Va (3) // 14.kapitola 2/2

17. june 2011 at 16:44 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Viktor se zachechtal. "To je věc názoru. Zcela upřímně si ale nemyslím, že by jim to vadilo. Vaše Ctihodnosti, pokud máte po tomhle procesu čas na další, měl by být na řadě soud pro pokus o znásilnění."
Strnula jsem. Udělal to. Vážně to udělal. Čekala jsem, že se teď všichni otočí a budou si na mě a Dimitrije ukazovat prstem. Ale naším směrem se nikdo ani nepodíval. Většina lidí jen zděšeně hleděla na Viktora. Došlo mi, že Viktor přesně věděl, že se tohle stane. Jen si z nás utahoval a ani nečekal, že by ho někdo bral vážně.

Lissiny pocity, které jsem vnímala poutem, to jen potvrzovaly. Myslela, že se Viktor snaží odvést pozornost od sebe tím, že si bude vymýšlet o Dimitrijovi a o mně. Byla zděšena, že Viktor klesl takhle hluboko.
Soudkyně byla také zděšena a vynadala Viktorovi, že se nedrží tématu. V tom momentě už jsme měli většinu procesu za sebou. Právníci se ponořili do svých papírů a nastal čas, aby královna vyřkla svůj verdikt. Se zatajeným dechem jsem uvažovala, co udělá. Viktor žádné z obvinění nepopřel. Díky výpovědím mých kamarádů byly důkazy ohromující, jenže jak Viktor správně podotkl, mezi královskými bují korupce. Královna se mohla klidně usnést, že nestojí o skandál spojený s uvězněním někoho tak známého. I kdyby nikdo neznal podrobnosti, jeho uvěznění by vyvolalo dohady. Tohle by možná nechtěla řešit. Možná si Viktor koupil i ji.
Nakonec ale shledala Viktora vinným a odsoudila ho na doživotí, ale v jiném vězení, ne tady v dvorním. O morojských kriminálech jsem slyšela, že jsou to strašlivá místa. Takže předpokládám, že jeho nový domov se bude hodně lišit od cely, v níž jsme ho našli. Viktor po celou dobu zůstával klidný a pobavený, stejně jako včera. To se mi nelíbilo. Z našeho předchozího rozhovoru mi bylo jasné, že rozsudek nepřijme s takovým klidem, jak předstíral. Doufám, že ho budou pořádně hlídat.
Královnino gesto ukončilo formality. Všichni jsme povstali a začali si povídat, zatímco ona ostrým pohledem přejížděla po celé soudní síni a nejspíš si v duchu dělala poznámky. Viktora eskortovali ven. Znovu prošel kolem nás. Tentokrát se ale zastavil a promluvil.
"Vasiliso, doufám, že ses měla dobře."
Neodpověděla. Pořád ho nenáviděla a bála se ho, ale když už padl rozsudek, konečně uvěřila, že už jí víckrát neublíží. Bylo to jako konec kapitoly, kterou se prokousávala několik měsíců. Konečně se mohla pohnout dál a snad i pomalu zapomínat na ty hrůzy.
"Mrzí mě, že jsme neměli možnost si promluvit, ale příště to jistě vyjde," dodal.
"Jdeme," popohnal ho jeden ze strážců, kteří ho odváděli.
"Je blázen," zamumlala Lissa, jakmile zmizel. "Nemůžu uvěřit, že o tobě a Dimitrijovi řekl něco takového."
Dimitrij stál za ní. Vzhlédla jsem a střetla se s jeho pohledem, když kolem procházel. Jeho úleva byla stejná jako ta moje. Dneska jsme tančili na tenkém ledě - a vyhráli jsme.
Přišel k nám Christian a objal Lissu. Dlouho ji svíral v náruči. Pozorovala jsem je a hrozně jsem jim to přála, což mě samotnou překvapilo. Když se někdo dotkl mojí paže, nadskočila jsem. Byl to Adrian.
