VA (3) // 2.kapitola 2/2

15. june 2011 at 15:51 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Jakmile Stan skončil, podal desky zase Albertě. "Dobře," shrnula to. "Teď vás budu jednoho po druhém vyvolávat a oznámím vám, s kým jste v páru. Přijdete sem dolů a strážce Chase vám dá balíček obsahující informace o rozvrhu vašeho Moroje, o jeho minulosti a tak dále."
Všichni jsme napjatě sledovali, jak Alberta listuje svými papíry. Studenti si špitali. Eddie vedle mě těžce vydechl. "Ježišmarjá, doufám, že dostanu někoho dobrýho," zabrblal. "Nechci se šest týdnů prudit."
Stiskla jsem mu ruku, abych mu dodala jistoty. "Určitě," šeptla jsem. "Teda že určitě dostaneš někoho dobrýho, ne že se budeš prudit."

"Ryan Aylesworth," oznámila hlasitě Alberta. Eddie sebou trhl a já okamžitě pochopila proč. Dřív býval vždycky první na seznamu Mason Ashford. Ale už nikdy nebude. "Jste přidělen ke Camille Contové."
"Sakra," ulevil si tiše kdosi za námi, kdo patrně doufal, že Camille urve pro sebe.
Ryan byl jedním z těch frajírků v první řadě. Široce se usmíval, když si kráčel pro svůj balíček. Rodina Contů patří mezi královskými k velice respektovaným. Proslýchalo se, že jeden z jejích členů byl kandidátem na trůn, než královna nakonec jmenovala svého následovníka. Camille je navíc pěkná. Pro žádného kluka by nebylo nic těžkého sledovat ji na každém kroku. Ryan si pyšně vykračoval a tvářil se, že je sám se sebou nadmíru spokojen.
"Dean Barnes," hlásila dalšího. "Máte Jesse Zeklose."
"Uff," oddechli jsme si s Eddiem zároveň. Kdyby k Jesseovi přidělili mě, potřeboval by ještě někoho dalšího, kdo by ho chránil. Přede mnou.
Alberta dál četla jména a já si všimla, že se Eddie potí. "Prosím, prosím, někoho dobrýho," mumlal si.
"Dostaneš," ujišťovala jsem ho.
"Edison Castile," oznámila Alberta. Zalapal po dechu. "Vasilisa Dragomirová."
Eddie i já jsme na okamžik strnuli. Pak ale musel vstát a sejít dolů. Ještě se po mně ohlédl a jeho pohled prozrazoval paniku. Jako by říkal: Nevěděl jsem to!
To jsme byli dva. Svět se kolem mě zpomalil a rozostřil. Alberta dál četla jména, ale já ji neposlouchala. Co se to děje? Někdo se určitě spletl. Lissa přece měla být přidělena ke mně. Musela. Vždyť po maturitě budu její strážkyní. Tohle nedávalo smysl. S divoce bušícím srdcem jsem sledovala, jak Eddie kráčí ke strážci Chaseovi a bere si od něj balíček a cvičný kůl. Ihned nakoukl do papírů, aby zkontroloval to jméno. Určitě si pořád myslel, že to je nějaký omyl. Když na mě pak pohlédl, jeho výraz prozrazoval, že v seznamu skutečně našel Lissino jméno.
Zhluboka jsem se nadechla. Dobře. Zatím není třeba panikařit. Někdo prostě udělal úřednickou chybu, což se jistě dá napravit. A měli by to napravit brzy. Až přijde řada na mě a Lissino jméno přečtou znovu, dojde jim, že jednu Morojku přidělili hned dvěma strážcům. Napraví to a Eddiemu dají někoho jiného. Koneckonců tady ve škole je spousta Morojů. Mnohem víc než dhampýrů.
"Rosemarie Hathawayová." Napnula jsem se. "Christian Ozera."
Jenom jsem zírala na Albertu, neschopná jakékoli reakce. Ne. Tohle přece neřekla, pomyslela jsem si. Několik lidí si všimlo, že nejdu dolů, a zadívali se na mě. Ale já byla ohromená. Tohle není možné. Přelud Masona, který jsem v noci viděla, se mi zdál skutečnější než tohle. Po chvilce si i Alberta všimla, že se nemám k nástupu. Mrzutě zvedla oči od papírů a hledala mě v davu.
"Rose Hathawayová?"
Někdo do mě šťouchl loktem, jako bych nepoznávala vlastní jméno. Polkla jsem, vstala a jako robot vykročila dolů z tribuny. Tohle je nedorozumění. Musí to být omyl. Zamířila jsem ke strážci Chaseovi a připadala si jako loutka, kterou někdo ovládá. Podal mi balíček a cvičný kůl, kterým jsem měla "zabít" dospělé strážce. Pak jsem rychle uhnula, abych uvolnila místo dalšímu studentovi.
