Va (4) // 30.kapitola 2/2

12. november 2011 at 10:40 | by Kimberly ★ |  VA (4) Blood Promise // Krvavý Slib
Zarazila jsem se uprostřed sousta. "Jak o tom víš?"
Nepatrně sebou trhl. "Když nemáš na práci nic jinýho,než se flákat po kampusu,dáš si dvě a dvě dohromady."
Lissa se dívala z jednoho na druhého.Celý den byla na vyučování,takže jsme neměly moc času si popovídat. "O co jde?"
"Alberta chce,abych se znovu zapsala a odmaturovala," vysvětlila jsem.
Lissa málem upustila svůj talíř. "No tak to udělej!"


Máma se tvářila neméně překvapeně. "Ona ti to dovolí?"
"Řekla mi to."
"Tak to udělej," vykřikla moje matka.
"Víš," zahučel Adrian. "Docela se mi líbí představa,že bychom si spolu někam vyjeli autem."
"Stejně bys mě určitě nenechal řídit," opáčila jsem.
"Nechte toho, vložila se do toho matka.Už se zase chovala jako dřív.Smutek z odchodu dcery i touha po ztraceném milenci už ji nepřemáhaly. "Tohle musíš brát vážně.V sázce je tvoje budoucnost.Dokončit tady studium a stát se strážkyní je..."
"Ano," přerušila jsem ji.
"Ano?" podivila se zmateně.
Usmála jsem se. "Ano,souhlasím."
"Ty se mnou...souhlasíš?" Nemyslím,že by si máma vzpomínala,že by se někdy dřív něco takového stalo.Ani já jsem si nic podobného nevybavovala.
"Jo.Vrhnu se do zkoušek,odmaturuju a bude ze mě tak respektovaná členka společnosti,jak jenom můžu být.Ne že by to znělo jako veliká zábava," neodpustila jsem si dodat.Mluvila jsem sice odlehčeným tónem,ale uvědomovala jsem si,že tohle opravdu potřebuju.Potřebuju nový cíl,jinak se nikdy nevyrovnám se ztrátou Dimitrije.Nikdy nepřestanu vidět jeho tvář a slyšet jeho hlas.
Vedle mě Lissa zalapala po dechu a spráskla ruce.Zaplavila mě její radost.Adrian neprojevoval své emoce tak otevřeně,ale taky na něm bylo znát,že je rád,že tu zůstanu.Máma se ale pořád tvářila ohromeně.Nejspíš byla zvyklá na to,že jsem nerozumná - což obvykle jsem.
"Opravdu zůstaneš?" zeptala se.
"Bože," zasmála jsem se. "Kolikrát to musím ještě říkat?Ano,vrátím se zpátky do školy."
"A zůstaneš?" ujistila se. "Celé dva a půl měsíce?"
"Není to snad daný?"
Tvářila se přísně a dost maminkovsky. "Chci si jenom být jistá,že zase neutečeš.Zůstaneš a doděláš školu,ať se bude dít cokoli?Zůstaneš dokud neodmaturuješ?Slibuješ?"
Podívala jsem se jí do očí a její naléhavý pohled mě překvapil.
"Ano,ano,slibuju."
"Výborně," zhodnotila situaci. "Nakonec budeš ráda,že ses tak rozhodla." Mluvila sice formálně,ale v očích jsem jí viděla lásku a radost.Dojedli jsme večeři a dali se do úklidu.Když jsem seškrabávala zbytky do koše,vedle mě se ocitl Adrian.
"Teď vypadáš jako hospodyňka," prohlásil. "Fakt je to docela sexy.Mívám totiž rúzný představy,jako pobíháš po domě v zástěře a luxuješ."



"Adriane,vážně jsi mi chyběl," sdělila jsem mu a obrátila oči k nebi. "Ty mi nepomůžeš?"



"Ne.Pomohl jsem,když jsem snědl všechno,co jsem měl na talíři.Žádný zbytky." Odmlčel se. "A vítej zpátky."



