Va (3) // 20.kapitola 1/2

17. june 2011 at 16:56 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
"Promluvme si o vaší matce."
Povzdechla jsem. "Co s ní?"
Bylo to moje první sezení s psycholožkou a zatím to na mě valný dojem neudělalo. Nejspíš bych jí měla hned říct o tom, že jsem včera večer zase viděla Masona. Ale nestála jsem o to, aby měli zaměstnanci školy další důvod myslet si, že přicházím o rozum - i když o něj přicházím.

Ale to vlastně nevím jistě. Adrianova analýza mojí aury a Annin životní příběh potvrzovaly, že jsem na nejlepší cestě do cvokhausu. Ale já si nepřipadám šílená. Vědí blázni, že jsou blázni? Adrian říkal, že ne. A vůbec blázen je divný termín. O psychologii jsem se toho naučila dost na to, abych věděla, že je to velice široký pojem. Většina duševních chorob je nesmírně specifická a každá nemoc má jiné projevy - úzkost, deprese, střídání nálad a tak dále. Nevím, kam do tohohle hodnocení zapadám, pokud vůbec někam.
"Jaké z ní máte pocity?" pokračovala psycholožka. "Ze své matky."
"Že je výborná strážkyně, ale matka nic moc."
Psycholožka jménem Deirdre si něco poznamenala do zápisníčku. Byla to blonďatá štíhlá Morojka v modrých kašmírových šatech. Nevypadala o moc starší než já, ale certifikáty na jejím stole prozrazovaly, že absolvovala vše potřebné pro vykonávání psychoterapie. Její kancelář se nacházela v administrativní budově, stejně jako ředitelna a ostatní kanceláře Akademie. Tak trochu jsem doufala v pohovku, na kterou bych se natáhla jako všichni pacienti ve filmech. Ale musela jsem se spokojit jen s křeslem. No aspoň že bylo pohodlné. Stěny zdobily obrázky s přírodními motivy, byli na nich motýli a narcisy. To zřejmě má být uklidňující.
"Nechcete zapracovat na tom 'nic moc'?" zeptala se Deirdre.
"Už je to lepší. Ještě před měsícem bych řekla, že je příšerná. Co to má společnýho s Masonem?"
"Chcete si povídat o Masonovi?"
Zaznamenala jsem, že psycholožka má ve zvyku odpovědět mi na otázku otázkou.
"Nevím," přiznala jsem. "Ale kvůli tomu jsem asi tady."
"Jaké z něj máte pocity? A jaké z jeho smrti?"
"Je mi smutno. Jak jinak bych se asi měla cítit?"
"Hněváte se?"
Pomyslela jsem na Strigoje, jejich lačné pohledy a postoj ke smrti, jako by o nic nešlo. "Jo, trochu."
"Cítíte se provinile?"
"Jasně, samozřejmě."
"Proč samozřejmě?"
"Protože to byla moje chyba, že se tam vůbec dostal. Naštvala jsem ho a on mi pak chtěl něco dokázat. Řekla jsem mu, kde jsou Strigojové, i když jsem to nikomu říkat neměla. Kdyby o nich nevěděl, nejel by tam. A dneska by ještě byl naživu."
"Nemyslíte, že byl zodpovědný za svoje činy? Že se k tomu rozhodl sám?"
"No… jo. To asi jo. Já ho k tomu nenutila."
"Existuje ještě jiný důvod, proč byste se měla cítit provinile?"
Odvrátila jsem zrak od psycholožky a zadívala se na obrázek berušky. "Měl mě rád - jako holku. Tak nějak jsme spolu chodili, ale já do toho nedokázala jít naplno. To ho trápilo."
"Proč jste do toho nedokázala jít naplno?"
