VA (3) // 25.kapitola 2/2

17. june 2011 at 17:17 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Matka se na to netvářila zrovna nadšeně. Koneckonců Janine Hathawayová nebyla zrovna někdo, komu lidé říkají ne. Přesto se se mnou vydala hledat Dimitrije. Po tom, co se stalo o zimních prázdninách, už ve mně asi taky viděla něco víc než bláznivou puberťačku. Dimitrije jsme objevily spolu s dalšími strážci nad mapou kampusu. Plánovali, kam poslat nově příchozí strážce. Kolem mapy postávalo tolik lidí, že se mohl bez problémů vzdálit.

"Co se děje?" zeptal se, když jsme spolu poodešli stranou. I uprostřed takové krize, uprostřed obav o ostatní jsem mu viděla na očích, že se pořád bojí i o mě. "Jsi v pořádku?"
"Myslím, že bychom měli spustit záchrannou misi," řekla jsem.
"Víš, že…"
"…to obvykle neděláme. Jo, jo. A taky vím, že netušíme, kde jsou…, ale možná bych to věděla."
Zamračil se. "Jak?"
Řekla jsem mu, že v noci nás varoval Mason. Od té doby jsme s Dimitrijem neměli příležitost promluvit si o samotě, takže jsme ještě nerozebírali ten útok. Neměli jsme ani šanci mluvit o tom, co se stalo v chatce. Bylo mi z toho divně, protože bych nejradši myslela jenom na to, jenže to jsem pochopitelně nemohla. Ne, když se toho tady děje tolik. Snažila jsem se potlačit vzpomínky na naše milování, ale čas od času se stejně vynořily.
Dál jsem mu to vysvětlovala a doufala, že působím dostatečně klidně a kompetentně. "Mason sem teď nemůže, protože ochrana byla znovu obnovena, ale… jsem přesvědčená, že ví, kde jsou Strigojové." Dimitrijův výraz mi napověděl, že o tom má své pochybnosti. "No tak! Po tom, co se stalo, mi přece musíš věřit."
"Pořád s tím mám problém," přiznal. "Ale dobře. Předpokládejme, že je to pravda. Ty myslíš, že by nás tam mohl prostě dovést? Požádáš ho o to a on to udělá?"
"Jo," odpověděla jsem. "Myslím, že jo. Celou tu dobu jsem se mu bránila, ale myslím, že když se pokusím s ním spolupracovat, pomůže nám. Tohle asi vždycky chtěl. Věděl, že ochrana je slabá, a věděl, že Strigojové čekají na vhodný okamžik. Nemůžou být zas tak daleko od nás… Přes den se museli zastavit a někde se schovat. Můžeme je dohonit dřív, než jejich zajatci umřou. A jakmile se dostatečně přiblížíme, je dokážu najít." Pak jsem mu vysvětlila, že když jsou poblíž Strigojové, vždycky je mi na zvracení. Dimitrij se nad tím ani nepozastavil. Asi se tu dělo příliš podivných věcí, než aby každou z nich zpochybňoval.
"Ale Mason tady není. Říkalas, že nemůže projít přes ochrannou linii. Jak ho teda seženeš, aby nám pomohl?" otázal se.
O tom už jsem přemýšlela. "Vezmi mě k přední bráně."
Dimitrij krátce promluvil s Albertou o tom, že "něco prošetřujeme", a vyšli jsme ven. Vydali jsme se na dlouhou cestu k bráně školy. Ani jeden z nás cestou nemluvil. I uprostřed tohohle blázince jsem pořád myslela na to, co se stalo v chatce, jak mě objímal. Tohle mi vlastně hodně pomohlo překonat ty hrůzy, které pak následovaly. Měla jsem dojem, že na to myslí taky.
Vstup do školy sestával z dlouhého železného plotu a brány, která stála hned nad položenou ochrannou linií. K bráně, která byla skoro pořád zavřená, vedla silnice odbočující z pětatřicet kilometrů vzdálené dálnice. Strážci měli u brány malou budku a celý prostor byl neustále monitorován.
Strážce náš požadavek překvapil, ale Dimitrij jim řekl, že potřebujeme ven jen na chviličku. Otevřeli těžkou bránu jen natolik, aby mezi oběma křídly proklouzl jeden člověk. Dimitrij i já jsme vyšli ven. Téměř okamžitě mě rozbolela hlava. Bolest jsem vnímala i za očima. Zase jsem uviděla ty obličeje a postavy. Bylo to přesně jako na letišti. Jakmile jsem se ocitla za ochrannou hranicí, viděla jsem všemožné duchy. Teď už jsem tomu ale rozuměla a nebála se. Musela jsem to ovládnout.
"Zmizte," křikla jsem na šedivé postavy tyčící se kolem mě. "Nemám na vás čas. Běžte!" Dala jsem do těch slov veškerou svou vůli a k mému ohromení se duchové opravdu začali vytrácet. Slyšela jsem tlumené zvuky jejich hlasů, takže jsem věděla, že jsou tady stále. Kdybych jen na okamžik povolila ve svém soustředění, objevili by se zas. Dimitrij mě zaujatě pozoroval.
"Jsi v pořádku?"
Kývla jsem a rozhlédla se kolem. Jednoho ducha jsem vidět chtěla.
