Va (3) // 21.kapitola 2/2

17. june 2011 at 16:57 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Můj život je pořád zmatek nad zmatek, ale přesto jsem se cestou na svou kolej usmívala. Venku jsem pokaždé byla hrozně nervózní, protože jsem žila v neustálé hrůze, že zase uvidím Masona. Ale venku byli i další studenti, kteří honem běželi na kolej, aby se stihli vrátit do večerky, a Mason se většinou zjevoval, když jsem byla sama. Buď měl radši soukromí, anebo byl vážně jen výplodem mojí představivosti.

Povídání o Lisse mi připomnělo, že jsem ji dneska skoro neviděla. Spokojeně jsem nechala svou mysl vklouznout do její, zatímco moje tělo dál pokračovalo v chůzi.
Byla v knihovně a spěšně se snažila dočmárat nějaké poznámky. Eddie stál u ní a rozhlížel se kolem. "Dělej," popoháněl ji. "Obcházejí to tady znova."
"Už to skoro mám," odpověděla Lissa a naškrábala pár dalších slov.
Zavřela knihu právě v momentě, kdy k nim došla knihovnice a upozornila je, že už musejí odejít. Lissa vydechla úlevou, nacpala svoje papíry do báglu a následovala Eddieho ven. Vzal jí batoh a přehodil si ho přes rameno.
"To nemusíš," řekla mu. "Nejsi můj sluha."
"Dám ti ho hned, jak si spravíš tohle." Ukázal na její kabát, který si navlékla naruby. To se jí přihodilo, jak se snažila co nejrychleji vypadnout z knihovny. Rozesmála se vlastnímu zmatkářství a kabát si obrátila.
"Dík," řekla, když jí vracel její bágl.
"Žádnej problém."
Lissa měla Eddieho ráda - i když samozřejmě jen jako kamaráda. Pomyslela si, že je hodný. Pořád byl takhle pozorný a pomáhal jí, při čemž stíhal bravurně vykonávat svoje povinnosti. A ani ji nechtěl sbalit. Patřil prostě k tomu málu kluků, co dokážou být jak gentlemani, tak tvrďáci. Lissa s ním měla svoje záměry.
"Napadlo tě někdy, že bys mohl pozvat Rose na rande?"
"Co?" podivil se.
Co? Pomyslela jsem si.
"Vy dva toho máte tolik společnýho," řekla a snažila se, aby to vyznělo jakoby nic. Uvnitř ale celá hořela nadšením. Domnívala se, že tohle je nejlepší nápad na světě. Pro mě to byl jeden z těch momentů, kdy jsem si v její hlavě připadala, že jsem jí až moc blízko. Mnohem radši bych teď stála vedle ní a mohla s ní zatřást, aby se probrala.
"Je jenom kámoška," zasmál se a zatvářil se roztomile plaše. "A nemyslím, že bychom se k sobě nějak extra hodili. A navíc…" Zvážněl. "Nikdy bych nemohl chodit s Masonovou holkou."
Lissa už se nadechovala, aby mu řekla, co jsem jí vždycky povídala - že jsem vlastně s Masonem doopravdy nechodila. Nakonec se ale moudře rozhodla nechat Eddieho věřit tomu lepšímu. "Každý se musí časem pohnout dál."
"Není to zas tak dlouhá doba. Jen něco přes měsíc. A taky to není něco, co by se dalo rychle překonat." Jeho pohled působil smutně a vzdáleně, což bolelo mě i Lissu.
"Promiň," řekla. "Nechtěla jsem, aby to vyznělo, jako že je to prkotina. Vím, žes prožil hrozný věci."
"Víš, co je zvláštní? Vlastně si z toho moc nepamatuju. A to je hrozný. Byl jsem tak sjetej, že jsem neměl ponětí, co se kolem mě děje. Nesnáším to, ani nevíš jak. Bejt takhle bezmocnej…, to je ta nejhorší věc na světě."
Vnímala jsem to stejně. Nejspíš jako každý strážce. Ale s Eddiem jsme se o tom nikdy nebavili. Vlastně jsme se vůbec o Spokane moc nebavili.
"Nemohl jsi za to," pověděla mu Lissa. "Strigojí endorfiny jsou silný. Nemohl jsi s tím nic dělat."
"Měl jsem se víc snažit," trval na svém. Přidržel jí dveře do budovy koleje. "Kdybych se aspoň trochu udržel při vědomí… Nevím… Třeba mohl Mason ještě žít."
Uvědomila jsem si, že já i Eddie jsme měli jít na psychoterapii hned po návratu ze zimních prázdnin. Konečně jsem pochopila, proč mi všichni říkají, že je iracionální, když si vyčítám Masonovu smrt. Eddie i já se oba cítíme zodpovědní za věci, které jsme nemohli nijak ovlivnit. Mučí nás pocity viny, a přitom jsme za to nemohli.
"Hej, Lisso, pojď sem."