Nevěřícně jsem si třikrát za sebou přečetla nápis na balíčku. Christian Ozera. Otevřela jsem to a přede mnou se objevil celý jeho život. Aktuální fotka. Jeho rozvrh hodin. Jeho rodokmen. Jeho životopis. Ten dokonce zacházel i do podrobností tragického příběhu jeho rodičů. Stálo tam, jak se rozhodli stát se Strigoji a jak zavraždili několik lidí, než byli konečně dopadeni a zabiti.
Měli jsme instrukce přečíst si tyhle materiály, sbalit si bágl a u oběda se sejít se svým Morojem. Padala další jména a většina mých spolužáků se pohybovala po tělocvičně, kde se bavili s kamarády a ukazovali si svoje balíčky. Postávala jsem u jedné skupinky a diskrétně vyčkávala, až se mi naskytne příležitost promluvit si s Albertou a Dimitrijem. Bylo jen důkazem mé nově nabyté trpělivosti, že jsem za nimi nenapochodovala hned a nedožadovala se odpovědí na svoje otázky. Věřte mi, že jsem chtěla. Namísto toho jsem ale čekala, až projdou celý seznam, a připadalo mi, že to trvá věčnost. Jak dlouho může trvat přečíst ještě pár jmen?
Když byl konečně poslední novic přidělen k Morojovi, Stan se nás pokusil překřičet, abychom přistoupili k dalšímu bodu, a snažil se nás nahnat dohromady. Davem jsem si prorazila cestu k Dimitrijovi a Albertě, kteří naštěstí stáli u sebe. Zrovna probírali nějakou administrativní záležitost a zprvu si mě vůbec nevšimli.
Když se na mě podívali, zvedla jsem svůj balíček a ukázala na něj. "Co to je?"
Alberta se zatvářila zmateně. Dimitrijův výraz napovídal, že něco takového čekal. "To je vaše přidělení, slečno Hathawayová," odvětila Alberta.
"Ne," procedila jsem skrz zuby. "To není. Tohle je přidělení někoho jinýho."
"Přidělení v terénní praxi není volitelné," oznámila mi neochvějně. "Stejně jako si nemůžete zvolit přidělení ve skutečném světě. Nemůžete si vybírat podle momentálních vrtochů a nálady, koho budete chránit. Takhle to nechodí ani tady, ani po maturitě."
"Ale po maturitě budu Lissina strážkyně!" vykřikla jsem. "Všichni to vědí. I na tuhle praxi jsem měla mít ji."
"Vím, že je obecně přijímáno, že po maturitě budete spolu, ale nevybavuju si žádné pravidlo, které by určovalo, že by tomu tak mělo být i teď při školním tréninku. Každý musí brát toho, kdo je mu přidělen."
"Christiana?" Hodila jsem svůj balíček na zem. "Zbláznili jste se, když myslíte, že budu chránit zrovna jeho?"
"Rose!" okřikl mě Dimitrij, který se konečně zapojil do hovoru. Promluvil tak tvrdě a ostře, že jsem sebou trhla a na vteřinu úplně zapomněla, co to tady řeším. "To přeháníš. Takhle se svými instruktory nemluv."
Nesnáším, když mě někdo napomíná. A obzvlášť on. A obzvlášť, když má pravdu. Jenže jsem si nedokázala pomoct. Zuřila jsem a k tomu jsem ještě byla rozmrzelá, protože jsem se moc nevyspala. Nervy jsem měla napjaté a každá malichernost mi připadala k nepřežití. A něco tak důležitého jako tohle? To se už vůbec nedalo přežít.
"Omlouvám se," vypravila jsem ze sebe váhavě. "Ale je to blbost. Skoro stejná blbost jako nevzít nás na soud s Viktorem Daškovem."
Alberta udiveně zamrkala. "Jak jste se dozvěděla…? To je vlastně jedno. O tom si popovídáme jindy. Teď máte svoje přidělení, tak do toho."
Najednou se vedle mě ozval Eddie, jemuž z hlasu zaznívaly obavy. Ztratil se mi už před hodnou chvílí. "Podívejte… Mně to nevadí… Můžeme si to prohodit…"
Alberta odtrhla svůj kamenný pohled ode mě a upřela ho na něj. "Ne. Vasilisa Dragomirová byla přidělena vám." Znovu se na mě podívala. "A Christian Ozera vám. Konec debaty."
