Va (3) // 22.kapitola 1/2

17. june 2011 at 16:59 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Psycholožka Deirdre asi nemá bůhvíjaký soukromý život, když si mě pozvala na neděli. Moc nadšená jsem tím nebyla, jelikož to nebyl jen můj den volna - volno měli i kamarádi. Příkazy jsou ale příkazy, takže jsem tam neochotně zašla.
"Pletete se," oznámila jsem jí, sotva jsem dosedla. Otázky z našeho prvního sezení jsme zatím ještě neprobíraly. Posledních pár schůzek jsme se bavily o mojí matce a o tom, co si myslím o terénním cvičení.

"V čem?" dotázala se. Měla na sobě květované šaty bez rukávů, ve kterých jí asi musela být parádní zima. Taky působily dost nudně, když všude kolem visely na zdech fotky kytek.
"O tom klukovi. Nemám ho ráda jen proto, že ho nemůžu mít. Mám ho ráda, protože…, no protože je to on. Už jsem si to ověřila."
"Jak jste si to ověřila?"
"To je dlouhý příběh," odpověděla jsem vyhýbavě. Nechtělo se mi zabíhat do podrobností ohledně svého experimentu s Adrianem a nátlakem. "Prostě mi musíte věřit."
"A co ta další věc, o které jsme si povídaly?" vyptávala se. "Co vaše pocity ohledně Lissy?"
"To byl taky omyl."
"Taky jste si to ověřila?"
"Ne, ale to není zrovna něco, co by se dalo takhle vyzkoušet."
"Jak si pak můžete být tak jistá?" dotázala se.
"Protože jsem." To byla jediná odpověď, kterou jsem jí byla ochotná dát.
"Jak to mezi vámi poslední dobou probíhá?"
"Jak to myslíte?"
"Trávíte spolu hodně času? Souhlasíte s tím, co dělá?"
"Jistě, víceméně. Moc se teď sice nevídáme, ale dělá totéž co vždycky. Chodí s Christianem. Boduje ve všech písemkách. Jo, a skoro se naučila nazpaměť webovky univerzity v Lehighu."
"V Lehighu?"
Pověděla jsem Deirdre o královnině nabídce. "Půjde tam až na podzim, ale už teď si hledá předměty a snaží se srovnat si v hlavě, co by chtěla studovat nejradši."
"A co vy?"
"Já?"
"Co budete dělat, až bude Lissa chodit na přednášky?"
"Budu chodit s ní. Tak se to obvykle dělá, když má Moroj zhruba stejně starýho strážce. Nejspíš mě tam přijmou taky."
"Budete studovat stejné předměty jako ona?"
"Jo."
"A nejsou tam předměty, které byste studovala raději?"
"Jak to mám vědět? Vždyť si ještě ani sama nevybrala, na co chce chodit, tak nemůžu vědět, jestli tam budu chtít chodit taky, nebo ne. Ale stejně je to jedno. Budu muset chodit s ní."
"A vy s tím nemáte problém?"
Tak tak jsem se držela, abych nevypěnila. O tomhle jsem se ani v nejmenším nechtěla bavit. "Ne," odpověděla jsem přiškrceně.
Věděla jsem, že Deirdre chce, abych to víc rozvedla, ale to jsem odmítala. Dlouho jsme se dívaly jedna druhé do očí, jako bychom zkoušely, která ten upřený pohled vydrží déle. Nebo mi to tak aspoň připadalo. Podívala se do svého tajemného zápisníku, který pořád držela v ruce, a prolistovala několik stran. Všimla jsem si, že má perfektně upravené rudé nehty. Lak na mých už se začínal odlupovat.
"Dneska se vám nechce bavit se o Lisse?" zeptala se nakonec.
"Můžeme mluvit o čemkoli, co vám připadá prospěšný."
"Co si myslíte vy, že je prospěšné?"
Ksakru! Už zase ty její otázky. Uvažovala jsem, jestli jeden z těch jejích certifikátů na zdi nedokazuje, že má nějakou speciální kvalifikaci na vyptávání.
"Myslím, že by bylo prospěšný, kdybyste se mnou přestala mluvit, jako bych byla Morojka. Děláte, jako bych měla na vybranou - jako bych měla právo, aby mě štvalo, že si nemůžu vybrat předměty, který chci studovat. Řekněme, že bych si je vybrat mohla. K čemu by to bylo? Vystudovala bych a byla by ze mě právnička nebo mořská bioložka? Nemá smysl, abych si chtěla prosadit svou. Pro mě už je všechno rozhodnuto."