To závažné téma jsem odsunula stranou, když jsem uviděla, jak na ni přes celou kolejní halu mávají Jesse a Ralf. Okamžitě jsem se naježila a připravila k obraně. Stejně jako Lissa. Neměla je ráda o nic víc než já.
"Co to má znamenat?" dotázal se Eddie obezřetně.
"Netuším," zašeptala a vykročila k nim. "Doufám, že to bude rychlé."
Jesse ji obdařil oslnivým úsměvem, který mi kdysi připadal fakt sexy. Teď jsem viděla, že je to jen faleš a přetvářka. "Tak jak to jde?" prohodil.
"Jsem utahaná," odpověděla. "Jdu si lehnout. Co se děje?"
Jesse pohlédl na Eddieho. "Dopřál bys nám trošku soukromí?" Eddie se podíval na Lissu. Ta přikývla, a tak se vzdálil natolik, aby byl z doslechu, ale aby ji stále sledoval. Jakmile byl pryč, Jesse spustil. "Mám pro tebe pozvánku."
"Na co? Na večírek?"
"Tak trochu. Je to parta…" Ralf zrovna neoplýval vyjadřovacími schopnostmi, takže se slova ujal opět Jesse.
"Mnohem víc než parta. Je to jen pro elitu." Ukázal kolem sebe. "Ty a já a Ralf… nejsme jako většina ostatních Morojů. Dokonce nejsme ani jako ostatní královští. Máme svoje zájmy a záležitosti, o který se musíme postarat." Připadalo mi legrační, že do toho zahrnul i Ralfa. Ten byl královský jen po matce z rodu Vodů, takže ani neměl královské příjmení, i když technicky vzato pokrevně ke královským patřil.
"Zní to jako nějaká… snobárna," prohlásila. "Bez urážky. Ale dík za nabídku." Taková byla Lissa. Za všech okolností zdvořilá, dokonce i na tyhle blbce.
"Ty to nechápeš. My nesedíme jen tak na zadku. Pracujeme na různých věcech. Třeba…," zaváhal, načež ztišil hlas, "… na různých způsobech, jak se prosadit a ukázat lidem, že naše cesta je správná."
Lissa se nervózně zasmála. "To mi připadá spíš jako nátlak."
"No a?"
Neviděla jsem jí do obličeje, ale cítila jsem, že se snaží svou odpověď zformulovat co nejjasněji. "Zbláznili jste se? Nátlak je zakázaný. Je to špatný."
"Jenom u někoho. A u tebe zjevně ne, když jsi v tom tak dobrá."
Strnula. "Jak vás to napadlo?"
"Protože někdo - vlastně pár lidí - to naznačuje." Pár lidí? Snažila jsem se vydolovat z paměti, co jsme jim s Christianem řekli v místnosti dárců. Nezmínili jsme se o Lisse jmenovitě, nicméně jsme se oba vytahovali, že jsme někoho viděli nátlak používat. A Jesse si to evidentně dal dohromady. "Vždyť je to jasný na první pohled. Lidi tě mají rádi. Už jsi vyvázla z tolika průšvihů a mně konečně došlo proč. Celou tu dobu zpracováváš lidi. Tuhle jsem tě sledoval při vyučování, když jsi přesvědčila profesora Hilla, aby s tebou nechal na tom projektu pracovat Christiana. Nikomu jinýmu by to nikdy nedovolil."
Ten den jsem s nimi na té hodině taky byla. Lissa opravdu použila na profesora nátlak, aby pomohla Christianovi. Naléhala na profesora Hilla natolik, že si snad neuvědomila, že při tom nátlak používá. Ve srovnání s jinými věcmi, které uměla, tohle bylo dost slabé. Nikdo si toho nevšiml. Teda skoro nikdo.
"Hele," ošila se Lissa. "Vážně netuším, o čem to mluvíš. Jdu spát."
Jesse se tvářil nadšeně. "Ne, je to dobrý. Připadá nám to super. Chceme ti pomoct - nebo spíš nám. Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nevšiml dřív. Jsi v tom fakt dobrá a chceme, abys nám to předvedla. A navíc žádná jiná sekce Mână nemá ve svejch řadách nikoho z rodu Dragomirů - Byli bychom první, kde jsou zastoupeny všechny královský rodiny."
Povzdechla. "Kdybych uměla používat nátlak, přinutila bych vás, abyste zmizeli. Už jsem řekla, že nemám zájem."
"Ale my tě potřebujeme!" vykřikl Ralf. Jesse ho zpražil příkrým pohledem, načež se s úsměvem obrátil zase k Lisse. Měla jsem podivný pocit, že na ni v tu chvíli nátlak používá, ale naštěstí to na ni nemělo absolutně žádný účinek - ani na mě, jelikož jsem se dívala jejíma očima.