"Jsi v pohodě, malá dhampýrko?" ujišťoval se tiše. "Daškov utrousil pár… ehm… narážek."
Přistoupila jsem k němu blíž a taky snížila hlas. "Nikdo mu neuvěřil. Myslím, že je to dobrý. A díky za optání."
S úsměvem mi jedním prstem poklepal na nos. "Dvojí poděkování v tak krátký době. Ale nepředpokládám, že bych si zasloužil nějaký… speciální projevy vděčnosti."
Zamračila jsem se. "Ne. Ty si budeš muset jen představovat."
Polovičatě mě objal a hned mě zase pustil. "To je dostatečně fér. Ale mám skvělou představivost."
Začali jsme se sbírat k odchodu, když vtom k Lisse přiběhla Priscilla Vodová. "Než odjedete, královna by se s vámi ráda ještě setkala. V soukromí."
Podívala jsem se na vyvýšené křeslo, kde seděla královna. Upřeně nás sledovala a já uvažovala, co to má znamenat.
"Ovšem," řekla Lissa, která byla stejně zmatená jako já. Poutem se mě zeptala: Budeš zase poslouchat?
Rychle jsem kývla, než ji Priscilla odvedla pryč. Vrátila jsem se do svého pokoje a vyladila se na Lissu, zatímco jsem si balila věci. Chvíli trvalo, než Taťána Lissu přijala, protože musela ještě vyřídit pár formalit ohledně soudu. Nakonec ale dorazila do stejné místnosti, kde se konalo jejich setkání včera. Když vešla, Lissa i Priscilla se poklonily a vyčkávaly, až si sedne.
Taťána se usadila. "Vasiliso, co nevidět už ti poletí letadlo, takže to co nejvíc zkrátím. Ráda bych ti učinila nabídku."
"Jakou nabídku, Vaše Veličenstvo?"
"Brzy půjdeš na vysokou." Mluvila, jako by to bylo dávno jasné. Lissa skutečně měla v plánu jít na vysokou, ale tenhle předpoklad se mi vůbec nelíbil. "Chápu, že tě neuspokojují možnosti výběru."
"No…, neřekla bych, že mě přímo neuspokojují. Snad jen, že všechna místa, kam můžou Morojové jít, jsou tak malá. Samozřejmě chápu, že je to kvůli bezpečnosti, ale přesto bych radši šla na větší školu. Na nějakou prestižní." Několik málo vybraných vysokých škol v zemi monitorují strážci, takže tam mohou Morojové studovat v bezpečí. Ale jak se Lissa správně zmínila, jedná se jen o menší školy.
Taťána netrpělivě kývla, jako by to věděla už dávno. "Chci ti dát příležitost, jakou ještě nikdo nedostal, alespoň pokud vím. Ráda bych, abys po maturitě žila tady na královském dvoře. Nemáš žádnou rodinu a já se domnívám, že by pro tebe bylo přínosné, kdyby ses učila politice přímo v srdci naší vlády. Spolu s tím bychom mohli zařídit, že bys studovala na univerzitě v Lehighu. Je to ani ne hodinu odtud. Slyšelas už o ní?"
Lissa přisvědčila. Já o té univerzitě nikdy neslyšela, ale Lissa byla dost velký magor na to, aby si zjišťovala informace o všech vysokých školách ve Státech. "Je to dobrá škola, Vaše Veličenstvo. Ale… pořád malá."
"Je větší než ty, kam obvykle Morojové chodí," zdůraznila Taťána.
"To je pravda." Lissa se v duchu snažila přijít na to, o co vlastně jde. Proč jí Taťána učinila takovou nabídku? Obzvlášť po tom, když se včera tak neshodly. Dělo se tu něco podivného a Lissa se usnesla, že počká, kam až je královna ochotná zajít. "Univerzita v Pensylvánii taky není moc daleko, Vaše Veličenstvo."
"Ta škola je ale ohromná, Vasiliso. Tam bychom ti nemohli zajistit bezpečí."