Rozesmála jsem se. "víš,že bylo dobře,žes držel pusu,když jsem mámě slibovala,že tady zůstanu?Mohla bych si to totiž rozmyslet."



"No,nevím,jestli by ses jí mohla postavit.Tvoje máma vypadá,že si vždycky prosadí svou." Kradmo pohlédl na druhou stranu místnosti,kde se bavila s Lissou.Ztišil hlas. "To se musí ve vaší rodině dědit.Vlastně bych potřeboval,aby mi s něčím pomohla."



"Chceš se zmocnit zásilky pašovaných cigaret?"



"Chci pozvat její dceru na rande."



Málem jsem upustila talíř,který jsem měla v ruce. "Pozvals mě na rande už miliónkrát."



"Ne doopravdy.Jen jsem ti dělal nevhodný návrhy a chtěl jsem tě vidět nahou.Ale na opravdický rande jsem tě ještě nepozval.A pokud mi paměť dobře slouží,říkalas,že mi dáš šanci,až tě nechám vybílit mi účet.""Nevybílila jsem ti ho?" ušklíbla jsem se.



Ale když jsem tu tak stála a dívala se na něj,vzpomněla jsem si,jak jsem mu řekla,že pokud přežiju svou misi s Dimitrijem,dám mu šanci.Tehdy bych řekla cokoli,jen abych získala peníze,které jsem potřebovala na cestu,ale teď jsem na Adriana pohlížela úplně jinak.Ani v nejdivočejších snech bych si ho nevzala,dokonce bych o něm neuvažovala ani jako o potenciálním příteli.Vždyť vůbec nevím,jestli ještě někdy budu stát o nějaký vztah.Ale ve všech těch zmatcích mi byl vždycky dobrým kamarádem.Byl hodný a vždycky mě podržel a nemůžu popřít,že i s tím monoklem je neobyčejně pěkný.A přestože by mi to mělo být jedno,Lissa z něj dostala,že jeho přitažlivost k Avery byla vyvolaná nátlakem.Sice se mu líbila,ale chodit s ní nechtěl.Avery však byla natolik silná,že ho ovlivnila víc,než si myslel.Nebo to aspoň tvrdil.Kdybych byla kluk a tohle se mi stalo,nejspíš bych taky vykládala,že to zavinila magie.Teď se na mě ale díval tak,že jsem už nevěřila,že za ten poslední měsíc a kousek moje místo v jeho srdcí zaujala jiná.



"Udělej mi nabídku," řekla jsem nakonec. "Sepiš bod po bodu,proč jsi pro mě zrovna ty dobrým nápadníkem."



Rozesmál se,ale když viděl můj výraz,zvážněl. "To jako fakt?



To zní jako domácí úkol.Dobře vím,proč jsem nešel na vejšku."



Luskla jsem prsty. "Do toho,Ivaškove.Chci tě vidět,jak něco děláš."



Čekala jsem fórek nebo že to odsune na později,ale on jenom řekl: "Dobře."



"Dobře?" Teď jsi si připadala jako před chvílí máma,když jsem s ní souhlasila.



"Jo.Okamžitě odcházím na svůj pokoj a začnu si dělat osnovu."



Nevěřícně jsem vyvalila oči,když si vzal svůj kabát.Nikdy jsem neviděla Adriana jednat tak rychle,pokud šlo o nějakou námahu.Ale ne!Co jsem to spískala?



Náhle se zarazil a srozpačitým úsměvem sáhl do kapsy.



"Vlastně jsem ti už napsal esej.Málem bych na to zapomněl."



Vytáhl přeložený papír a zamával jím ve vzduchu. "Musíš si opatřit svůj vlastní telefon.Už ti odmítám dělat sekretáře."



"Co je to?"



"Volal mi nějaký cizinec a říkal,že má v mobilu moje číslo."



