VA (3) // 6.kapitola 1/2

15. june 2011 at 15:57 | by Kimberly |  VA (3) Shadow Kiss // Stínem Políbená
Utoho, co se stalo venku, byli jen tři svědci. Když jsem se ale později vrátila do budovy školy, nijak mě nepřekvapilo, že o tom věděli už úplně všichni. Vyučování skončilo, ale po chodbách se pořád pohybovalo množství studentů, kteří se šli učit nebo si zopakovat testy. Snažili se skrývat svoje pohledy a šeptané poznámky, ale moc jim to nešlo. Ti, co se mi podívali do očí, se na mě buď plaše usmáli, nebo zrak ihned sklopili. Nádhera.
Jelikož jsem s Christianem neměla psychické spojení, netušila jsem, kde ho hledat. Vycítila jsem, že Lissa je v knihovně, tak jsem se usnesla, že to bude nejlepší místo, kde začít s hledáním. Cestou tam jsem za sebou zaslechla hlas nějakého kluka.

"Tos trochu přepískla, ne?"
Otočila jsem se a uviděla Ryana a Camillu, kteří šli jen pár kroků za mnou. Kdybych byla kluk, vhodnou odpovědí by mohlo být: "Vlez mi někam." Protože kluk nejsem a protože mám vychování, řekla jsem jen: "Nevím, o čem mluvíš."
Ryan ke mně popoběhl. "Víš moc dobře, co myslím. To s Christianem. Slyšel jsem, že když na něj Stan zaútočil, tys řekla jenom: 'Tady, vem si ho,' a odešla jsi."
"Bože můj," zaúpěla jsem. Už tak je dost zlé, když o vás všichni mluví, ale když každá ta historka končí jinak? "Tohle se nestalo."
"Fakt ne?" podivil se. "Tak proč tě zavolali za Albertou?"
"Hej," opáčila jsem a rázem jsem si nepřipadala zas tak dobře vychovaná. "Jenom jsem to zvorala… Asi tak, jako jsi to zvoral ty, když jsi na chodbě nedával pozor."
"Tak to bacha," řekl a trochu při tom zčervenal. "Nakonec jsem to zvládl, svoje jsem udělal."
"To je to, čemu se dneska říká nechat se zabít?"
"Aspoň jsem se nezachoval jako ukňouraná kráva, která odmítá bojovat."
Zrovna jsem se po rozhovoru s Dimitrijem uklidnila, ale teď už jsem zase zuřila. Připadala jsem si jako teploměr, který každou chvíli praskne. "Možná že místo kritizování ostatních bys měl víc pozornosti věnovat svým povinnostem strážce." Kývla jsem hlavou směrem ke Camille. Celou dobu mlčela, ale podle jejího výrazu bylo jasné, že jí dělá problém to všechno skousnout.
Ryan pokrčil rameny. "Já zvládnu obojí. Kus za námi je Shane a oblast vpředu je čistá. Žádný dveře. Brnkačka." Poplácal Camillu po rameni. "Je v bezpečí."
"Tohle je snadný místo k zabezpečení. Ve skutečným světě se skutečnými Strigoji by sis tak dobře nevedl."
Jeho úsměv se vytratil. V očích mu blýskl vztek. "To je pravda. Ale slyšel jsem, že ani tys tam neodvedla bůhvíjak skvělou práci, aspoň co se týká Masona."
Dělat si legraci z toho, co se přihodilo se Stanem a Christianem, byla jedna věc. Ale naznačovat, že jsem zavinila Masonovu smrt? Nepřijatelné. dokázala dva roky udržet Lissu v bezpečí ve světě lidí. zabila ve Spokane dva Strigoje. jsem jediná novicka na škole, která už má molnijské značky, malá tetování, která získávají strážci za zabití Strigojů. Vím, že o tom, co se stalo Masonovi, se povídalo ledacos, ale přímo mně nikdy nikdo nic neřekl. Pomyšlení na to, že si Ryan nebo kdokoli jiný myslí, že mám Masona na svědomí, to už je příliš. Vyčítala jsem si toho dost i bez jejich přičinění.
Teploměr praskl.
Jediným plynulým pohybem jsem se natáhla za něj, popadla Camillu a mrštila s ní proti zdi. Nehodila jsem s ní moc silně, aby si neublížila, ale překvapilo ji to. V šoku vyvalila oči, když jsem ji předloktí přitiskla ke krku a přišpendlila ji tak ke zdi.
"Co to vyvádíš?" vykřikl Ryan a díval se z jedné na druhou. Trochu jsem si přešlápla, ale Camillu jsem nepouštěla.
"Měl by ses víc učit," poznamenala jsem spokojeně. "Někdy není místo tak bezpečný, jak vypadá."
"Tobě hráblo! Morojce nemůžeš ublížit. Kdyby na to přišli strážci…"
"Nejsem magor," namítla jsem a pohledem střelila po ní. "Ubližuju ti? Trpíš strašlivou bolestí?"
Krátce zaváhala, ale pak zavrtěla hlavou, jak jenom v tom sevření mohla.
"Je ti to nepříjemný?"
Trochu kývla.
"Vidíš?" obrátila jsem se na Ryana. "Nepříjemný pocity nejsou totéž jako bolest."
"Jsi šílená. Pusť ji."
"Ještě jsem neskončila, Ryane. Buď pořád ve střehu, protože nebezpečí může přijít odkudkoli. Nejenom od Strigojů nebo strážců převlečených za Strigoje. Chovej se dál jako arogantní hovado, co si myslí, že ví všechno nejlíp…," přitiskla jsem ke Camille ruku pevněji, ale pořád ne tolik, abych ji přidusila nebo jí způsobila bolest, "…a spousta věcí ti unikne. Právě tyhle věci můžou tvoji Morojku zabít."