"Masone," řekla jsem. "Potřebuju tě." Nic. Soustředila jsem se na to volání stejně intenzivně jako před chvilkou, když jsem přikázala duchům, aby odešli. "Masone! Prosím. Přijď sem."
Neviděla jsem nic než silnici před sebou, která se stáčela mezi zasněženými kopci. Dimitrij se na mě díval jako v noci, když měl vážné pochybnosti o mém duševním zdraví. V tu chvíli jsem o něm pochybovala i já. To noční varování pro mě bylo důkazem, že Mason je skutečný. Zatímco teď…
O minutu později se přede mnou zjevil a vypadal ještě bledší než dřív. Poprvé od doby, co tohle všechno začalo, jsem byla šťastná, že ho vidím. On se samozřejmě tvářil smutně. Všechno při starém.
"Konečně. Jinak bych vypadala jako magor." Jenom na mě zíral a já ihned zalitovala, že jsem takhle zavtipkovala. "Promiň. Zase potřebuju tvou pomoc. Musíme je najít. Musíme zachránit Eddieho."
Přikývl.
"Můžeš mi ukázat, kde jsou?"
Opět přikývl, otočil se a ukázal do dálky kamsi za mě.
"Pronikli do kampusu zadem?"
Zase kývl a vtom mi došlo, jak se to stalo. Věděla jsem, jak se Strigojové dostali do kampusu, ale teď nebyl čas se tím zabývat. Obrátila jsem se na Dimitrije. "Potřebujeme mapu."
Prošel bránou zpátky a prohodil pár slov se strážcem ve službě. Po chvilce se vrátil s mapou, kterou ihned rozložil. Zobrazovala okolí kampusu i přilehlé silnice a území. Vzala jsem ji od něj a ukázala ji Masonovi. Ve větru jsem se snažila držet mapu rovně, ale pořád se prohýbala.
Jediná opravdová silnice ze školy byla přímo před námi. Zbytek kampusu byl obklopen lesy a strmými skalními útesy. Ukázala jsem na mapě na místo vzadu u školních pozemků. "Tudy sem pronikli, že jo? Tam prolomili ochranu nejdřív."
Mason kývl. Natáhl prst, a aniž by se dotýkal mapy, naznačil cestu po hřebenu malé hory. Po delším úseku tudy bylo možno dojít na úzkou nezpevněnou cestu, která se pak napojovala na mezistátní dálnici, vzdálenou mnoho kilometrů.
Sledovala jsem pohyb Masonova prstu, ale najednou jsem začala pochybovat, jestli je zrovna on tím správným průvodcem.
"Ne, tudy to nejde," prohlásila jsem. "Tudy nemohli jít. V tyhle oblasti jsou jenom lesy a hory, žádný silnice. Museli by jít pěšky, takže by jim trvalo hrozně dlouho, než by se ze školy dostali na tu druhou silnici. Neměli dost času. Zastihlo by je denní světlo."
Mason zavrtěl hlavou - zjevně se mnou nesouhlasil - a znovu ukázal na mapě cestu tam a zpět. Neustále při tom ukazoval na místo nepříliš vzdálené od pozemků Akademie. Přinejmenším na mapě to vypadalo, že to není daleko. Mapa nebyla příliš podrobná, ale odhadovala jsem, že to místo může být jen pár kilometrů odtud. Podržel tam prst, podíval se na mě a pak zase na to místo.
"Tam teď nemůžou být," namítla jsem. "Je to venku. Do Akademie mohli proniknout zadem, ale odejít museli předem. Nasedli do nějakýho auta a odjeli."
Mason zavrtěl hlavou.
Zklamaně jsem pohlédla na Dimitrije. Připadalo mi, že nám odtikávají hodiny, a rozzuřovalo mě, že Mason neustále tvrdí, že Strigojové jsou teď za dne venku, jen pár kilometrů odtud. Upřímně jsem pochybovala, že si s sebou vzali stany a kempují tam.
"Je tam nějaká budova nebo něco?" zeptala jsem se a ukázala na místo, které Mason označil. "Říká, že se vydali po téhle cestě. Jenže tam se nemohli dostat před východem slunce. Mason ale pořád tvrdí, že tam jsou."
Dimitrij zamyšleně přimhouřil oči. "O ničem podobném nevím." Vzal si ode mě mapu a došel s ní za strážci, aby to s nimi prodiskutoval. Zatímco se bavili, podívala jsem se na Masona.
"Doufám, že máš pravdu," řekla jsem.
Přikývl.
"Viděl… Viděl jsi je? Strigoje a jejich zajatce?"
Přikývl.
"Je Eddie ještě naživu?"
Opět kývl. Dimitrij se vrátil.
"Rose…" Když ke mně Dimitrij přistoupil s mapou v ruce, zněl jeho hlas zvláštně. Jako by nemohl uvěřit vlastním slovům. "Stephen říká, že jsou tam jeskyně, hned na úpatí tady té hory."
Zadívala jsem se Dimitrijovi do očí, stejně překvapená jako on. "Jsou dost velký…"
"Dost velké, aby se v nich Strigojové schovali, než přijde noc?" Dimitrij kývl. "Jsou. Je to jen něco přes sedm kilometrů."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home