Adrian opět probodl pohledem Lissu s mojí mámou.Pořád byly zabrané do hovoru. "Tvrdil,že má pro tebe vzkaz,ale říkal,abych o tom nikomu jinýmu nevykládal.Chtěl,abych si to zapsal a pak mu to přečetl.Ty jsi jediná osoba,pro kterou něco takovýho dělám.Nejspíš bych to měl zmínit i v tom svým návrhu na randění."



"A dáš mi ten vzkaz?"



S mrknutím mi papír podal,vysekl mi poklonu a pak se rozloučil s Lissou a mojí mámou.Uvažovala jsem,jestli ten návrh na randění vážně sepíše.Teď jsem ale svou pozornost zaměřila na vzkaz.Neměla jsem pochyb o tom,kdo mu volal.V Novosibirsku jsem volala Adrianovi z Abeho telefonu a později jsem mu řekla, že Adrian tuhle mou cestu financoval.Můj otec - uf,to je pořád tak neskutečné - tedy zjevně považoval Adriana za dostatečně důvěryhodnou osobu.Jen jsem uvažovala,proč nezavolal mámě.Rozložila jsem papír a pár vteřin mi trvala,než jsem rozluštila Adrianův škrabopis.Jestli mi skutečně napíše ten návrh,doufám,že to udělá na počítači a vytiskne.Na papíře stálo:











Poslal jsem vzkaz Robertovu bratrovi.Ten mi řekl,že mu nemůžu nabídnout nic,za co by na oplátku prozradil,kde se Robert nachází - a věř mi,že toho můžu nabídnout hodně.Taky řekl,že pokud bude muset dožít svůj život tam,kde je teď , ta informace zemře spolu s ním.Myslel jsem,že tě to bude zajímat.











To tedy nebyl zrovna esej,jak řekl Adrian.Taky to znělo trochu nejasně,ale to zřejmě proto,že Abe nechtěl,aby z toho Adrian něco vydedukoval.Mně to jasné bylo.Robertův bratr je Viktor Daškov.Abe mu nějakým způsobem poslal vzkaz do nějakého strašného vzdáleného vězení,kde sedí.(Nijak mě nepřekvapovalo,že to Abe dokázal zařídit.)Abe bezpochyby nabídl Viktorovi njaký obchod,aby Roberta vypátral,ale Viktor odmítl.To mě taky nepřekvapilo.Viktor nepatřil zrovna k těm,co rádi pomáhají,což jsem mu teď jen stěží mohla vyčítat.Ten chlap je doživotí zavřený "tam" - v kriminále.Co by taky kdo mohl nabídnout odsouzenci,aby mu to nějak zlepšilo život?



S povzdechem jsem vzkaz zase schovala.Dojalo mě,že to pro mě Abe udělal,i když to k ničemu nevedlo.A opět mě napadla nějaká myšlenka.I kdyby Viktor prozradil,kde najdu Roberta,k čemu by to bylo?Čím víc času mě dělila od událostí,které se staly v Rusku,tím směšnější mi připadalo vůbec uvažovat o tom,že by někdo mohl proměnit Strigoje zpátky do jeho původní podoby.Jedině opravdová smrt je může osvobodit,jedině smrt...



Mámin hlas mě naštěstí vytrhl ze vzpomínek na scénu na mostě.Řekla mi,že už musí jít,ale slíbila,že potom si promluvíme.Jakmile odešla,ujistily jsme se s Lissou,že jsme v místnosti nenechaly nepořádek,a zamířily jsme do mého pokoje.Taky jsme si toho měly hodně co povídat.Šly jsme do schodů a já přemýšlela,jestli mě přestěhují z domu pro hosty zase na kolej.Nejspíš až Alberta skončí s papírováním.Pořád mi připadalo nepředstavitelné,že se zase vrátím ke svému starému životu a posunu se dál od toho všeho,co se stalo.



"Adrian ti dal milostný dopis?" zeptala se mě Lissa.Mluvila sice škádlivě,ale poutem jsem vnímala,že se pořád bojí,že truchlím pro Dimitrije.



"Ještě ne," odpověděla jsem. "Vysvětlím ti to pak."