"Nejde jen o to, že bys nám pomáhala. Na každý škole má Mână svoji skupinku," objasnil Jesse. Naklonil se k ní blíž a náhle už se netvářil tak přátelsky. "Máme členy po celým světě. Staň se členkou a získáš styky, abys mohla v životě dělat, cokoli budeš chtít. A protože se všichni můžeme naučit používat nátlak, můžeme zabránit morojský vládě, aby dělala blbosti - můžeme zajistit, aby se královna a ostatní vždycky rozhodli správně. Tohle by bylo dobrý i pro tebe!"
"Díky, jsem spokojená i bez vaší party," řekla a o krok ustoupila. "A nejsem si jistá, že zrovna vy víte, co je pro Moroje nejlepší."
"Spokojená? S tím svým strigojským přítelem a čubkou, co se chce stát strážkyní?" zařval Ralf. Bylo to natolik hlasité, že to uslyšel i Eddie, který se na to netvářil příliš radostně.
"Buď zticha," okřikl ho vztekle Jesse. Obrátil se na Lissu. "Neměl to říkat…, ale v podstatě má pravdu. Pověst tvojí rodiny je jenom na tobě, a ty se přitom chováš tak, že tě nikdo nebere vážně. I královna se tě snaží srovnat a odtrhnout tě od Ozery. Takhle si natlučeš a šeredně se spálíš."
Lissa zuřila čím dál víc. "Ani nevíš, o čem mluvíš. A taky…" Zamračila se. "Co myslíš tím, že se mě pokouší odtrhnout od Christiana?"
"Chce tě prov -" vyhrkl Ralf, ale Jesse ho okamžitě utnul.
"O tom právě mluvím," prohlásil Jesse. "Známe různý věci, který by ti mohly pomoct - tobě i Christianovi."
Došlo mi, že Ralf se určitě pokusil zmínit o královnině plánu provdat Lissu za Adriana. Uvažovala jsem, jak se o tom mohl dozvědět, ale pak jsem si uvědomila, že je příbuzný s Vodovými. Priscilla Vodová je královnina rádkyně a nejlepší přítelkyně. O královniných plánech ví všechno a nejspíš to řekla i Ralfovi. Jejich vztah musí být užší, než jsem si myslela.
"Tak mi řekni," začala Lissa a hlavou jí krátce bleskl nápad, že by použila nátlak, ale ihned to zavrhla. Takhle hluboko by neklesla. "Co víš o Christianovi?"
"Zdarma informace nepodávám," ušklíbl se Jesse. "Přijď na naše setkání a tam ti všechno řekneme."
"Kdepak. Nemám zájem o vaše elitářský styky a o nátlaku nic nevím." Navzdory svým slovům hořela zvědavostí dozvědět se, co vědí oni.
Otočila se, ale Jesse ji popadl za paži. "Sakra! Musíš…"
"Lissa si teď jde lehnout," vložil se do toho Eddie. Vystřelil ze svého místa v momentě, kdy se jí Jesse dotkl. "Tu ruku dej pryč, nebo to udělám za tebe."
Jesse zuřivě pohlédl na Eddieho. Jako ve většině případů střetu Moroje s dhampýrem byl Jesse ve výhodě díky své výšce a Eddie díky svým svalům. Jesse měl samozřejmě na své straně i Ralfa, ale na tom teď nezáleželo. Všichni věděli, kdo by vyhrál, kdyby se do nich Eddie pustil. A nejúžasnější na tom bylo, že by z toho Eddie pravděpodobně ani neměl průšvih, kdyby prohlásil, že chránil Lissu před obtěžováním.
Jesse s Ralfem pomalu vycouvali. "Potřebujeme tě," řekl Jesse. "Jsi jediná. Uvažuj o tom."
Jakmile vypadli, Eddie se ujistil: "Jsi v pořádku?"
"Jo…, díky. Bože, to bylo tak divný." Vydali se ke schodům.
"O co šlo?"
"Jsou posedlí nějakou svou královskou společností a chtějí, abych se k nim přidala a oni tak získali člena z každý královský rodiny. Vyvádějí s tím jako fanatici." Eddie věděl o éteru, ale Lisse nebylo příjemné připomínat mu, jak zatraceně dobrá je v nátlaku.
Otevřel jí dveře. "No, můžou tě opruzovat, jak budou chtít, ale nemůžou tě přinutit, abys vstoupila někam, kam nechceš."
"Asi máš pravdu." Pořád ale uvažovala, co vědí o Christianovi. Nebo jen blafovali? "Jen doufám, že nebudou otravovat až moc."
"Neboj," ujistil ji pevným hlasem. "Postarám se, aby tě nechali na pokoji."
Vklouzla jsem zpět do svého těla a otevřela dveře na svou kolej. V půlce schodiště jsem si uvědomila, že se usmívám. Rozhodně jsem nestála o to, aby Jesse s Ralfem otravovali Lissu, ale kdyby jim to Eddie nandal? Vůbec by mi nevadilo vidět ty dva, jak schytají zpátky, co udělali jiným.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home