Va (3) // 20.kapitola 2/2

17. june 2011 at 16:56 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
"To se stává pořád," opáčil a srovnal se mnou krok.
Vešli jsme do budovy. Bylo zrovna vyučování, takže chodby byly prázdné.
"Kde je tvoje lepší polovička?" vyptával se.
"Christian?"
"Ne, Lissa. Víš přece, kde je, že jo?"

"Jasně. Vím to, protože je poslední hodina, takže je ve třídě jako všichni ostatní. Neustále zapomínáš na to, že pro všechny kromě tebe je tohle škola."
Zatvářil se zklamaně. "Našel jsem záznamy o dalších případech a rád bych to s ní probral. Další supernátlaky."
"No ne, tys dělal něco produktivního? To teda smekám."
"Že to říkáš zrovna ty," zabručel. "Hlavně když celej tvůj život spočívá v tom, že mlátíš lidi. Vy dhampýři jste necivilizovaní - ale právě proto vás tak milujeme."
"Rozhodně ale nejsme jediní, kdo tady poslední dobou někoho mlátí." Málem bych zapomněla na záhadu královské bojovné party. Jenže teď jsem měla tolik jiných věcí, s nimiž jsem si musela dělat starosti. Bylo to jako snažit se udržet vodu v dlaních. Možná trochu přestřelím, ale na tohle se ho musím zeptat. "Říká ti něco slovo Mână?"
Opřel se o zeď a vytáhl cigarety. "Jistě."
"Jsi v budově školy," varovala jsem ho.
"Co… Aha, jasně." S povzdechem vrátil krabičku cigaret zase do kapsy od kabátu. "Neučí se tady polovina studentů rumunsky? Znamená to ruka."
"Já se tady učím anglicky." Ruka. To nedává smysl.
"Proč se tak zajímáš o překlad?"
"Nevím. Asi jsem se spletla. Myslela jsem, že to má nějakou spojitost s tím, co tady provozuje ta partička královských."
Oči mu zablýskly poznáním. "Ó, Bože! To ne. Fakt to dělají i tady?"
"A co?"
"Ta Mână, ta Ruka. Je to pitomej tajnej spolek, co se občas objevuje na školách. Když jsem byl ještě v Alderu, setkal jsem se s nima. Většinou je to pár královských, co drží při sobě a pořádají tajná setkání, kde si povídají o tom, jak jsou o moc lepší než všichni ostatní."
"Tak to je ono," uznala jsem. Jednotlivé dílky do sebe zapadly. "To je ta Jesseova a Ralfova partička, kam se pokoušeli vtáhnout i Christiana. Tak tohle je Mână."
"Jeho?" zasmál se Adrian. "To teda museli být zoufalí - a nemyslím to nijak zle vůči Christianovi. Jen mi nepřijde jako týpek, co se zeplete do něčeho takovýho."
"Taky je dost drsně odmítl. Co je vlastně smyslem toho tajnýho spolku?"
Pokrčil rameny. "Totéž, co je smyslem jakýhokoli jinýho spolku. Je to způsob, jak si lidi můžou připadat sami se sebou spokojenější. Každý si rád připadá výjimečně. A k tomu vede snadná cesta - stát se členem elitního spolku."
"A tys v něm nikdy nebyl?"
"Neměl jsem potřebu. I bez toho vím, že jsem výjimečný."
"Jesse a Ralf to popsali tak, že královští by měli držet při sobě, protože teď vyvstává dost rozporů - ohledně bojování Morojů spolu se strážci a tak. Mluvili, jako by s tím něco zmohli."
"V jejich věku těžko," prohlásil Adrian. "Většinou se zmůžou jen na žvanění. Pro starší členy má někdy Mână svoje úkoly a taky pořádají tajný schůzky."
"Tak o tohle jde. To se tu jen poflakujou a kecají a poslouchají se navzájem?"
Zatvářil se zadumaně. "Ano, samozřejmě, že tohle je jejich hlavní činnost. Ale kdekoli vzniknou tyhle partičky, většinou mají v úmyslu tajně provést něco konkrétního. Každá banda je jiná a tahle má nejspíš nějakej plán." Plán. To se mi moc nezamlouvá. Obzvlášť s Jessem a Ralfem.
"Víš toho hodně na někoho, kdo nebyl členem."
"Můj táta byl. Nikdy o tom moc nemluvil - to kvůli zachování tajemství -, ale poskládal jsem si to dohromady a pak jsem o tom slyšel, když jsem byl na škole."
Opřela jsem se o zeď. Hodiny na druhém konci chodby oznamovaly, že vyučování bude za chvilku končit. "Neslyšels něco o tom, že by mlátili lidi? Vím nejmíň o čtyřech Morojích, co tady pěkně dostali na budku. A nechtějí o tom mluvit."
"Kdo? Nekrálovští?"
"Ne. Jiní královští."
