Va (3) // 15.kapitola 1/2

17. june 2011 at 16:46 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Co?"
"Slyšela jste. Nevím, jak daleko až to zašlo, a upřímně, ani nechci znát podrobnosti. O to tu nejde. Podstatné je, že už to nebude pokračovat."
Královna na mě shlížela s rukama v bok a zjevně chtěla, abych jí odpřisáhla, že udělám, co chce. Až na to, že jsem nemohla. Rozhlédla jsem se po místnosti a byla si jistá, že to je nějaký fór. Podívala jsem se na dva strážce na druhé straně místnosti a tak napůl jsem doufala, že mi třeba objasní, co se tu děje, jenže ti se dívali takovým způsobem, jako by vůbec nic neviděli. Žádný oční kontakt. Otočila jsem se zase ke královně.

"Ehm, Vaše Veličenstvo…, to musí být nějaký nedorozumění. Mezi Adrianem a mnou nic není."
"Máte mě za idiota?" dotázala se.
Teda, to je ale úvod!
"Ne, Vaše Veličenstvo."
"Tak to je dobrý začátek. Nemá smysl mi lhát. Lidé vás spolu viděli jak tady, tak u vás ve škole. jsem vás taky viděla v soudní síni." Sakra. Proč se zrovna v tu chvíli Adrian rozhodl zachovat galantně a vyškemral si další objetí? "Donesly se ke mně řeči o nemravnostech, takže to chci zarazit hned tady a teď. Adrian Ivaškov se nezahodí s nějakou podřadnou dhampýrkou. Z toho bludu vás můžu okamžitě vyvést."
"Nikdy mě nenapadlo, že by… Nic spolu nemáme," řekla jsem. "Jsme jenom kamarádi a to je všechno. Líbím se mu. Flirtuje se mnou. A jestli chcete probírat nemravnosti, pak… Jsem si jistá, že má celý seznam nemravností, co by se mnou rád provozoval. Spoustu nemravných věcí. Ale neděláme je, Vaše Veličenstvo."
V momentě, kdy jsem ta slova vypustila z pusy, připadala jsem si jako debil. A vzhledem k tomu, jak se královna tvářila, to vypadalo, že už pro mě ta situace nemůže vypadat hůř.
"Vím o vás," prohlásila. "Poslední dobou se hodně uznale mluví o vašich zásluhách, nicméně nezapomínám na to, že jste to byla vy, kdo odvedl Vasilisu pryč. A také vím o vašich dřívějších problémech s pitím a muži. Kdyby to bylo na mně, poslala bych vás někam mezi krvavé děvky. Pravděpodobně byste tam zapadla."
Pití a muži? Mluvila, jako bych byla alkoholička a prostitutka. Ve skutečnosti jsem ale rozhodně nepila víc než jiní teenageři na večírcích. Ale nemělo smysl jí to vykládat. A kdybych jí řekla, že jsem pořád ještě panna, taky by to nejspíš nic nezměnilo.
"Ale," pokračovala, "vzhledem k vašim nedávným zásluhám je nemožné poslat vás pryč. Všichni se domnívají, že máte před sebou zářnou budoucnost. A možná, že opravdu máte. Sice vám nemůžu zabránit, abyste se stala strážkyní, ale můžu ovlivnit, čí strážkyní budete."
Strnula jsem. "Co to říkáte? Vyhrožujete mi?" Tohle nemohla myslet vážně. Odebrat mě od Lissy během terénního cvičení byla jedna věc, ale tohle byla úplně jiná záležitost.
"Říkám jen, že mám eminentní zájem o Vasilisinu budoucnost, toť vše. A pokud bude třeba, abych ji ochránila před špatným vlivem, pak to udělám. Můžeme jí najít jiného strážce. A vám jiného Moroje."
"To nemůžete udělat!" vykřikla jsem. Z jejího pohledu mi bylo jasné, že má radost, že ze mě konečně dostala nějakou opravdovou reakci. Zuřila jsem a bála se. Horko těžko jsem se snažila ovládat svou výbušnost. Teď jsem potřebovala diplomacii a upřímnost. "S Adrianem nic nedělám. Opravdu. Nemůžete mě trestat za něco, co nedělám." Rychle jsem si vzpomněla a dodala: "Vaše Veličenstvo."
"Vůbec vás přece nechci trestat, Rose. Jen chci mít jistotu, že jsme si rozuměly. Morojové se s dhampýrkami nežení. Pohrávají si s nimi. Každá dívka si myslí, že v jejím případě to bude jiné - i vaše matka si to myslela, když potkala Ibrahima, ale také se zmýlila."
"Kohože potkala?" podivila jsem se. To jméno mě zasáhlo jako facka. Ibrahim? V životě jsem to neslyšela, natož abych někoho toho jména znala. Chtěla jsem se zeptat, kdo to byl a jakou měl spojitost s mou matkou, ale Taťána řečnila dál.