"A jste s tím smířená." Mohla to být otázka, ale vyznělo to spíš jako konstatování faktu.
Pokrčila jsem rameny. "Mně vůbec nevadí chránit Lissu, což vy zjevně nedokážete pochopit. Každá práce má svoje stinný stránky. Chci sedět na jejích hodinách matiky? Ne. Ale budu muset, protože to ostatní je mnohem důležitější. Chcete vy poslouchat rozzuřený teenagery, co se snaží zmařit vaše snahy? Ne. Ale musíte, protože zbytek vaší práce je důležitější."
"Tohle," prohlásila nečekaně, "je vlastně moje nejoblíbenější součást práce."
Nedokázala jsem rozpoznat, jestli si dělá srandu, nebo ne, ale rozhodla jsem se, že to radši nebudu zjišťovat, částečně proto, že tentokrát neodpověděla otázkou. Povzdechla jsem si.
"Jenom nesnáším, když všichni vyvádějí, jako by mě někdo nutil, abych se stala strážkyní."
"Kdo jsou ti všichni?"
"No…, vy a ten kluk, co jsem ho potkala u dvora…, dhampýr jménem Ambrose. On je…, no, krvavá děvka. Krvavá děvka v mužském vydání." Jako by to nebylo jasné. Čekala jsem, jestli na to označení nějak zareaguje, ale ona nic. "V jeho podání to vyznělo, jako bych byla ve svým životě chycená v pasti. To ale nejsem. Tohle je práce, kterou chci dělat. Jsem v ní dobrá. Umím bojovat a vím, jak bránit ostatní. Viděla jste někdy Strigoje?"
Zavrtěla hlavou.
"Já ano. A když říkám, že chci strávit svůj život tím, že budu chránit Moroje a zabíjet Strigoje, myslím to vážně. Strigojové jsou ztělesněný zlo a je potřeba s nimi zatočit. Budu šťastná, když to budu moct dělat, a pokud při tom ještě navíc budu moct být se svou nejlepší kámoškou, tím líp."
"Já tomu rozumím, ale co se stane, když zatoužíte i po jiných věcech - po něčem, co při tomhle životním stylu prostě mít nemůžete?"
Překřížila jsem si ruce přes prsa. "Stejná odpověď jako předtím. Všechno má svý dobrý i špatný stránky. A my je musíme umět vybalancovat, jak nejlíp to svedeme. Nebo se mi snažíte naznačit, že v životě to takhle nechodí? Že když nemůžu mít všechno dokonalý, jsem nějaká divná?"
"Ne, samozřejmě, že ne," ujistila mě a opřela se ve svém křesle. "Chci, abyste měla krásný život, ale nečekám, že bude dokonalý. Takový ho nemá nikdo. Na tom všem mi ale připadá zajímavé, jak odpovídáte a jak jste smířená s těmi protichůdnými částmi svého života. Když máte jednu věc, znamená to, že nemůžete mít druhou."
"Tím si projde každý." Měla jsem dojem, že už se opakuju.
"Ano, ale ne každý při tom vidí duchy."
Trvalo mi několik tíživých vteřin, než mi konečně došlo, na co naráží. "Počkat. Vy tvrdíte, že Masona vídám proto, že v skrytu duše tajně zazlívám Lisse, že kvůli ní nemůžu žít život, jaký bych chtěla? Co se stalo s těmi traumatizujícími zážitky, kvůli kterým jsem sem přišla? Myslela jsem, že to byl důvod, proč vídám Masona."
"Myslím, že je mnoho důvodů, proč vídáte Masona," řekla. "A to právě zkoumáme."
"A přitom jsme zatím o Masonovi vůbec nemluvily."
Deirdre se klidně usmála. "Opravdu ne?"
Naše sezení skončilo.
"Taky ti vždycky na otázku odpovídá otázkou?" zeptala jsem se pak Lissy. Šly jsme spolu přes nádvoří do jídelny na večeři. Potom jsme měly domluvený sraz s ostatními a bylo v plánu pustit si film. Už to bylo docela dlouho, co jsme byly s Lissou jen samy dvě, a já si uvědomila, jak moc mi to chybí.
"Nechodíme ke stejné psycholožce," zasmála se. "Byl by to střet zájmů."
"No tak dělá to ta tvoje?"
"Jo…, celkem mě baví to sledovat."
"Koho by napadlo, že jednou nastane den, kdy budeme srovnávat svoje psychoterapie?"
Obě jsme se tomu zasmály. Po chvíli začala mluvit. Chtěla mi povědět, co se stalo s Jessem a Ralfem. Netušila, že už o tom vím. Než ale stačila cokoli povědět, někdo nás dohnal. Dean Barnes.