"Nevím," odpověděla jsem. Před očima mi znovu vyvstal obraz mrtvého Masona na podlaze. Rychle jsem tu vzpomínku odehnala. Před Deirdre jsem rozhodně nemínila brečet. "To je právě to. Měla jsem do toho jít. Byl milej, hezkej, zábavnej. Byli jsme skvělí kámoši…, ale prostě mi to nepřipadalo správný. Dokonce i líbání nebo něco jinýho… Nakonec jsem to zkrátka nedokázala."
"Myslíte, že máte problém s intimním kontaktem?"
"Cože…? Ne! Jistěže ne."
"Už jste s někým měla pohlavní styk?"
"Ne. Naznačujete, že jsem měla mít?"
"A vy si myslíte, že jste měla mít?"
Zatraceně. Už jsem myslela, že jsem ji dostala. S jistotou jsem věděla, že na tohle žádnou další otázku mít nebude. "Mason nebyl ten pravý."
"Je tu někdo jiný? Někdo, o kom myslíte, že by mohl být ten pravý?"
Zaváhala jsem. Nějak jsem se začínala ztrácet v tom, jak tohle souvisí s tím, že vidím duchy. Podle papírů, které jsem podepsala, je důvěrné vše, co si řekneme v téhle místnosti. Nesmí to nikomu povědět, leda bych byla nebezpečná sama sobě nebo dělala něco nezákonného. Nebyla jsem si jistá, jak do tohohle zapadne můj vztah se starším mužem.
"Jo…, ale nemůžu vám říct, kdo to je."
"Jak dlouho se znáte?"
"Skoro půl roku."
"Jste si blízcí?"
"Jo, jasně. Ale nejsme…" Jak by se tohle dalo popsat? "Vlastně mezi námi nic není. On je tak trochu… nedosažitelný." O tom si může myslet, co chce, klidně třeba, že se zajímám o kluka, který chodí s jinou.
"To kvůli němu jste se nedokázala sblížit s Masonem?"
"Ano."
"A on vám brání, abyste chodila s někým jiným?"
"On… to nedělá schválně."
"Ale dokud se zajímáte o něj, nemáte zájem o nikoho jiného, že?"
"Přesně tak. Ale to je jedno. Nejspíš bych neměla chodit vůbec s nikým."
"Proč ne?"
"Protože na to nemám čas. Cvičím se na strážkyni. Veškerou svou pozornost budu muset věnovat Lisse."
"A vy myslíte, že nezvládnete tohle a zároveň s někým mít vztah?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne. Musím být odhodlaná položit za ni svůj život. Nemůžu se nechat rozptylovat někým jiným. Mezi strážci máme tohle pravidlo: 'Oni mají přednost.' Vy. Morojové."
"Takže se domníváte, že Lissiny potřeby mají vždy přednost před těmi vašimi?"
"Samozřejmě." Zamračila jsem se. "Co jinýho? Budu její strážkyní."
"Jaké z toho máte pocity? Že se kvůli ní vzdáte toho, co byste chtěla?"
"Ona je moje nejlepší kámoška. A je poslední svýho rodu."
"Na to jsem se neptala."
"Jo, ale…" zarazila jsem se. "Jé, vy jste mi nepoložila otázku."
"Myslíte, že stále pokládám otázky?"
"Zapomeňte na to. Podívejte, Lissu mám moc ráda. Jsem šťastná, že ji budu celý život chránit. Tečka. Navíc vy jako Morojka chcete říct mně - dhampýrce, že bych neměla upřednostňovat Moroje? Víte přece, jak tenhle systém funguje."
"To ano," řekla. "Ale nejsem tady, abych rozebírala systém. Jsem tady, abych vám pomohla cítit se lépe."
"Ale vypadá to, že jedno bez druhýho asi nepůjde."
Deirdre se nejistě usmála a pak pohlédla na hodiny. "Dneska už náš čas vypršel. O tomhle si popovídáme příště."
Překřížila jsem si ruce přes prsa. "Myslela jsem, že mi dáte nějakou úchvatnou radu, nebo mi řeknete, co mám dělat. Ale vy chcete, abych pořád něco povídala."