"Vždycky se mýlí. A vy se to můžete snažit změnit ze všech sil, ale bude to jen mrhání časem." Zavrtěla hlavou, jako by ty dhampýrky litovala, ale byla tak arogantní, že žádný skutečný soucit snad ani cítit nemohla. "Můžete využívat svou pěknou tvářičku i tělo, jak jen budete chtít, ale nakonec to budete vy, koho někdo využije. Teď třeba tvrdí, že vás miluje, ale nakonec vás bude mít dost. Ušetřete si trápení. Prokazuji vám laskavost."
"On ale netvrdí, že mě miluje…" Nemělo to smysl. Ironií bylo, že jsem s neochvějnou jistotou věděla, že Adrian by mě chtěl jen na sex. O tom jsem si nedělala žádné iluze. Ale když s ním nespím, pak nechápu, v čem je problém - teda až na to, že z toho problém dělá Taťána. Povzdechla jsem si a bylo mi jasné, že ji žádný argument nepřesvědčí, že o Adriana vážně nemám zájem. "Heleďte, když jste si tak jistá, že nemáme žádnou společnou budoucnost, tak proč mi to povídáte? Podle vás mě beztak odkopne, Vaše Veličenstvo."
Na vteřinu zaváhala a pak se málem rozesmála. Přestože tak hnusně mluvila o mně, mojí mámě a ostatních dhampýrkách, v hloubi duše se asi vážně obávala, že jsem natolik hezká, že bych Adriana přiměla k ostudnému manželství. Rychle svou nejistotu skryla.
"Ráda věci vyřizuju dřív, než se zkomplikují, toť vše. Navíc to pro něj a Vasilisu takhle bude snazší, když se mezi ně nebudete plést."
Tak pomalu! Chvilka spokojenosti se rázem změnila v nepochopení. Už jsem se v tom ztrácela stejně, jako když mě ze začátku nařkla z toho, že jsem se zapletla s Adrianem.
"Pro něj a… Vasilisu? Lissu? O čem to mluvíte?" Zapomněla jsem říct Vaše Veličenstvo, ale nemyslím, že by jí to v tuto chvíli vadilo.
"Ti dva se k sobě výborně hodí," prohlásila, jako by se chystala kupovat nějaké obrazy. "Navzdory vašemu špatnému vlivu se z Vasilisy stává velice slibná žena. Má nesmírně střídmou a oddanou povahu, což vyváží jeho nezodpovědnost. A když budou spolu, budou moci pokračovat ve zkoumání svých… neobvyklých magických schopností."
Před pěti minutami mi připadalo, že nejšílenější věc, jakou jsem kdy slyšela, je, že bych si měla vzít Adriana. Teď to ale trumfla myšlenka, že by si ho měla vzít Lissa.
"Lissa a Adrian. Spolu. To nemůžete myslet vážně. Vaše Veličenstvo."
"Když budou oba pobývat tady, myslím, že je to samotné napadne. Už teď mají oba kolem sebe určité charisma. Navíc obě Adrianovy babičky mají předky mezi Dragomiry. Má víc než dost příbuzné krve na to, aby jí pomohl zachovat pokrevní linii Dragomirů."
"Stejně tak Christian Ozera." V jedné nechutně láskyplné chvíli Lissa s Christianem zkoumali jeho rodokmen, aby zjistili, jestli má v sobě dostatek genů Dragomirů, aby mohl předat to jméno. Když zjistili, že ano, začali hned vymýšlet jména pro svoje děti. To byla hrůza. Odešla jsem hned poté, co mi Lissa oznámila, že po mně pojmenují svou třetí dceru.
"Christian Ozera?" Ten její blahosklonný úsměv teď působil trochu přiškrceně. "Toho si Vasilisa Dragomirová v žádném případě nevezme."
"No jasně, že ne v dohledný době. Teď půjdou na vysokou a pak…"
"Ani teď, ani nikdy jindy," přerušila mě Taťána. "Rod Dragomirů je starý a vysoce postavený. A jejich poslední potomek se nespojí s někým, jako je on."
"Je královský," namítla jsem hlubokým hlasem, který neměl daleko k vyděšenému tónu. Z jakéhosi podivného důvodu mě mnohem víc dopálilo, že uráží Christiana, než když urážela mě. "Rod Ozerů je stejně důležitý jako rod Dragomirů a Ivaškových. Christian je královský stejně jako Lissa, jako Adrian a jako vy."
Opovržlivě odfrkla. "On ale není jako my. Ano, Ozerovi patří ke královským, a ano, Christian má několik vážených vzdálených bratranců. O těch se teď ale nebavíme. Bavíme se o synovi rodičů, kteří se schválně stali Strigoji. Víte, kolikrát jsem se s tím za svůj život setkala? Devětkrát. Devětkrát během padesáti let. A jeho rodiče byli dva z nich."
"Ano, jeho rodiče," podotkla jsem. "Ne on."
"Na tom nesejde. Princezna z rodu Dragomirů se nemůže spojit s někým jako on. To postavení je zkrátka příliš prestižní."
"Ale váš synovec je dokonalá volba," poznamenala jsem trpce.