U dveří do mého pokoje postávala jedna paní,která se stará o dům pro hosty,a právě se chystala zaklepat.Když mě zaregistrovala,podala mi velkou tlustou obálku. "Zrovna jsem vám to nesla.Přišlo to dnešní poštou."



"Díky," řekla jsem.



Vzala jsem si obálku a podívala se na ní.Pečlivě tam bylo napsáno moje jméno a adresa Akademie svatého Vladimíra.Připadalo mi to zvláštní,protože jsem se sem vrátila dost náhle.Žádná zpáteční adresa tam nebyla,ale obálku zdobily ruské známky a mezinárodní razítka.



"Víš,od koho toje?" zeptala se Lissa,sotva ta paní odešla.



"Nevím.V Rusku jsem poznala fůru lidí." Může to být od Oleny a Marka nebo od Sydney.Ale něco mu napjalo všechny smysly a já nedokázala vysvětlit proč.



Roztrhla jsem obálku a sáhla dovnitř.Dotkla jsem se něčeho studeného a kovového.Věděla jsem,co toje,ještě než jsem to vytáhla.Byl to stříbrný kůl.



"Pane Bože!"



Otočila jsem kůl v ruce a prstem přejela po vyrytém geometrickém vzoru u rukojeti.Nebylo pochyb.Tenhle kůl byl nezaměnitelný.Vzala jsem ho z úkrytu v Galinině domě.Tímhle kůlem jsem...



"Proč by ti někdo posílal kůl?" podivila se Lissa.



Neodpověděla jsem a jenom jsem vyndala z obálky další věc.



Byl to malý papírek na vzkazy popsaný rukopisem,který jsem znala až příliš dobře.











Zapomnělas na další pravidlo: Nikdy se neotáčej zády,dokud se nepřesvědčíš že je tvůj nepřítel mrtvý.Zdá se,že si budeme muset tuhle lekci projít ještě jednou,až se příště uvidíme.



A bude to brzy.



S láskou D.











"Ne," vypravila jsem ze sebe a málem jsem papírek upustila.



"To není dobrý."



Svět se se mnou zatočil.Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.Snad posté jsem si v duchu přehrála události té noci,kdy jsem od Dimitrije utekla.Vždycky se mi vybavoval výraz jeho tváře,když jsem ho probodla,nebo pohled na jeho tělo padající do vody.Tentokrát jsem ale vzpomínala na detaily toho zápasu.Vybavila jsem si,jak na poslední chvíli uhnul,když jsem se ho snažila zasáhnout do srdce.V tu chvíli se mi zdálo,že jsem kůl nezarazila příliš silně - ale pak jsem změnila názor,když jsem viděla,jak se Dimitrijovi uvolnil výraz a padá.



Ale opravdu jsem kůl Nezarazila dost silně.Můj první dojem byl správný,jenže se všechno seběhlo tak rychle.Spadl... a pak co? Mel kůl vražený v hrudi natolik volně,že mu sám vypadl?



Nebo si ho vyrval?Vyrazil si ho při nárazu o hladinu?



"Všechno to trénování s figurínami bylo na nic," zamumlala jsem,když jsem si vzpomněla,jak mě Dimitrij nutil pořád dokola probodávat hrudníky panákům tak,aby kůl prošel přes žebra do srdce.



"Rose," vykřikla Lissa.Měla jsem dojem,že to nebylo poprvé,co se snažila upoutat mou pozornost. "Co se děje?"



To nejdůležitější probodnutí kůlem v mém životě... a já to zkazila.Co se bude dít dál? Zdá se,že si budeme muset tuhle lekci projít ještě jednou,až se příště uvidíme.A bude to brzy.



Nevěděla jsem,jak se mám cítit.Mám být zoufalá,že jsem neosvobodila Dimitrijovu duši a nesplnila slib,který jsem mu tajně dala?Má se mu ulevit,že jsem nezabila může,jehož miluju?A zase znovu tatáž otázka: Řekl by,že mě miluje,kdybychom měli ještě chvilku?Odpovědi jsem neznala.Emoce se mi rozběhly na všechny strany,ale urychleně jsem se je snažila dostat pod kontrolu a zanalyzovat situaci.Především: dva a půl měsíce.Slíbila jsem mámě dva a půl měsíce.Během té doby žádná akce.



