Va (4) // 29.kapitola 2/2

12. november 2011 at 10:37 | by Kimberly ★ |  VA (4) Blood Promise // Krvavý Slib
Moje nejlepší kamarádka.Mám zpátky svou nejlepší kamarádku.Když ji budu mít u sebe,dokážu se vyrovnat s tím,co se stalo na Sibiři.Dokážu se pohnout v životě dál.
"Omlouvám se," řekla. "Je mi to tak líto,co jsem udělala."





Udiveně jsem se od ní odtáhla.Vešly jsme do pokoje a já za námi zavřela dveře. "Za co se omlouváš?" Přestože jsem měla radost,že ji zase vidím,čekala jsem,že se na mě pořád bude zlobit kvůli tomu,že jsem ji opustila.Nic z toho s Avery by se nestalo,kdybych tu byla.Vyčítala jsem si to.



S vlhkýma očima usedla na postel. "Za to,co jsem ti řekla..., když jsi odcházela.Neměla jsem právo říkat ti takový věci.A nemám právo ti přikazovat.Připadám si strašně,protože..."



Hřbetem ruky si otřela slzy z očí. "Protože jsem ti řekla,že Dimitrije zpátky nepřivedeš.Vím,že na tom nezáleží,ale stejně jsem ti měla říct něco..."



"Ne,ne!" Sedla jsem si k ní na zem a vzala ji za ruce.Pořád jsem se nemohla vzpamatovat z toho,že ji zase vidím. "Podívej se na mě.Nemáš se za co omlouvat.Taky jsem řekla věci,který jsem říkat neměla.To se holt stává,když jsou lidi rozrušení.A ani jedna z nás by si to neměla vyčítat.A co se týče toho přivedení zpátky..." Povzdechla jsem. "Udělalas dobře,žes to tenkrát odmítla udělat.I kdybychom ho našly,než se z něj stal Strigoj,stejně by to byl průšvih.Není bezpečný mít k sobě připoutanou víc než jednu osobu.Proto se to tak pokazilo s Avery."



Spíš to bylo součástí toho,co všechno se s Avery pokazilo.Velkou roli v tom hrály i manipulace a zneužívání moci.



Lissiny vzlyky utichly. "Jak jsi to dokázala,Rose?Jak to,že jsi přišla až ve finále,právě když jsme tě potřebovali?Jak jsi to věděla?"



"Byla jsem s jednou uživatelkou éteru.Seznámila jsem se s ní na Sibiři.Ona se umí dostat člověku do mysli - komukoli,nejen tomu,s kým má pouto - -a komunikovat.Vlastně stejně jako Avery.Oksana se mi dostala do mysli,když jsem byla v tvojí hlavě.Je to vážně divný,jak to všechno fungovalo." To tedy přinejmenším.



"Další schopnost,kterou nemám," okomentovala to Lissa lítostivě.



Usmála jsem se. "No,ale ještě musím potkat nějakého uživatele éteru,co bude umět rozdávat takový rány jako ty.To byla jedna báseň,Liss."



Zaúpěla,ale já jsem vycítila,že ji potěšilo,když jsem ji oslovila stejně jako dřív. "Doufám,že už to víckrát nebudu muset dělat.Nejsem žádná bojovnice,Rose.Zato ty jo.Já umím jenom poskytnout morální podporu a po bitce uzdravovat zranění." Zvedla ruce a zadívala se na ně. "Uf,ne.Rozhodně už nechci nikoho mlátit."



"Ale aspoň už teď víš,že to dokážeš.Kdybys někdy chtěla něco naučit..."



"Ne!" Zasmála se. "Musím se učit ještě spoustu věcí s Adrianem - obzvlášť když od tebe slyším,co všechno se dá s éterem dělat."



"Fajn.Asi bude nejlepší,když bude všechno jako dřív."



Zvážněla. "Bože,to taky doufám.Rose...,s Avery jsem udělala tolik kravin." Skrz pouto jsem poznala,čeho lituje nejvíc:rozchodu s Christianem.Bolelo ji kvůli tomu srdce a vyplakala spoustu slz.Poté,co ode mě byl Dimitrij takhle oderván,jsem přesně věděla,jaké to je,ztratit takovou lásku.Přísahal jsem si,že udělám něco,co by jí pomohlo.Teď na to ale nebyl vhodný čas.



Nejdřív se musíme spolu dát zase dohromady.



"Ale nemohlas tomu zabránit," přesvědčovala jsem ji. "Byla v nátlaku moc silná - hlavně když tě nutila pít a tvoje zábrany padly."



"Jo,jenže to nevědí všichni.A taky to každy nepochopí."



"Zapomenou," řekla jsem. "Vždycky zapomenou."