"Dobře, dobře. To je fuk. Už toho nech, prosím," řekl. Jeho hlas kolísal. Už to vzdával. "Děsíš ji."
"Taky bych byla vyděšená, kdyby můj život závisel na tobě."
Vůně hřebíčku mi ihned oznámila Adrianovu přítomnost. Taky jsem věděla, že se sem přišel podívat Shane a pár dalších. Novicové se tvářili nejistě, jako by mě chtěli od Camilly odtrhnout, ale báli se, že by jí tím ublížili. Uvědomovala jsem si, že bych ji měla pustit, ale Ryan mě opravdu vytočil. Musela jsem mu dokázat, že mám pravdu. Musela jsem ho přivést k rozumu. A Camillu jsem vůbec nelitovala, protože mi bylo jasné, že má taky svůj podíl na těch pomluvách, co se o mně neustále šíří.
"Tohle je fascinující," prohlásil Adrian, pomalu jako obvykle. "Ale myslím, že už jsi dokázala, že máš pravdu."
"To nevím," opáčila jsem tónem, který byl sladký i vyhrožující. "Pořád nejsem přesvědčená, že to Ryan pochopil."
"Proboha, Rose! Chápu to," zařval Ryan. "Jenom ji pusť."
Adrian mě obešel a stoupl si vedle Camilly. My dvě jsme u sebe byly hrozně blízko, ale on se mezi nás vmáčkl, takže jsme si viděli přímo do očí. Připitoměle se ušklíbal jako obvykle, ale v jeho tmavozelených očích se přesto zračila vážnost.
"Ano, malá dhampýrko. Pusť ji. Už jsi dokázala svoje."
Chtěla jsem Adrianovi říct, ať ode mě vycouvá, že to já řeknu, kdy jsem hotová. Nějak se mi ale nedařilo ta slova vyslovit. Na jedné straně jsem zuřila, že se do toho míchá, ale na druhé straně mi to znělo… rozumně.
"Pusť ji," zopakoval.
Teď jsem koukala na Adriana, a ne na Camillu. Náhle mi připadalo, že to, co říká, je opravdu rozumné. Naprosto rozumné. Musela jsem ji pustit. Spustila jsem ruku a odstoupila stranou. Camille zalapala po dechu a rychle se přesunula za Ryana. Používala ho jako štít. Viděla jsem, že má slzy na krajíčku. Ryan se tvářil jen ohromeně.
Adrian se narovnal a odmítavě mávl rukou na Ryana. "Měl bys odtud vypadnout - než Roseopravdu rozzuříš."
Ryan, Camille a ostatní pomalu začali couvat. Adrian mě jednou rukou objal a vedl mě odtud směrem ke knihovně. Připadala jsem si divně, jako bych se právě probudila, ale s každým dalším krokem se moje okolí projasňovalo. Odstrčila jsem Adrianovu ruku a ucukla.
"Právě jsi na mě použil nátlak!" vykřikla jsem. "Přinutils mě, abych ji nechala na pokoji."
"Někdo to musel udělat. Vypadalo to, že nemáš daleko k tomu, abys ji uškrtila."
"To není pravda. To bych nikdy neudělala." Otevřela jsem dveře do knihovny. "Nemáš právo mi tohle dělat. Absolutně žádný právo." Nátlak - přinucení lidí k tomu, aby dělali, co chcete - je dovedností, kterou v menší míře ovládají všichni vampýři. Použití nátlaku je považováno za nemorální a většina vampýrů s ním neumí pracovat tak dobře, aby tím způsobili nějakou skutečnou škodu. Éter tuto schopnost posiluje, takže Adrian i Lissa jsou velmi nebezpeční.
"A ty zase nemáš žádný právo pustit se do nějaký ubohý holky jen proto, aby sis zahojila svou poraněnou hrdost."
"Ryan neměl právo povídat takový věci."
"Ani nevím, jaký 'takový věci', ale pokud jsem špatně neodhadl tvůj věk, jsi moc stará na to, aby sis takhle vybíjela vztek kvůli nějakým pomluvám."
"Vybíjela vztek…"
Zmlkla jsem, když jsem za stolem uviděla sedět Lissu. Její výraz i pocity mi prozradily, že je tu nějaký problém. Eddie stál jen kousek od ní, opíral se o zeď a sledoval místnost. Vykulil oči, když mě spatřil, ale nic neřekl.
Sedla jsem si na židli naproti Lisse.
"Čau."
S povzdechem vzhlédla, načež zase sklouzla pohledem ke knize, kterou měla otevřenou před sebou. "Říkala jsem si, kdy se objevíš," broukla. "Vyloučili tě?"
Mluvila klidně a zdvořile, ale já dokázala vyčíst její pocity. Byla rozrušená. Dokonce trochu naštvaná.
"Tentokrát ne," odvětila jsem. "Vyvázla jsem s veřejně prospěšnou prací."
Nic na to neřekla, ale její zuřivé pocity se nezměnily.
Tentokrát jsem povzdechla já. "Mluv se mnou, Liss. Vím, že jsi vytočená."
Adrian se podíval na mě, pak na ni a potom zase na mě. "Mám dojem, že mi tu něco uniká."
"No výborně," shrnula jsem to. "Přišel jsi, odtrhl mě od rvačky a ani nevíš, co se tu děje."
"Ty ses poprala?" dotázala se Lissa a její vztek momentálně překrylo zmatení.
"Co se stalo?" zeptal se znovu Adrian.
Kývla jsem na Lissu. "Tak mu to řekni."
"Rose odmítla chránit Christiana." Zoufale zavrtěla hlavou a upřela na mě obviňující pohled. "Nemůžu uvěřit, že tě to pořád štve tak, žes mu udělala něco takovýho. Je to dětinský."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home