Va (4) // 10.kapitola 2/2

11. november 2011 at 13:50 | by Kimberly ★ |  VA (4) Blood Promise // Krvavý Slib
Zadní dveře se otevřely a vstoupil muž, Mark. Byl vysoký a pevné postavy, měl prošedivělé vlasy a byl mnohem starší než Oksana. Umyl si ruce ve dřezu a pak se k nám připojil. Když jsem jeho tvář spatřila z blízka, viděla jsem tam něco divného, jiného než jen věkový rozdíl. On byl dhampír. Chvilku jsem se obávala, že je to někdo jiný než Okasanin manžel Mark. Ale potom nás Oksana představila a mě to praštilo do očí: morojsko dhampirský pár. Jasně že ty rasy byli spolu pořád, ale manželé? Bylo to velmi zvláštní v morojském světě.


Snažila jsem se překvapení skrýt. Oksana a Mark se o mě velmi zajímali, přesto pořád mluvila jen oksana a mark na mě jen zíral. Vlasy jsem měla dole, takže mé tetování nemohlo dát najevo kdo jsem.
Možná byli jen překvapení jak se dhampírska dostala, až sem doprostřed ničeho. Možná si myslel, že jsem nová krev k naverbování.
Po třetí sklenici vody jsem se začala cítit lépe. Bylo to asi ve stejnou chvíli, kdy oksana řekla že bychom se měli najíst a můj žaludek na to byl připraven. Oksana a Mark připravovali jídlo sami, odmítli jakoukouliv pomoc.
Pozorovat je při práci bylo úžasné. Nikdy jsem neviděla takový tým. Nikdy si nepřekáželi a nikdy nemuseli říkat co chtějí udělat. Prostě to věděli. Kuchyně byla docela moderní, Oksana připravovala brambory v mikrovlnce. Mark se otočil zatímco se přehraboval v ledničce "Nemusí to tam být tak dlouho."
Překvapeně jsem zamrkala. "Vy jste stínem políbený!" Zvolala jsem.
Oba se na mě překvapeně podívali "Ano, neřekla ti to snad Yeva?"
Zeptala se oksana a rychle jsem se podívala na Yevu a zase měla na tváři ten otravný povýšený úsměv. "Ne, neřekla mi to, hodně se zdráhala mi říct cokoliv dneska ráno."
"Skoro každý tady to ví." Řekla oksana a vrátila se k práci.
"Pak jste uživatel éteru."
To ji znovu zastavilo, vyměnili si s Markem pohledy "to" řekla "není něco co je všeobecně známé."
"Většina lidí si myslí že nemáte specializaci, že?"
"Jako to víš?"
Bylo to přesně tak, jako mezi mnou a Lissou. Příběhy z dluhopisů vždy existovali v Morojském folkloru, ale jak se dluhopisy tvořily bylo záhadou. Tak jako oksana, lissa byla taky často označovaná jako nespecializovaná, jako ta, která nemá žádnou zvláštní schopnost se základními živly. Uvědomila jsem si, samozřejmě, že spojení vznikne pouze s duchem, když zachrání životy ostatních.
Něco v Oksanině hlase mi napovědělo, že nebyla tak překvapená jak sem si měla myslet. Lissa a já sme se nikdy nesetkaly s jinými stínem políbenými. Věděla jsem jen o dvou takových, o legendárním Vladimírovi a Anně. A ty příběhy byli zahaleny do staleté nesouvyslé historie, takže je obtížné rozdělit fakta od fikce.
Jediným dalším byl paní Karpová, bývalá učitelka, která zešílela a Adrian. Do teď to byl náš největší objev, který byl méně stabilní, když jste se na něj dívali.
Jídlo bylo připravené, duch nepřišel. Oksana vedla rozhovor, skákala mezi jazyky. Studovala jsem ji a Marka, hledala jsem známky nestálosti. Nic jsem neviděla. Zdáli se jako příjemní, naprosto obyčejní lidé. Pokud bych to neviděla na vlastní oči, nemohla bych si všimnout ničeho. Oksana nevypadala rozrušeně nebo v depresi. Mark nezdědil tu tmu, která občas prosakovala do mě.