Chápala jsem,že se bojí o svou pověst,ale pochybovala jsem,že to bude mít nějaké dlouhodobější následky - kromě toho s Christianem.S Adrianem už jsme rozebrali Aveřinu manipulaci a dali si to dohromady se Simonovou poznámkou o tom,že Lissa bude mít nešťastnou nehodu.Avery chtěla,aby se Lissa chovala psychicky nevyrovnaně,pro případ,že by nakonec neměla dostatek sil ji oživit.Kdyby Lissa opravdu zemřela,nikdo by to příliš nevyšetřoval.Po týdnech pití a bláznivých kousků by takový náhodný pád z okna byl sice tragický,ale rozhodně dost věrohodný.



"Éter je děs," prohlásila Lissa. "Všichni tě chtějí využít - ti,co ho neovládají,jako Viktor, i ti,co ho ovládají,jako Avery.Přísahám,že bych zase začala brát svoje léky,kdybych neměla paranoidní strach,že se musím chránit před takovými jako Avery.Proč chtěla zabít mě,a ne Adriana?Proč jsem vždycky terčem já?"



Přestože tohle téma bylo závažné,neubránila jsem se úsměvu.



"Protože z tebe chtěla udělat svou favoritku a z něj svýho přítele.Nejspíš chtěla chodit s někým,kdo by jí pomohl vystoupat po společenským žebříčku vzhůru,a nemohla riskovat,že ho zabije při pokusu připoutat ho k sobě.Nebo kdoví?Možná by se o to nakonec taky pokusila.Ale ani by mě nepřekvapilo,kdyby jí připadalo,že ji ohrožuješ,a chtěla se jen postarat o to,aby měla jedinou další uživatelku éteru pod kontrolou.Podívej,Liss,mohly bychom strávit hodiny a hodiny tím,že se budeme snažit přijít na to,jak Avery Lazarová uvažuje,a stejně bychom k ničemu nedospěly."



"To je pravda." Sklouzla z postele a posadila se vedle mě na zem. "Ale víš co?Mám dojem,že bychom si mohly povídat celé hodiny o čemkoli.Jsi tady deset minut,ale mně připadá...,jako bys nikdy neodešla."



"Jo," souhlasila jsem s ní.Než se Dimitrij stal Strigojem,být s ním mi vždycky připadalo přirozené a správné.A s Lissou jsem to vnímala stejně - i když náš vztah byl jiné povahy.Truchlila jsem pro Dimitrije a málem jsem zapomněla,co jsem měla s Lissou.Oni byli jako dvě další stránky mého já.



Lissa někdy zvláštním způsobem dokázala odhadnout,na co druhy myslí.A tak řekla: "To,co jsem ti řekla prve,jsem myslela vážně.Omlouvám se za to,co jsem řekla - že jsem se chovala,jako bych měla právo diktovat ti,co máš v životě dělat.Nemám.



Jestli se rozhodneš zůstat a chránit mě,uděláš to z vlastního rozhodnutí,a protože jsi hodná.Chci si být jistá,že žiješ podle svýho a rozhoduješ se podle sebe."



"To neznamená,že jsem hodná.Vždycky jsem tě chtěla chránit.A pořád chci." Povzdechla jsem si. "Jenom...Jenom se musela o něco postarat.Musela jsem se dát dohromady - a mrzí mě,že jsem to s tebou moc dobře nezvládla." Proběhla ještě spousta omluv,ale takhle to občas chodí,když vám na někom záleží.Vzájemně si odpustíte a jdete dál.



Lissa váhala,než položila další otázku,ale já jsem stejně věděla,že to přijde. "Tak...Co se stalo?Našla...Našla jsi ho?"



Nejdřív jsem myslela,že se mi o tom nebude chtít mluvit,ale pak jsem si uvědomila,že o tom mluvit potřebuju.Došlo mi ještě pár věcí,které byly mezi mnou a Lissou špatně.Jednak to,že mě vždycky brala jako samozřejmost.A pak taky to,že jsem jí neříkala pravdu - a později jsem to zazlívala jí.Pokud chceme naše přátelství zase napravit a vzájemně si odpustit,nesmíme opakovat chyby z minulosti.



"Opravdu jsem ho našla," vypravila jsem ze sebe po chvíli.



Začala jsem jí povídat o všem,co se mi přihodilo:o svých cestách,o Belikovových,a alchymistech,o Oksaně a Markovi, o nezaslíbených a samozřejmě o Dimitrijovi.Přesně jak si z toho Lissa před chvílí dělala legraci,povídaly jsme si celé hodiny.Vylila jsem jí své srdce a ona naslouchala,aniž by mě odsuzovala.Po celou dobu se tvářila soucitně.Když jsem s vyprávěním dospěla ke konci,vzlykala jsem.Všechny ta láska a hněv a trápení,které jsem v sobě dusila od té noci na mostě,se teď draly ven. Nikomu v Novosibirsku jsem neřekla,kde jsem byla,když jsem byla s Dimitrijem.Neměla jsem odvahu někomu vykládat,že jsem dělala krvavou děvku Strigojovi.Vždycky jsem poznamenala jen něco nejasného a doufala,že když o tom nebudu mluvit, pak se to možná ani nestalo.