"To je kravina. Smyslem toho spolku je, aby královská elita držela při sobě a aby se tak uchránili před změnou. Jedině, že by šli po královských, co je odmítnou nebo podporujou nekrálovský."
"Možná. Ale jeden z nich je Jesseův brácha a vypadá to, že Jesse je zakládajícím členem. To by se do toho pak musel nějak vložit. A navíc - když je Christian odmítl, nic mu neudělali."
Adrian široce rozhodil rukama. "Ani já nevím všechno. A jak už jsem řekl, takhle skupinka má nejspíš svou vlastní tajnou agendičku." Znechuceně povzdechl a zvědavě se na mě zadíval. "Proč tě to tak zajímá?"
"Protože to není správný. Ti lidi, co jsem je viděla, byli v hrozným stavu. Jestli se tu potlouká nějaká banda, co si vytipovává oběti, někdo by je měl zastavit."
Adrian si se smíchem pohrával s pramenem mých vlasů. "Nemůžeš zachránit každýho, ačkoli Bůh ví, že se o to snažíš."
"Chci se jenom zachovat správně." Vzpomněla jsem si na Dimitrijovu poznámku o westernech a neubránila se úsměvu. "Musím vnést spravedlnost tam, kde je jí třeba."
"Nejšílenější na tom je, malá dhampýrko, že to myslíš vážně. Poznám to podle tvý aury."
"Takže už není černá?"
"Ne… Nicméně je pořád tmavá. Už v sobě ale má trochu světla, takový zlatý paprsky. Jako sluneční světlo."
"Pak je možná tvoje teorie o tom, že ten humus chytám od Lissy, špatná." Ze všech sil jsem se snažila nemyslet na to, co jsem včera večer zjistila o Anně. Kdybych se o tom teď zmínila, znovu by to zvířilo moje obavy. Šílenství. Sebevražda.
"To se uvidí," poznamenal. "Kdys ji viděla naposled?"
Trochu jsem do něj šťouchla. "Vůbec o tom nemáš tušení, že ne? Celý sis to na fleku vymyslel."
Chytil mě za zápěstí a přitáhl si mě blíž. "Copak ty to neděláš taky?"
Přestože jsem nechtěla, usmála jsem se. Když jsem u něj byla takhle blízko, mohla jsem pořádně ocenit jeho krásné zelené oči. Přestože si z něj neustále utahuju, nemůžu popřít, že vypadá hodně dobře. Na zápěstí jsem cítila jeho horké prsty, a vůbec, v tom doteku bylo něco erotického. Vzpomněla jsem si na Deirdre a pokusila se přijít na to, jaké to ve mně vyvolává pocity. Bez ohledu na královnino varování je Adrian kluk, který je v podstatě dostupný. Přitahuje mě? Vzrušuje mě jeho dotek?
Odpověď zní ne. Ne stejně jako Dimitrij. Adrian je svým způsobem sexy, ale nešílím z něj tak jako z Dimitrije. Je to snad proto, že se Adrian chová, jako že je opravdu lehce dostupný? Neměla Deirdre pravdu, když říkala, že schválně vyhledávám vztahy, které pro mě nejsou možné?
"Víš," přerušil moje myšlenky. "Za jiných okolností by tohle bylo sexy. Jenže ty na mě koukáš, jako bych byl objekt tvýho vědeckýho zájmu."
Vlastně se docela trefil. "Proč jsi na mě nikdy nepoužil nátlak?" zeptala jsem se ho. "A nemyslím jenom k tomu, abys mi zabránil vrhat se do rvaček."
"Protože mě baví, jak jsi tvrdohlavá."
Napadlo mě něco nového. "Udělej to."
"Co mám udělat?"
"Použij na mě nátlak."
"Cože?" Byl to jeden z těch zřídkavých momentů, které Adriana šokovaly.
"Použij nátlak, abych tě chtěla políbit - teda pokud jsi nesložil slib, že mě nikdy nepolíbíš."
"To je pěkně ujetý. A když řeknu, že je něco ujetý, tak to už teda musí bejt."
"Prosím!"
Povzdechl a vzápětí na mě upřel pohled. Bylo to, jako bych se topila, topila v zelených mořích. Na světě neexistovalo nic než ty oči.
"Chci tě políbit, Rose," zašeptal. "A chci, abys chtěla políbit i ty mě."
Náhle mě přemohl. Každá součást jeho těla - rty, ruce, vůně - všechno mi najednou připadalo naprosto neodolatelné. Rozpaloval mě. Každou částečkou svého bytí jsem toužila po tom, aby mě políbil. Po ničem jsem v životě netoužila víc než po tomhle polibku. Zaklonila jsem hlavu a on se ke mně sklonil. Už jsem téměř ochutnala jeho rty.
"Chceš to?" ujistil se sametovým hlasem. "Chceš mě políbit?"