Můj žaludek přivítal jídlo, a moje poslední bolest hlavy byla pryč. Projel mnou podivný pocit. Bylo to matoucí, jako vítr v mé hlavě a vlna tepla mnou procházela. Ten pocit zmizel tak rychle jako přišel a já doufala, že to byly poslední dozvuky démona vodky.
Dojedli jsem a chtěli pomoci, ale Oksana jen zakroutila hlavou "Není potřeba. Měla byste jít s Markem."
"Co?" Zeptala jsem se.
Otřel si tvář ubrouskem a vstal "Pojďme na zahradu."
Následovala jsem ho, ale pak jsem raději počkala na Yevu. Čekala jsem, že mě potrestá za opuštění nádobí. Místo toho, jsem nenašla žádný arogatní nebo nesouhlasný pohled. Její výraz byl... vědoucí. Téměř očekávající. Až mi z toho šel mráz po zádech, vzpoměla jsem si na Viktoriinina slova: Yeva snila o mém příchodu.
Zahrada, kam mě Mark dovedl, byla mnohem větší než jsem si představovala, ohraničená plotem a stromy. Už začínali rašit první listy a zastiňovaly sluneční paprsky. Mnoho keřů, stromů a květin již kvetlo a mnoho dalších bylo na dobré cestě připojit se k nim. Bylo to krásné, a přemýšlela jsem, jesli s tím má něco společného i Oksana. Lissa totiž byla schopna pěstovat květiny pomocí ducha. Mark ukázal na kamenou lavičku, kam jsme si sedli a cítila jsem napětí.
"Tak," řekl "Co bys ráda věděla?"
"Páni, opravdu nemarníš čas."
"Nevidím v tom smysl. Musíš mít spoustu otázek. Udělám vše abych ti odpověděl."
"Jak to víš?"Zeptala jsem se "že jsem stínem políbená?"
Přikývl "Yeva nám to řekla"
Dobře, to je překvapení "Yeva?"
"Dokáže cítit věci... věci které ostatní nemůžeme. Vždycky neví co cítí. Ona ví, že má z tebe divný pocit, takový, který cítila jenom u jedné další osoby, proto tě sem přivedla."
"Vypadá to, že to mohla udělat i bez toho, abych musela nést všechny ty věci."
Začal se smát "Neber si to osobně. Ona tě jen testovala. Chtěla vědět jestli si ta pravá pro jejího vnuka.
"Co to povídáš? Ten je přece už dávno mrtvý." Dusila jsem se když jsem o tom mluvila.
"Pravda, ale pro ni je to pořád důležité. A mimochodem, myslí si že jsi ho hodna."
"Má zajímavý způsob jak mi to ukazuje. Teda kromě toho, že mě sem dovedla, myslím
Znovu se zasmál "Dokonce i bez ní, Oksana veděla kdo jsi, jakmile tě potkala. To že jsi stínem políbená má vliv na tvou auru."

"Takže ona taky vidí auru," zamumlala jsem si pro sebe. "Co ještě umí? Musí umět léčit jinak bys nebyl stínem políbený. Umí vcházet do snů?"
To ho vyvedlo z míry "její nutkání je silné, to ano... ale co myslíš tím vcházením do snů?"
"No... je schopna vstoupit do snů někoho jiného když spí. Do mysli každého, ne jen do tvé. Pak spolu mohou komunkovat. Jeden můj přítel to umí."
Podle toho jak se tvářil, to pro něj byla novinka "Tvůj přítel? Ten se kterým si spojená?"
"Ne... jiný uživatel ducha."
"Jiný? Kolik jich znáš?"
"Tři, technicky. Dobře, čtyři, když počítám i Oksanu."
Mark se otočil a zíral na růžové květy. "Tolik.... to je neuvěřitelné. Já jsem potkal uživatele ducha pouze jednou, a to je už roky zpátky. Také byl spojený se svým strážcem. Jeho strážce zemřel, a toho ho roztrhalo. Snažil se nám pomáhat, když jsme na to s Oksanou přišli.
Připravovala jsem se na svoji smrt celou dobu, a bála jsem se o Lissu. Doted mě nenapadlo co by se stalo s naším propojením. Jaký by to mohlo mít vliv na jinou osobu? Kdo by chtěl mít v hlavě prázdno, po té cestě s kým byli tak úzce spojeni. "On se nikdy nezmínil o vcházení do snů." Mark pokračoval. Zasmál se znovu, přátelské vrásky se objevili kolem jeho modrých očí. "Myslel jsem, že vám pomohu, ale možná jsi tady aby si pomohla ty mě."
