Va (3) // 15.kapitola 2/2

17. june 2011 at 16:46 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Obličej se jí rozzářil rozpustilým úsměvem. "To hlavní." Bylo mi jasné, že má na mysli něco konkrétního, ale snažila se to tajit. Nedokázala zablokovat naše pouto, nicméně už se naučila, že když na určitou věc nemyslí příliš soustředěně, jen tak snadno se k té informaci nedostanu. Byla ráda, že mě dokáže občas překvapit. Ale když se snažila přede mnou utajit něco důležitého nebo nějaký problém, stejně to nefungovalo.

Vyšly jsme zase ven do mrazivého počasí a Lissa mě vedla. Prokličkovaly jsme kolem administrativních budov a vydaly se směrem k dalším na vzdáleném konci dvorních pozemků.
"Královna bydlí v tom prvním domě," vysvětlila mi Lissa. "Není to přímo palác, ale blíží se mu to nejvíc. Když byl dvůr ještě v Evropě, královští Morojové žili na hradech."
Ušklíbla jsem se. "Děláš, jako by to bylo bůhvíco úžasnýho."
"Kamenné zdi? Věže? Snad i ty musíš uznat, že to zní skvěle."
"Jo, ale vsadím se, že připojení na internet stálo za velký kulový."
Lissa s úsměvem zavrtěla hlavou, moji poznámku neuznala za hodnou odpovědi. Procházely jsme kolem dalších staveb, které měly stejně zdobené kamenné zdi, ale byly vyšší a mnohem víc připomínaly normální domy s byty. To mi ostatně potvrdila.
"Tohle jsou městské domy, kde bydlí ti, co se tu zdržují delší dobu."
Prohlížela jsem si je a uvažovala, jak to asi vypadá uvnitř. Pak mě napadlo něco, co mě nadchlo. "Myslíš, že tady budeme bydlet?"
Ta myšlenka ji zaskočila, ale brzy ji nadchla stejně jako mě. Taky se těšila, že budeme mít byt, který si budeme moct zařídit po svém a přicházet a odcházet, jak se nám bude chtít. Líbilo by se mi, kdyby s námi bydlel i Dimitrij. Tady u dvora by ji nemusel hlídat čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. V tom případě nebudu muset ani já. Dovolí mi vůbec s ní bydlet? Anebo to bude další možnost, jak mi ukázat, že nejsem žádaná?
"To doufám," přisvědčila a moje obavy nebrala na vědomí. "V horním patře s výhledem."
Přinutila jsem se k dalšímu úsměvu. "A s bazénem."
"Jak můžeš v téhle zimě myslet na bazén?"
"Hele, když už tady fantazírujeme, tak pořádně. Vsadím se, že Taťána má bazén. Určitě se u něj válí v plavkách a sexy chlápci ji natírají opalovacím krémem."
Čekala jsem, že zase obrátí oči v sloup, ale jen se zazubila a vedla mě do budovy hned u městských domů. "Zvláštní, že ses o tom zmínila."
"O čem?" vyjekla jsem. Vypadalo to, že její tajemství už už vypluje na povrch. Byla jsem jen kousíček od toho, abych jí ho vytáhla z hlavy. A udělala bych to, kdyby mě tak neohromilo naše okolí. Byl to útok na smysly: příjemná hudba, fontánky, rostliny, lidi v bílých županech, všechno lesklé a stříbrné…
Byly to luxusní lázně ukryté ve staré kamenné budově u dvora. Kdo by to řekl? U vchodu se nacházela recepce s dlouhým žulovým pultem, takže jsme měly jen částečný výhled dovnitř. Ale to, co jsem viděla, bylo úžasné. Podél zdi seděly ženy na pedikúře a manikúře. Ženy i muži si tu nechávali stříhat a barvit vlasy. Šipky v labyrintu chodeb směrovaly lidi do salónu, na masáže, do sauny, na kosmetiku a tak různě.
Lissa se na mě usmála. "Co ty na to?"