Lissa pokrčila rameny. "V tom případě asi nezáleží na tom, jestli půjdu na Lehigh nebo na nějakou jinou univerzitu."
Královna se zatvářila šokovaně. Stejně tak Priscilla. Nemohly uvěřit, že Lissa na tu nabídku zareagovala tak lhostejně. Ve skutečnosti jí to ale jedno nebylo. Lehigh byl o kousek lepší, než co očekávala, a chtěla na něm studovat. Taky ale chtěla vědět, jak moc o to stojí královna.
Taťána se zamračila a vypadala, že v duchu zvažuje možnosti. "Kdybys měla na Lehighu dobré studijní výsledky, za pár let bychom třeba mohli zařídit tvůj přestup jinam. Opět ale zdůrazňuji, že zajištění bezpečnosti by bylo velice komplikované."
Páni! Královna ji skutečně chce mít poblíž. Ale proč? Lissa se rozhodla prostě se na to zeptat.
"Moc mi to lichotí, Vaše Veličenstvo. A jsem vám za to vděčná. Ale proč mi to vlastně nabízíte?"
"Jakožto poslední z rodu Dragomirů jsi vzácným artiklem. A já bych ti ráda zajistila bezpečnou budoucnost. A také nerada vidím, když chytré hlavy plýtvají svým nadáním. Kromě toho…" Odmlčela se, jako by se jí moc nechtělo vyslovit následující slova. "V jistém směru jsi měla pravdu. Morojové skutečně nepřijímají změny snadno. A bylo by užitečné mít tady opoziční hlas."
Lissa hned neodpověděla. Pořád přezkoumávala tu nabídku ze všech možných úhlů. Přála si, abych tam byla s ní a mohla jí poradit, ale já jsem na to žádný extra názor neměla. Kdybych své strážcovské povinnosti vykonávala na královském dvoře a bezva univerzitě, bylo by to parádní. Na druhé straně ale bychom jinde měly určitě víc svobody. Lissa byla stejně rozhodnutá pro vyšší vzdělání.
"Dobře," řekla nakonec. "Přijímám. Děkuji vám, Vaše Veličenstvo."
"Výtečně," zhodnotila to Taťána. "Dohlédneme na to, aby se vše zařídilo. Nyní už můžeš jít."
Ani se nepohnula, a tak se Lissa znovu poklonila a zamířila ke dveřím. V hlavě si pořád přemílala ty novinky. Náhle ji Taťána zavolala.
"Vasiliso? Pošleš za mnou tu svou přítelkyni? Ráda bych si se slečnou Hathawayovou promluvila."
"Rose?" ujistila se ohromeně. "Proč chcete…? Ano, samozřejmě. Dojdu pro ni."
Lissa se rozběhla k domu pro hosty, ale setkaly jsme se v půli cesty. "Co se děje?" zeptala jsem se.
"Netuším," odpověděla Lissa. "Slyšelas, co povídala?"
"Jo. Možná mi chce říct, že budu muset bejt extra opatrná, když s tebou budu chodit do tý školy."
"Možná. Nevím." Lissa mě spěšně objala. "Zlom vaz. Tak zatím."
Vešla jsem do stejné místnosti. Taťána tam stála se sepnutýma rukama a vypadala strnule a netrpělivě. Zase byla oblečená jako nějaká manažerka. Měla na sobě lesklou hnědou blůzu a sukni ze stejné látky. Ta barva se moc nehodila k jejím šedým vlasům, ale to je problém jejího stylisty, ne můj.
Poklonila jsem se stejně jako Lissa a rozhlédla se po místnosti. Priscilla už tam nebyla, zůstalo jen pár strážců. Čekala jsem, že mě Taťána vybídne, abych se posadila, ale namísto toho se vydala ke mně. Netvářila se zrovna šťastně.
"Slečno Hathawayová," prohlásila příkře. "Tohle bude stručné. Ukončíte ten příšerný románek, který máte s mým prasynovcem. Okamžitě."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home