"Když jste takové chytré děvče, povězte mi, jak to vypadá na Akademii svatého Vladimíra. Jak vaši spolužáci pohlížejí na Christiana? Co říkají na to, že jsou Christian s Vasilisou spolu?" Oči jí vědoucně zazářily.
"Normálka," řekla jsem. "Mají spoustu kamarádů."
"A Christiana všichni berou?"
Okamžitě jsem si vzpomněla na Jesse a Ralfa, jak mě kvůli Christianovi podusili. Ano, skutečně je mnoho lidí, kteří se Christianovi vyhýbají, jako by už byl Strigoj. Proto neměl parťáka na hodině vaření. Pokusila jsem se skrýt své myšlenky, ale zradilo mě i to nepatrné zaváhání.
"Vidíte?" vykřikla. "A to je jen střípek společnosti. Představte si to ve větším měřítku. Představte si, jaké by to bylo, kdyby se Vasilisa aktivně angažovala ve vládě a snažila se získat podporu ostatních. Byl by pro ni přítěží. Nadělala by si nepřátele jen kvůli němu. Opravdu chcete, aby dopadla takhle?"
Přesně toho se obával i Christian. Teď jsem to ale popírala stejně, jako když jsem o tom mluvila s ním. "To se nestane. Pletete se."
"Jste ještě velice mladá, slečno Hathawayová. A také zdržujete váš let." Vydala se ke dveřím. Její strážci v okamžiku překonali celou místnost a ocitli se u ní. "Nemám už co dalšího říct a doufám, že toto bylo naposled, co jsme spolu vedly takový rozhovor." Nebo vůbec jakýkoli rozhovor, pomyslela jsem si.
Odešla, a jakmile mi to etiketa dovolila, sprintovala jsem, abych chytila letadlo. Cestou mi to v hlavě vřelo. Jak šílená je ta ženská? Nejenže je přesvědčená, že mám zálusk na Adriana, ale navíc věří, že může zapracovat na dohodnutí sňatku Adriana a Lissy. Těžko říct, která část našeho rozhovoru byla absurdnější.
Nemohla jsem se dočkat, až povím ostatním, co se stalo, a všichni se tomu pořádně zasmějeme. Ale když jsem se vrátila do svého pokoje pro bágl, rozmyslela jsem si to. Už tak se o mně a o Adrianovi šíří tolik pomluv, že bych asi neměla přilévat olej do ohně. Taky mi nepřipadalo jako dobrý nápad, aby se o tom dozvěděl Christian. Svůj vztah s Lissou beztak považuje za dost nejistý. Jak by si asi připadal, kdyby zjistil, že královna už plánuje, jak se ho zbavit?
Tak jsem se rozhodla na těch informacích nějaký čas sedět. To bylo poměrně těžké, protože Lissa na mě čekala hned u dveří.
"Myslela jsem, že už budeš v letadle," řekla jsem.
"Ne. O pár hodin let odložili."
"Aha." Odletět domů se mi teď zdálo jako ze všeho nejlepší nápad.
"Co chtěla královna?" vyzvídala Lissa.
"Pogratulovat mi," odpověděla jsem pohotově. "Za to, že jsem zabila Strigoje. To jsem od ní nečekala, bylo to dost divný."
"Ani bych neřekla," namítla. "To, cos udělala, bylo úžasný. Jistě tě chtěla poznat, když o tobě tolik slyšela."
"Jo, asi jo. Tak co teď? Co budem dělat, když máme ještě čas?" Oči jí plály nadšením a stejné byly i její pocity. Tu změnu jsem uvítala.
"No… Tak mě napadá, že když už jsme na královském dvoře…, nechceš ho trochu prozkoumat? Přece tu není jen bar a kavárna. Měly bychom se tady porozhlídnout, když tady budeme žít. A navíc máme co oslavovat."
Naše situace mě zasáhla plnou silou. Předtím jsem pořád řešila Viktora, takže jsem si to ani pořádně neuvědomila. Jsme na královském dvoře, v centru morojské vlády. Je to tu skoro tak velké jako Akademie a jistě tu musí být i něco víc než jen ta nudná obchodní tvář, kterou jsme viděly. Navíc měla Lissa pravdu. Měly jsme důvod se radovat. Viktor byl odklizen z cesty. Lissa uzavřela bezva dohodu ohledně svého dalšího studia. Stinnou stránkou toho všeho byla jen moje údajná aférka s Adrianem, ale to jsem pustila z hlavy, když jsem se nakazila Lissiným nadšením.
"Kde je Christian?" zeptala jsem se.
"Šel si po svým," odpověděla. "Myslíš, že je nutný, aby šel s náma?"
"No, většinou s náma všude chodí."
"Jo," přitakala. "Ale teď bych se tu ráda procházela jen s tebou." Vycítila jsem myšlenky, které stály za tím rozhodnutím. Náš krátký rozhovor předtím, než šla za královnou, v ní vyvolal nostalgické vzpomínky na staré časy, kdy jsme byly jen my dvě.
"Nemám námitek," řekla jsem. "Kolik toho můžeme za pár hodin prozkoumat?"
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home