"Já na to, že Adrian měl pravdu, když říkal, že u dvora je plno různých tajemství." Povzdechla jsem. "A nerada přiznávám, že má pravdu."
"Bylas na dně z toho terénního cvičení a… všech dalších věcí." Nemusela se ani zmiňovat o Masonově smrti a boji se Strigoji. Vyčetla jsem to z její mysli. "Tak mě napadlo, že bys potřebovala relax. Zatímco jsi byla u královny, zjistila jsem, jak tady mají volno, a slíbili mi, že nás někam vmáčknou."
Lissa přešla k recepční a řekla jí, kdo jsme. Ta paní ihned poznala naše jména, ale trochu se zarazila, že by měla pustit dovnitř dhampýrku. Mně to však bylo jedno. Byla jsem příliš ohromená tím, co jsem tu viděla a slyšela. Ve srovnání s drsným, praktickým životním stylem, jaký jsem vedla, byl pro mě tenhle luxus až příliš.
Lissa nás přihlásila a otočila se ke mně s dychtivým a nadšeným výrazem. "Zapsala jsem nás na masáž…"
"Nehty," skočila jsem jí do řeči.
"Co?"
"Chci si nechat udělat nehty. Můžu jít na manikúru?"
To byla ta nejexotičtější a naprosto nejneužitečnější věc, jakou jsem si dovedla představit. No, pro obyčejné ženy to asi nebude tak neužitečné. Ale pro mě? Neustále mám ruce samý puchýř, škrábanec a špínu a ani počasí jim nijak neprospívá. Ano. K ničemu. Už celé věky jsem si nenalakovala nehty. Neměla jsem důvod. Novicka jako já si nemůže dovolit takový luxus. A proto jsem tak zoufale zatoužila po krásných nehtech. Pohled na dokonale nalíčenou Lissu ve mně probudil touhu po tom, abych se taky zkrášlila. Vím, že tohle nikdy nebude běžnou součástí mého života, ale když už jsem na místě, jako je tohle, pak chci nehty.
Lissa na okamžik zaváhala. Nejspíš měla velké plány ohledně té masáže. Ale nechtěla mi to odepřít, a tak znovu promluvila s recepční. Ta vypadala, že musí hodně šachovat s harmonogramem, ale nakonec prohlásila, že to půjde.
"Samozřejmě, princezno." Šťastně se usmívala, zasažená Lissiným přirozeným charismatem. V polovině případů Lissa ani nepotřebovala éter, aby přiměla lidi k pomoci.
"Nechci vám dělat potíže," řekla Lissa.
"Ne, ne. To rozhodně neděláte!"
Za chvíli už jsme seděly u dvou sousedních stolečků a Morojky nám namáčely ruce v horké vodě. Potom nám je začaly drhnout podivnou směsí cukru a mořských řas.
"Proč chceš zrovna manikúru?" chtěla vědět Lissa. Vysvětlila jsem jí, že nemám čas se ani namalovat a že dávám svým rukám tak zabrat, že je takováhle péče pak nepraktická. Zatvářila se zamyšleně. "To mě nikdy nenapadlo. Prostě jsem si myslela, že na to nejsi. Nebo že to nepotřebuješ, že to patří k tvojí image."
"To je fuk," odmávla jsem to. "To tebe kluci zbožňujou."
"Kvůli mýmu jménu. Zato tebe kluci - jako například jeden, co ho známe - uhánějí. A dělají to z jiných důvodů."
Ježíši, musela bych se hodně zamyslet, abych se dovtípila, o kom to mluví. "Jo, ale ty jiný důvody nejsou moc ušlechtilý."
Pokrčila rameny. "Na tom nesejde. Nepotřebuješ make-up, aby nad tebou slintali."
