolik nápadů," prohlásil Dimitrij a nebezpečně se mu přitom zablesklo v očích, "tak dělej ve vězení něco užitečného a napiš manifest."
"A co to jako bude mít společnýho s Lissou?" podivila jsem se.
"Protože Vasilisa je hybnou silou ke změně."
Nevěřícně jsem se na něj zadívala. "Myslíš, že povede tu tvou revoluci?"
"No, radši bych ji vedl sám - jednou. Ale bez ohledu na to se domnívám, že bude součástí té revoluce. Taky jsem o ní pár věcí slyšel. Je to vycházející hvězda - pořád ještě je příliš mladá, ale lidé už si jí začínají všímat. Všichni královští nebyli stvořeni stejně, víte. Symbolem Dragomirů je drak, král všech stvůr. A stejně tak i krev Dragomirů byla vždycky mocná - proto na ně Strigojové neustále útočili. Kdyby se Dragomirové vrátili k moci - zejména někdo jako ona -, bylo by to ohromné. Z těch hlášení jsem nabyl dojmu, že se musela v magii nesmírně zdokonalit. Pokud tomu tak skutečně je a při tom jejím daru, nikdo nemůže vědět, co všechno dokáže. Lidi to k ní táhne, aniž by se o to nějak snažila. A když se pokusí někoho ovlivnit…, každý udělá cokoli, co po něm chce." Oči se mu rozšířily a ve tváři se mu zračil úžas a štěstí, když si představoval, jak Lissa zrealizuje jeho sny.
"Neuvěřitelné," poznamenala jsem. "Nejdřív jsi ji chtěl odklidit z cesty, aby tě udržela naživu. A teď bys ji nejradši vypustil do světa, aby používala svůj nátlak ve prospěch tvých psychopatických plánů."
"Říkal jsem ti, že je hybnou silou ke změně. A stejně jako ty jsi stínem políbená, i ona je jediná svého druhu, o kom víme. To ji činí nebezpečnou - a velmi cennou."
No, to bylo něco. Viktor nakonec přece jen neví všechno. Neví, že i Adrian ovládá éter.
"Lissa to nikdy neudělá," ujistila jsem ho. "Nebude zneužívat svých schopností."
"A Viktor už o nás nebude nic vykládat," řekl Dimitrij a zatáhl mě za ruku. "Už dosáhl svého. Přiměl tě přijít sem, aby se dozvěděl něco o Lisse."
"Moc se toho nedozvěděl," zabručela jsem.
"Byla bys překvapená," prohlásil Viktor. Zazubil se na Dimitrije. "A kde bereš jistotu, že neodhalím světu pikantnosti o vašem romantickém vztahu?"
"Protože před kriminálem tě to nezachrání. A jestli zničíš život Rose, zhatíš si tak i sebenepatrnější šanci, že by ti kdy Lissa pomohla s realizací tvých perverzních snů." Viktor sebou trochu trhl. Dimitrij měl pravdu. Přistoupil blíž a přitiskl obličej k mřížím, stejně jako před chvílí já. Myslela jsem si o sobě, že když chci, dokážu hlasem nahnat strach, ale když promluvil Dimitrij, uvědomila jsem si, že jeho výhrůžnému tónu jsem se ani zdaleka nepřiblížila. "A stejně to nebude mít smysl, protože ve vězení nepřežiješ dost dlouho, abys uskutečnil svoje velkolepé plány. Nejsi jediný, kdo má styky."
Dech se mi trochu zadrhl. Dimitrij mi vnesl do života tolik věcí: lásku, útěchu a poučení. Už jsem si na něj tak zvykla, že jsem občas zapomínala, jak nebezpečný může být. Jak se tam tak tyčil a hrozivě shlížel na Viktora, projel mi páteří mráz. Vzpomněla jsem si, že když jsem přišla na Akademii, lidi říkali, že Dimitrij je bůh. V tuto chvíli tak vypadal.
Pokud z něho měl Viktor strach, nedával to najevo. Nefritově zelenýma očima po nás těkal z jednoho na druhého. "Vy dva jste dokonalý páreček."
"Uvidíme se u soudu," řekla jsem.
S Dimitrijem jsme odešli. Cestou ven prohodil rusky pár slov se strážcem, který tam sloužil. Z jejich chování jsem usoudila, že mu nejspíš Dimitrij vyjadřuje své díky.
Vyšli jsme ven a vydali se k našim pokojům přes široké krásné prostranství, které připomínalo park. Plískanice už ustala a všechny domy i stromy teď zůstaly obalené ledovým příkrovem. Vypadalo to, jako by všechno bylo ze skla. Střelila jsem pohledem po Dimitrijovi, který se díval přímo před sebe. Při chůzi se to dalo těžko rozpoznat, ale přísahala bych, že se třese.
"Jsi v pohodě?" dotázala jsem se.
"Ano."
"Určitě?"
"Tak v pohodě, jak jen to jde."
"Myslíš, že o nás všem poví?"
"Ne."
Dál jsme šli mlčky. Konečně jsem se odhodlala položit otázku, na kterou jsem už dávno strašně chtěla znát odpověď.
"Myslel jsi to tak, že… když o nás Viktor řekne…, že bys ho…" Nedokázala jsem to dopovědět. Nedokázala jsem vyslovit: že bys ho dal zabít.
"Ve vyšších královských kruzích mezi Moroji moc vlivu nemám, ale mám spoustu kontaktů mezi strážci, kteří si v našem světě poradí se špinavou prací."
"Neodpověděl jsi mi na otázku. Jestli bys to opravdu udělal."
"Udělal bych spoustu věcí, abych tě ochránil, Rozo."
Srdce se mi rozbušilo. Oslovoval mě "Rozo", jen když ke mně cítil mimořádnou příchylnost.
"To by mě zrovna neochránilo. V podstatě by to byla chladnokrevná krutost. Ty takový věci neděláš," řekla jsem mu. "Pomsta je spíš moje parketa. Já bych ho zabila."
Mínila jsem to jako vtip, ale jemu to moc směšné nepřipadalo. "Takhle nemluv. A beztak na tom nezáleží. Viktor nic nepoví."
Když jsme vešli do budovy, vydali jsme se každý do svého pokoje. Zrovna když jsem otevírala dveře, na chodbě se zpoza rohu vynořila Lissa.
"Tady jsi. Co se dělo? Zmeškalas večeři."
Úplně jsem na to zapomněla. "Promiň…, nechala jsem se unést strážcovskýma záležitostma. To je dlouhý příběh."
Na večeři se převlékla. Vlasy měla pořád vyčesané nahoru, ale na sobě přiléhavé šaty ze stříbrného hedvábí. Vypadala nádherně. Vypadala královsky. Vybavila jsem si Viktorova slova a uvažovala, jestli by opravdu mohla být hybnou silou ke změně. Kdyby vypadala jako teď, tak úchvatně a sebejistě, dovedla bych si představit, že ji lidé budou následovat kamkoli. Já bych ji tedy určitě následovala, ale já jsem zaujatá.
"Proč na mě tak koukáš?" dotázala se s úsměvem.
Nemohla jsem jí prozradit, že jsem právě navštívila muže, který ji děsil ze všech nejvíc. Nemohla jsem jí říct, že zatímco si žila po svém, já ji tajně chránila, jako to ostatně budu dělat vždycky.
Namísto toho jsem jí oplatila úsměv. "Líbí se mi tvoje šaty."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home