"Nevím" řekla jsem pochybovačně. "Myslím, že kluci v tom mají víc zkušenosti než my."
"Kde je tvoje uživatelka ducha?"
"Zpátky v USA" Nechtěla jsem spolupracovat, ale cítila jsem potřebu říct mu celou pravdu. "Já... já ji ztratila."
Zamračil se "Ztratila...prostě odcestovala? Nebo ztratila, že tě opustila?"
Opustila. To slovo bylo jako rána do tváře, a najednou vše, co jsem si mohla vybavit, byl poslední den, kdy jsem ji viděla, když jsem ji nechala plakat.
"Měla jsem věci na práci," řekla jsem vyhýbavě
"Ano já vím, Oksana mi to řekla"
"Řekla ti co?"
Teď zaváhal " Ona by to neuděla... snaží se aby to neudělala."
"Neudělala co?" Řekla jsem, zneklidněla jsem a nemohla si vysvětlit proč.
"Ona, no... ona četla v tvojí mysli, během oběda."
Zamyslela jsem se a najednou jsem si vzpoměla na to teplo v hlavě, které mnou procházelo. "Co to přesně znamená?"
"Aura může prozradit osobnost člověka. Ale Oksana může jít hlouběji, může zjišťovat určitější věci. Někdy tato schonost přivozuje nátlak.., ale výsledky jsou silné. A špatné. Nemá k tomu právo, dělat to někomu s kým nemá pouto."
Trvalo mi chvíli to zpracovat. Ani Lissa ani Adrian nedokázali číst myšlenky jiných. Nejblíže k tomu byl Adrian, při čtení snů. Lissa to nemohla udělat, ani mě. Cítila jsem ji, ale opak byl pravdou.
"Oksana cítila... ach, nevím jak to vysvětlit. Je tam něco v tobě. Jste na nějaký výpravě. Máte pomstu vepsanou ve svojí duši." Náhle se natáhl a zvedl mi vlasy a zíral na můj krk "Přesně jak jsem si myslel, jsi prokletá."
Trhla jsem hlavou dozadu "Proč je to tak velký problém? Celé město je plné dhampírů, kteří nejsou strážci." Pořád jsem si myslela že Mark je pěkný chlap, ale podráždil mě.
"Ano, ale oni si to vybrali, usadili se. ty... a další jako ty... stali se bdělím druhem. Jste posedlí lovem strigolů na vlastní pěst, s vlastní představou práva a pravdy a křivdou, která vás, celou rasu, dostala dolů pod nás. To může vést jen k problémům, vidím to pořád."
"Pořád?" Zeptala jsem se.
"Proč si myslíš, že se počty strážců snižují? Opouštějí domovy a rodiny. Nebo jdou pryč jako ty, pořád bojují, nebo byli najati jako strážci nebo jako lovci strigolů."
"Dhampíři k pronájmu..." najednou jsem začala chápat, jak se někdo jako Abe dostal ke svým strážcům. Peníze dokáží všechno, předpokládám. "nikdy jsem nic takového neslyšela."
"Samozřejmě že ne. Myslíte si, že Morojové a jiní strážci chtějí, aby se to vědělo? Chceš aby se před tebou klanili? "
"Nechápu co je tak špatného na lovu strigolů. Jsme vždy defenzivní, ne ofenzivní, když přijde na strigoje. Možná, kdyby je více dhampírů hledalo, nebyli by takovým problémem."
"Možná, ale existují různé způsoby, jak to udělat, některé lepší než ostatní. A když jdeš ven, jako by si měla srdce naplněné smutkem a pomstou? To není jeden z nejlepších způsobů. Dělá tě to tak sentimentální. A stínem políbení budou věci dále pouze komplikovat."
Skřížila jsem ruce na hrudi a zadívala se dopředu. "Jo, dobře, nemůžu toho moc dělat."
Zadíval se na mě, znovu překvapen. "Proč prostě neřekneš své uživatelce ducha, aby vyléčila tu temnotu co v sobě máš?"
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home