Vzápětí jsem zažila tu nejpodivnější věc, jakou jsem díky poutu mohla prožít. Uviděla jsem se jejíma očima. Bylo to jako dívat se do zrcadla, až na to, že Lissa teď měla výhled na můj profil. Ale když se na mě dívala, byla opravdu přesvědčená, že jsem krásná. Mám lehce tmavší pleť a tmavohnědé vlasy, což jí připadá exotické. Ve srovnání se mnou si Lissa připadala jako vychrtlá bledule. To bylo absurdní, vzhledem k tomu, jak často působím zanedbaně vedle její oslňující krásy. Její závist ale nebyla zlá, to neměla v povaze. Byl to spíš obdiv a touha po vzhledu, jaký sama nikdy mít nebude.
Chtěla jsem ji utěšit, ale měla jsem dojem, že by nebylo dobré, aby se dověděla, že vím o její nejistotě. Navíc mi myšlenky přerušila manikérka, když se zeptala, jakou barvu laku chci. Vybrala jsem si zlatý se třpytkami. Možná trochu křiklavý, ale líbil se mi. Beztak nevydrží dlouho. Lissa si vybrala světle růžový, což byla barva stejně rafinovaná a elegantní jako ona sama. Lissa měla nehty nalakované mnohem dřív než já, protože moje manikérka strávila dlouhou dobu zjemňováním mých rukou a pilováním nehtů. Lissa tedy byla hotová dávno přede mnou.
Když jsme měly obě úchvatné ruce, hrdě jsme si je ukázaly. "Vypadáš nádherně, zlato," prohlásila uznale.
Se smíchem jsme se vydaly na masáže. Lissa nás původně objednala na kompletní masáž, ale musely jsme ji zkrátit o čas, který nám zabrala manikúra. Takže jsme se místo masáže celého těla vrhly na masáž nohou, což bylo nakonec dobře, protože s čerstvě nalakovanými nehty bychom se stejně nemohly převléct do županů. Jediné, co jsme musely udělat, bylo vyzout si boty a vyhrnout kalhoty. Hověla jsem si v křesle a nohy jsem měla ponořené v horké bublinkové vodě. Do lázně přidali cosi, co vonělo jako fialky, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti. Byla jsem příliš ohromená svýma rukama. Byly dokonalé. Manikérka mi zjemnila a zvlhčila kůži, takže jsem měla ruce hebké jako z hedvábí a nehty se mi změnily v zářivé zlaté oválky.
"Rose," uslyšela jsem Lissu.
"Hmm?" Přes zlatý lak mi manikérka dokonce dala ještě vrstvu bezbarvého. Uvažovala jsem, jestli mi tak ty úchvatné nehty vydrží déle.
"Rose."
Vycítila jsem, že Lissa vyžaduje mou úplnou pozornost, a tak jsem odtrhla pohled od svých omračujících rukou. Smála se od ucha k uchu. Už zase v ní vřelo to nadšení a tajemství, které mi odmítala cestou sem prozradit.
"Co je?" zeptala jsem se.
Kývla hlavou směrem dolů. "Rose, tohle je Ambrose."
Nepřítomně jsem pohlédla na maséra, který se mi krčil u nohou. "Ahoj, Ambrosi, jak…" Zmlkla jsem, aby ze mě nevypadlo něco jako ty blaho nebo a sakra.
Kluk, který mi masíroval chodidla, nemohl být o moc starší než já. Měl kudrnaté černé vlasy a svaly snad všude. To jsem věděla jistě, protože neměl tričko, takže jsme měly dobrý výhled na jeho svalnaté tělo s mohutnými bicepsy. Tmavě zlatého odstínu pleti mohl dosáhnout jen dlouhým pobytem na slunci, což naznačovalo, že je člověk. Potvrzovaly to i kousance na jeho krku. Pěkný dárce. Mocpěkný.
Byl tak atraktivní, že to bylo až neskutečné. Dimitrij je taky nádherný, ale má své drobné vady na kráse, což ho činí ještě nádhernějším. Ambrose byl až příliš dokonalý, jako umělecký kousek. Rozhodně jsem se na něj nechtěla vrhnout, ale pohled na něj byl příjemný.
Lissa, která se pořád strachovala o můj milostný život, se zjevně domnívala, že tohle je přesně to, co potřebuju. Ji masírovala žena.
"Moc rád tě poznávám, Rose," řekl Ambrose. Měl melodický hlas.