Ale teď s Lissou jsem musela přijmout realitu,jaká skutečně byla,a plně si ji připustit.Zabila jsem muže,kterého jsem milovala.



Ze světa,v němž jsem teď byla jenom já a ona,nás vytrhlo zaklepání na dveře.Podívala jsem se na hodiny a s údivem zjistila,že už je skoro čas večerky.Uvažovala jsem,jestli mě vychovatelka vyhodí.Rychle jsem si osušila oči a Lissa šla otevřít.Vychovatelka ale měla jiný vzkaz.



"Máte přijít za Albertou," oznámila mi ta ženská. "Myslela si,že asi budete tady.



Vyměnily jsme si s Lissou pohledy. "Kdy?Teď?" dotázala jsem se.



Vychovatelka pokrčila rameny. "Z toho,jak to řekla,soudím,že mínila hned.Nebo ještě dřív." Zavřela dveře.Alberta je velitelkou strážců v kampusu,a když něco řekne,každý to hned udělá.



"Co ti může chtít?" podivila se Lissa.



Zvedla jsem se,ale odejít se mi vůbec nechtělo. "Asi cokoli.Zajdu za ní a pak si zalezu do domu pro hosty.Ne že bych chtěla spát.Už ani nevím,v jakým časovým pásmu se zrovna nacházím."



Lissa mě objala na rozloučenou a ani jedna z nás se nechtěla pustit. "Tak hodně štěstí."



Položila jsem ruku na kliku a vtom mě něco napadlo.Sundala jsem si z prstu prsten a podala ho Lisse.



"To je ten prsten,cos...Ó!" Sevřela prstýnek v dlani a zatvářila se unaveně.



"Cítíš v něm tu magii?" zeptala jsem se.



"Jo...Je slabá,ale je tam." Zvedla prsten proti světlu a prohlížela si ho.Nejspíš by si ani nevšimla,kdybych odešla.Měla jsem dojem,že si ten prsten vydrží prohlížet celou noc. "Je to tak zvláštní.Skoro okamžitě jsem vycítila,jak to udělala.."



"Mark říkal,že toho budeme muset zvládnout ještě fůru,než dokážeme uzdravovat jako oni... Ale mezitím bys třeba mohla přijít na to,jak se dělají kouzla."



Zelené oči stále upírala na prsten. "Jo...,to asi jo."



Usmála jsem se jejímu nadšení a opět se pokusila odejít.Ale chytila mě za ruku. "Rose...Já vím,že se uvidíme zítra,ale..."



"Ale co?"



"Po tom všem,co se stalo,bych jenom chtěla říct... Už nechci,abychom byly od sebe takhle daleko.Samozřejmě vím,že spolu nemůžeme trávit každou vteřinu - to by stejně bylo ujety -,ale naše pouto má svůj důvod.Máme se o sebe vzájemně starat a být tu jedna pro druhou."



Při jejích slovech mi přeběhl mráz po zádech,jako by nás ovládaly nějaké vyšší síly. "To nebudeme."



"Ne,myslela jsem... Tys tady pro mě byla vždycky.Kdykoli jsem byla v nebezpečí,hned jsi přiběhla a zachránila mě.Tak už to ale nebude."



"Ty už nechceš,abych tě zachraňovala?"



!Tak jsem to nemyslela!Chci tu být i já pro tebe,Rose.Když dokážu někoho zmlátit,dokážu cokoli.I když to fakt bolí."



Frustrovaně vydechla. "Bože,plácám nesmysly.Zkrátka jsem tě chtěla požádat,že kdybys někdy musela zase odjet,abys mě vzala s sebou.Nenechávej mě tu."



"Liss..."



"Myslím to vážně." Její krásná tvář bylo rozzářená odhodláním. "Ať už před sebou budeš mít jakýkoliv překážky,pomůžu ti s nimi.Neodcházej sama.Přísahej mi,že jestli se ještě jednou rozhodneš odejít,vezmeš mě s sebou.Budeme spolu."



Začala jsem protestovat; na mysli mi vytanulo milión případů,kdy bych o ni měla strach.Jak bych mohla riskovat její život?Jenže když jsem se na ni teď koukala,věděla jsem,že má pravdu.Ať už je to dobře,nebo špatně,máme spolu pouto,kterému nemůžeme uniknout.Lissa je skutečně součástí mé duše a společně jsme silnější než každá zvlášť.



"Dobře," řekla jsem a stiskla jí ruku. "Přísahám.Až se příště vydám udělat nějakou hovadinu,která mě může stát život,klidně pojď se mnou."
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home