"Ahoj, Rose. Pár se nás snaží přijít na to, proč děláš jen na půl úvazku."
Výborně. Věděla jsem, že dříve či později se na to někdo zeptá. A upřímně mě překvapilo, že jim to trvalo tak dlouho. Každý byl až příliš zaneprázdněn svým plněním terénní praxe, že tomu až dosud nikdo nevěnoval pozornost. Výmluvu už jsem měla přichystanou.
"Bylo mi blbě. Doktorka Olendzká nechtěla, abych byla neustále v pohotovosti."
"Fakt?" podivil se a trochu klopýtl. "Myslel jsem, že pořád mluvili o tom, jak jsi tam venku nikdy nebyla marod. Něco takovýho."
"Tady ale nejsme venku ve skutečným světě a doktorka Olendzká na tom trvá."
"Taky jsem slyšel, že to udělali proto, že ohrožuješ Christiana."
"Ne, věř mi, že to fakt ne." Ucítila jsem z něj alkohol, což mi poskytlo výbornou záminku ke změně tématu. "Tys chlastal?"
"Jo. Shane něco sehnal a pár se nás slezlo v jeho pokoji. Hej!"
"Hej co?" dotázala jsem se.
"Nekoukej na mě tak."
"Jak?"
"Jako že proti tomu něco máš."
"Nemám," namítla jsem.
Dean se zatvářil uraženě. "Hele, mám den volna, a i když je neděle, neznamená to, že nemůžu…"
Vedle nás jsem postřehla pohyb.
Nezaváhala jsem. Bylo to příliš rychlé, než aby to bylo něco přátelského. A celé to bylo černé. Vrhla jsem se mezi vetřelce a Lissu a zaútočila na něj. I v té zběsilosti jsem mlhavě poznávala, že je to strážkyně, která učí novice na nižším stupni. Jmenuje se Jane nebo Joan nebo tak nějak. Ne, Jean. Byla sice vyšší než já, ale i tak jsem jí dala ránu pěstí do obličeje. Klopýtla dozadu a vtom jsem vedle ní zaznamenala další postavu. Jurij. Vrhla jsem se vpřed a Jean se ocitla mezi ním a mnou. Kopla jsem ji do břicha. Spadla na Jurije a oba zavrávorali. V okamžiku jsem vytáhla svůj cvičný kůl a namířila ho na její srdce. Dotkla jsem se její hrudi a ona ihned ustoupila stranou, protože technicky vzato už byla "mrtvá".
Pak jsem se zaměřila na Jurije. Za sebou jsem slyšela tlumené zvuky zápasu, takže jsem předpokládala, že i Dean teď čelí svému útočníkovi či útočníkům. Ale neměla jsem čas to zjišťovat. Musela jsem vyřídit Jurije, což bylo o něco obtížnější, jelikož byl silnější než Jean. Kroužili jsme kolem sebe a střídavě zasazovali a schytávali rány. Zkusil nasadit rozhodující chvat, ale já byla rychlejší a vykroutila jsem se z jeho sevření. Držela jsem se z jeho dosahu tak dlouho, dokud se mi nepodařilo probodnout kůlem i jeho.
Sotva poražený vycouval, otočila jsem se k Deanovi. Lissa stála stranou a pozorovala Deana, jak zápasí se svým útočníkem. Byl to dost ubohý boj. Ryana jsem těžce zkritizovala, ale ve srovnání s tímhle nebyly jeho chyby ničím. Deanův cvičný kůl se válel na zemi a on sám se pohyboval trhaně a nestabilně. Bylo mi jasné, že když bude takhle pokračovat, dopadne špatně. Vyskočila jsem vpřed a odstrčila Deana k Lisse. Vrazila jsem do něj takovou silou, že upadl, ale to mi bylo jedno. Potřebovala jsem ho odklidit z cesty.
Postavila jsem se proti svému soupeři a uviděla, že je to Dimitrij.
To bylo nečekané. Malý hlásek v hlavě mi našeptával, že s Dimitrijem nemůžu bojovat. Připomněla jsem tomu hlásku, že s Dimitrijem zápasíme už dobře půl roku. A navíc to teď není Dimitrij. Je to můj nepřítel.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 silver bridesmaid dresses silver bridesmaid dresses | Email | Web | 17. january 2013 at 19:19 | React

I actually clearly need to think a lot more in that course and see things i can do regarding it.
http://www.movedress.com/evening-dress-function-occasion.html

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home