"Nápodobně," opáčila jsem sebevědomě. Vytáhl mi nohy z vody a začal je otírat ručníkem. Se svýma nohama jsem byla spokojená. Nebyly moc velké ani tak zničené jako ruce, protože jsem je tolik neodhalovala. Jen jsem litovala, že nemám nalakované nehty i na nohou, když se jich teď tenhle model bude dotýkat.
Lissa byla vnímavá, a tak ihned zaznamenala, jak jsem znervózněla. Tak tak se bránila smíchu. V hlavě jsem slyšela její myšlenky: Hezký, co? Zpražila jsem ji pohledem a odmítala vyslovit svoje myšlenky nahlas. Je to osobní masér Táťány. Teď jsi vlastně skoro jako královna.Hlasitě jsem povzdechla, aby si uvědomila, že není tak zábavná, jak si myslí. A když říkám osobní, myslím tím velice osobní.
Překvapeně jsem nadskočila, až jsem nechtěně vykopla jednou nohou. Ambrose mi naštěstí nohu zachytil dřív, než jsem ho stačila kopnout do jeho krásného ksichtíku. Sice nedokážu komunikovat telepaticky, ale z mého výrazu musela Lissa poznat, co si myslím. To nemůžeš myslet vážně, protože jestli jo, pak jsi v pořádným maléru.
Usmála se ještě víc. Myslela jsem, že se ti bude líbit, když tě bude rozmazlovat královnin tajný milenec.
Rozmazlovat zrovna nebylo to slovo, které mi přišlo na mysl. Když jsem se dívala na mladého krásného Ambrose, nedovedla jsem si představit, že může spát s tou starou ježibabou. Samozřejmě to ale mohl být jen způsob, jakým se můj mozek vyrovnával s tím, že někdo, kdo se dotýkal jí, se teď dotýká mě. Fuj.
Ambrose při masáži zapředl rozhovor o tom, jak elegantní mám nohy. Neustále se při tom oslnivě usmíval a odhaloval bílé zuby, ale já mu odpovídala jen úsečně. Pořád jsem nedokázala překonat myšlenku na něj a Taťánu, jak jsou spolu.
Lissa tiše zaúpěla. Flirtuje s tebou, Rose! Co to děláš? Přece si umíš počínat líp. Dalo mi pořádnou fušku sehnat ti co nejvíc sexy kluka, a tohle z toho mám?
Tahle jednostranná konverzace už mi začínala lézt na nervy. Chtěla jsem jí říct, že jsem po ní nikdy nechtěla, aby mi toho kluka pronajala. Vlastně jsem si okamžitě představila, jak mě královna volá na další setkání, aby mě seřvala za to, že mám neexistující románek i s Ambrosem. Nebylo by to dokonalé?
Ambrose se dál usmíval a palci mi masíroval chodidlo. Bolelo to - ale tak příjemně. Nikdy jsem si neuvědomila, jak citlivé je to místo. "Tolik se starali, aby ti sehnali to správné černé a bílé oblečení, ale na tvoje nohy nikdo ani nepomyslel," zabručel. "Jak můžeš celý den stát a pořád být schopná provést kruhový kop a kočičí postoj, když máš špatné boty?"
Už jsem mu chtěla říct, že se opravdu nemusí obávat o moje nohy, když vtom mi došlo, jak je to zvláštní. "Kruhový kop" a "kočičí postoj" nejsou žádné tajné termíny strážců. Kdokoli si zadá do Googlu "bojová umění", může si o těchhle věcech přečíst. Přesto bych ale takové znalosti nečekala ani od Moroje, natožpak od dárce. Pozorně jsem si Ambrose prohlížela a sledovala, jak tmavýma očima vše bystře pozoruje. Vybavila jsem si jeho rychlý postřeh, když mi zachytil nohu, abych ho nekopla.
Čelist mi začala klesat, tak jsem radši urychleně zavřela pusu, abych nevypadala jako idiot.
"Ty jsi dhampýr," vydechla jsem.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home