A mezitím bude Dimitrij pořád chodit po světě jako Strigoj.To nebudu mít klid.Neskončilo to.Když jsem se znovu podívala na ten papírek,uvědomila jsem si,že nebudu mít klid,ani když se ho budu snažit ignorovat.Vzkaz jsem pochopila.Tentokrát jde Dimitrij po mně.A něco mi napovídala,že znovu šanci proměnit se ve Strigojku už jsem propásla.Přijde mě zabít.Co říkal,když jsem utekla z Galinina sídla?Že pro nás dva je jeden svět malý?



Ale možná není...



Když jse hned neodpověděla,Lissa si začala dělat starosti.



"Tvůj výraz mě trochu děsí.Na co myslíš?"



"Věříš pohádkám?" zeptala jsem se a podívala se jí do očí.Už při těch slovech jsem si představila Markův nesouhlasný výraz.



"Co...? Jakým pohádkám?"



"Takovým,nad kterými bys neměla marnit život."



"Nechápu," řekla. "Absolutně nevím,o čem to mluvíš.Řekni mi,co se děje.Co můžu udělat?"



Dva a půl měsíce.Musím tu zůstat dva a půl měsíce - to mi připadá jako věčnost.Ale slíbila jsem to mámě a už nechci svůj slib porušit - částečně taky proto,že v sázce je toho teď opravdu hodně.Sliby.Topím se ve slibech.Dokonce i Lisse jsem něco slíbila.



"Předtím jsi to myslela vážně?Chceš se se mnou vydat na další šílenou misi? Děj se co děj?"



"Ano." V tom slově nebyla žádná nejistota ani zaváhání.Pohledem taky neuhnula.Samozřejmě jsem uvažovala,zda to bude vnímat stejně,až zjistí,ci se chystáme udělat.



Co by taky kdo mohl nabídnout odsouzenci,aby mu to nějak zlepšilo život?



Už dřív jsem přemýšlela o tom,co by mohlo přimět Viktora Daškova k řeči.Viktor pověděl Abemu,že mu nikdo nemůže nabídnout nic,co by ho přimělo promluvit o údajné schopnosti jeho bratra přeměnit Strigoje zpátky.Viktor byl odsouzen na doživotí,takže podplatit se nedá.Ale došlo mi,že o jednu věc by stát mohl.O svobodu.A toho lze dosáhnout jen jediným způsobem.Musíme Viktora Daškova dostat z vězení.Ale rozhodla jsem se,že o tom se Lisse zatím nezmíním.Hlavní teď je,že mám jakousi mlhavou šanci zachránit Dimitrije.Mark sice říkal,že jsou to jen pohádky,ale musím se té šance chopit.Otázka ale zní: Kolik mi zbývá času,než mě Dimitrij přijde zabít?Kolik mám času na to,abych zjistila,jestli nemožné nebude nakonec možným?Tohle je podstatné.Protože pokud se Dimitrij objeví dřív,než v téhle pohádce najdu draka - Viktora -,dopadne to asi dost ošklivě.Možná,že celá ta záležitost s Robertem je jenom veliká lež,ale jestli ne...,hodiny odtikávají.Jestli po mně Dimitrij půjde dřív,než se dopracuju k Viktorovi a Robertovi,budu s ním muset bojovat znovu. O tom není pochyb.Nemohla bych čekat na nějakou magickou léčbu.Musela bych Dimitrije zabít tentokrát už doopravdy.Tím bych se ale připravila o možnost přivést svého prince zpátky.Sakra.



Dobré na tom je,že pod tlakem pracuju skvěle.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
.............................................................................................................................................
archiv
| 15.3.2011 | © vampireacademyweb.blog.cz | home