Tiše se zasmála. "Terapie není o tom, co si já myslím, že byste měla dělat."
"Tak k čemu vůbec je?"
"K tomu, že ne vždycky člověk ví, co si myslí a cítí. Když vás někdo vede, je jednodušší si to v hlavě srovnat. Často se stává, že pak zjistíte, že už vlastně víte, co dělat. Můžu vám pomoct tím, že budu klást otázky a odvážím se zajít tam, kam byste se sama neodvážila."
"No, v těch otázkách jste vážně dobrá," poznamenala jsem suše.
"Nemám sice žádné 'úchvatné rady', ale můžu vám navrhnout pár věcí, o kterých byste měla popřemýšlet do našeho dalšího setkání." Zadívala se do svého notýsku a zamyšleně na něj poklepala propiskou. "Nejdřív bych chtěla, abyste se znovu zamyslela nad tím, co jsem se vás vyptávala o Lisse. Srovnejte si v hlavě, jaké pocity skutečně máte z toho, že jí zasvětíte celý svůj život."
"To už jsem vám řekla."
"Já vím. Ale popřemýšlejte o tom víc. Když pak bude vaše odpověď stejná, tak dobře. A potom chci, abyste se zamyslela ještě nad něčím. Nemůže vás náhodou ten nedosažitelný muž tolik přitahovat právě proto, že je nedosažitelný?"
"To je šílený. Nedává to smysl."
"Opravdu? Vždyť jste mi řekla, že nikdy nemůžete s nikým mít vztah. Není tedy možné, že touhou po muži, jehož nemůžete mít, se podvědomě vyrovnáváte s tím, že vlastně nemůžete být s nikým? Pokud není možné, abyste ho dostala, pak se vaše city nikdy nedostanou do rozporu s Lissinými potřebami. Nikdy se nebudete muset rozhodovat."
"To je dost matoucí," zavrčela jsem.
"To většinou bývá. Proto jsem tady."
"A co to má společnýho s Masonem?"
"Má to něco společného s vámi, Rose. Vy jste důležitá."
Z psychoterapie jsem odešla s pocitem, že se mi roztéká mozek. Taky jsem si tam připadala jako u výslechu. Kdyby bývala vyslýchala Viktora Deirdre, odbyl by se celý soudní proces v polovičním čase.
A taky si myslím, že Deirdre se vydala úplně špatným směrem. Samozřejmě Lissu neodmítám. A myšlenka, že jsem se zamilovala do Dimitrije proto, že ho nemůžu mít, byla už tuplem směšná. Na nějaký střet zájmů během mého strážcování jsem pomyslela, až když se o tom zmínil on. Zamilovala jsem se do něj, protože…, no protože je to Dimitrij. Protože je milý, silný, zábavný, zapálený a nádherný. Protože mi rozumí.
Když jsem ale teď šla k veřejným budovám, ta otázka mi pořád vrtala hlavou. Možná jsem zpočátku nepomyslela na to, že by nás náš vztah odváděl od strážcovských povinností, ale od samého začátku jsem věděla, že jeho věk a práce jsou ohromné překážky. Opravdu to mohlo sehrát svou roli? Skutečně si někde v hloubi duše uvědomuju, že spolu nikdy nemůžeme nic mít, abych zůstala oddaná Lisse?
Ne, usnesla jsem se odhodlaně. Tohle je k smíchu. Deirdre je možná dobrá v pokládání otázek, ale zjevně pokládá ty nesprávné.
"Rose!"
Podívala jsem se doprava a spatřila Adriana, jak si to hasí přes trávník a nedbá na to, jak budou po procházce tou břečkou vypadat jeho módní boty.
"Tys na mě zavolal 'Rose'?" podivila jsem se. "Ne 'malá dhampýrko'? Nenapadlo by mě, že se něco takovýho vůbec může stát."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home