"To je blbost!" řekla jsem znova Dimitrijovi. "Proč bych měla marnit čas s Christianem? Po matuře stejně budu s Lissou. Jestli chceš, abych byla schopná odvést dobrou práci, měl bys mě nechat trénovat s ní."
"S ní budeš odvádět dobrou práci," prohlásil Dimitrij. "Protože ji znáš. A máte spolu pouto. Ale jednou klidně můžeš skončit s jiným Morojem. Musíš se naučit střežit někoho, s kým nemáš absolutně žádné zkušenosti."
"S Christianem mám zkušenosti," zavrčela jsem. "To je ten problém. Nenávidím ho." Dobře, to bylo dost přehnané tvrzení. Christian mi sice lezl na nervy, ale nemohla bych říct, že ho nenávidím. Jak už jsem se zmínila dřív, když jsme spolu bojovali proti Strigojům, hodně věcí to změnilo. Opět mi připadalo, že moje nevyspání a tím pádem i neschopnost logicky uvažovat způsobují, že všechno zveličuju.
"Tím líp," poznamenala Alberta. "Ne každý, koho budete chránit, bude váš přítel. Ne každý se vám bude zamlouvat. To se musíte naučit."
"Já se musím naučit bojovat se Strigoji," namítla jsem. "Učím se to ve škole." Upřela jsem na ně pronikavý pohled, připravená vytáhnout eso z rukávu. "A dělala jsem to i doopravdy."
"Tahle práce vyžaduje víc než jen zvládnout techniku, slečno Hathawayová. Jedná se o mnohem víc než jen o to, co se vyučuje na hodinách. My vás učíme, jak si poradit se Strigoji. Jak si poradit s Moroji, to se už musíte naučit sami. A konkrétně vy byste se měla naučit vycházet s někým, s kým nejste dlouholetí kamarádi."
"A taky se musíš naučit pracovat s někým, u koho okamžitě nevycítíš, když je v ohrožení," přisadil si Dimitrij.
"Správně," souhlasila Alberta. "To je handicap. Pokud chcete být dobrou strážkyní - nebo dokonce vynikající strážkyní -, musíte se podřídit tomu, co jsme řekli."
Otevřela jsem pusu, abych se začala dohadovat, že kdybych chránila někoho, kdo je mi blízký, naučila bych se to rychleji a byla bych lepší strážkyní i pro jiné Moroje, ale Dimitrij mě utnul.
"Když budeš pracovat s jiným Morojem, pomůže ti to udržet Lissu naživu," řekl.
To mě sestřelilo. Já byla rozhodně tím jediným, co jí může zachránit život, a on to moc dobře věděl.
"Jak to myslíš?" dotázala jsem se.
"Lissa má taky handicap - tebe. Kdyby nikdy neměla možnost poznat, jaké to je, když ji chrání někdo bez psychického pouta, mohla by se v případě útoku ocitnout v mnohem větším nebezpečí. Střežit někoho znamená vztah dvou lidí. Tohle přidělení prospěje tobě i jí."
Mlčela jsem a uvažovala o jeho slovech. Téměř to dávalo smysl.
"A navíc," dodala ještě Alberta, "tohle je jediné přidělení, kterého se vám dostane. Jestli ho nepřijmete, nebudete se terénní praxe účastnit vůbec."
Cože? Zešílela? To není jako jedna vynechaná hodina. Když nezvládnu terénní praxi, neodmaturuju. Už už jsem chtěla vybuchnout nad tou nespravedlností, ale Dimitrij mě zarazil, aniž by řekl jediné slovo. Upřený klidný pohled jeho tmavých očí mě držel zpátky a povzbuzoval mě, abych vše způsobně přijala - nebo aspoň jak to zvládnu.
Neochotně jsem zvedla balíček. "Fajn," shrnula jsem to chladným hlasem. "Udělám to. Ale chci, abyste věděli, že to dělám proti svý vůli."
"To už jsme dávno pochopili, slečno Hathawayová," poznamenala Alberta suše.
"Stejně si ale myslím, že je to hroznej nápad, a vy si to nakonec budete myslet taky."
Otočila jsem se a ráznou chůzí si to namířila přes celou tělocvičnu dřív, než kdokoli z nich stačil zareagovat. Uvědomila jsem si, že jsem mluvila jako protivný spratek. Ale kdyby oni museli přetrpět sexuální život své nejlepší kamarádky, viděli ducha a pak se ani nevyspali, taky by byli protivní. Takže mě čeká šest týdnů s Christianem Ozerou. Je sarkastický, těžko s ním vycházím a ze všeho si dělá srandu.
Vlastně je hodně jako já.
To bude dlouhých šest týdnů.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home