Jako nikdy. Okolí bylo náhle jako nezřetelné šmouhy. Jen jeho rty měly jasné kontury.
"Ano," odpověděla jsem. Přiblížil se ke mně ještě víc, jeho rty už se prakticky dotýkaly mých. Byli jsme tak blízko, tak strašně blízko, a najednou…
Přestal. "Hotovo," prohlásil a o krok ustoupil.
Okamžitě to přešlo. Ten zasněný obluzený stav byl pryč, stejně jako tělesná touha. Ale na něco jsem přišla. Pod nátlakem jsem rozhodně chtěla, aby mě políbil. Jenže ani pod nátlakem jsem neprožívala tu elektrizující, všepohlcující touhu jako s Dimitrijem. Ten pocit, že jsme téměř jedna bytost a poutají nás k sobě síly mnohem větší než ty naše. S Adrianem to bylo mechanické.
Deirdre se mýlila. Kdyby moje touha po Dimitrijovi byla jen nějakou podvědomou reakcí, pak by to bylo stejně povrchní jako vynucená touha po Adrianovi. Bylo to něco úplně jiného. K Dimitrijovi cítím lásku - není to jen důsledek toho, že si někdo pohrává s mou myslí.
"Hmm," zabručela jsem.
"Hmm?" houkl tázavě Adrian a pobaveně mě sledoval.
"Hmm,"
Další "hmm" neřekl ani jeden z nás. Na chodbě stál Christian, který nás pozoroval. Odskočila jsem od Adriana a v tentýž moment zazvonilo. Ze tříd se okamžitě vyhrnuli studenti a chodby se naplnily hlukem.
"Už se konečně můžu sejít s Lissou," prohlásil radostně Adrian.
"Rose, zajdeš se mnou na krev?" zeptal se Christian. Mluvil nevýrazným tónem a z jeho pohledu se nedalo nic vyčíst.
"Dneska tě nehlídám."
"No jo, ale chybí mi tvoje okouzlující společnost."
Rozloučila jsem se s Adrianem a začala se s Christianem prodírat přes jídelnu. "Co se děje?" houkla jsem.
"To mi řekni ty," odpověděl. "To tys vypadala, že si něco začneš s Adrianem."
"To byl jen experiment," vysvětlila jsem mu. "Součást mojí psychoterapie."
"Co to sakra máš za psychoterapii?"
Došli jsme do místnosti dárců. Přestože Christian odešel z vyučování o něco dřív, už před námi ve frontě stálo pár lidí.
"Proč se o to vůbec zajímáš?" dotázala jsem se. "Měl bys bejt šťastnej. Znamená to, že nejede po Lisse."
"Může klidně jet po vás obou."
"To jsi teď něco jako můj starší brácha?"
"Vytočenej - to jsem."
Podívala jsem se za něj a spatřila vcházet Jesse s Ralfem. "Teď si to nech pro sebe, jinak to uslyší naši bezva kámoši."
Jesse ale rozhodně nic neslyšel, neboť se zrovna hlasitě dohadoval s koordinátorkou, která měla na starosti chod téhle místnosti. "Nemám čas čekat," oznámil jí. "Už jsem měl být někde jinde."
Ukázala na nás a na ostatní ve frontě. "Tihle všichni jsou před vámi."
Jesse se jí zadíval do očí a usmál se. "Tentokrát můžete udělat výjimku."
"Jasně, on spěchá," dodal Ralf hlasem, jakým jsem ho nikdy dřív neslyšela promluvit. Byl uhlazenější, ne tak skřípavý jako obvykle. "Napište jeho jméno hned na začátek seznamu."
Morojka se zatvářila, jako by měla v úmyslu jim pěkně vynadat, ale pak se jí tváří mihl pobavený zasněný výraz. Pohlédla do svých desek a něco tam zapsala. Po několika vteřinách, kdy se dívala jinam, prudce zvedla hlavu a její pohled byl už zase pronikavý. Zamračila se.
"Co to dělám?"
"Zapisujete mě," odvětil Jesse a ukázal do desek. "Vidíte?"
Překvapeně pohlédla na papír. "Proč je vaše jméno první na seznamu? Copak jste nepřišel před chvilkou?"
"Byli jsme tu už dřív a zapsali se. Vy jste nám řekla, že je to v pořádku."
Znovu se podívala do papíru a evidentně nic nechápala. Nepamatovala si, že by přišli už dřív - protože samozřejmě nepřišli -, ale zjevně nedokázala přijít na to, proč je Jesseovo jméno hned nahoře. Po chvilce pokrčila rameny, evidentně se usnesla, že to nestojí za dlouhé přemýšlení. "Postavte se k ostatním a já vás hned zavolám."
Jakmile se Jesse a Ralf zařadili k nám do fronty, otočila jsem se k nim. "Vy jste na ni právě použili nátlak," zasyčela jsem.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home